Už si vyzkoušela a ujistila se, že občané sice remcají, ale po každém dalším rozpočtovém škrtu či zvýšení mnoha poplatků, cen energií, bydlení, léků a potravin, i formou navýšení DPH, si přečtou či vyslechnou v provládních pravicových médiích od zcela „nezávislých odborníků“ z finančních institucí, že jiná cesta není a opět se zklidní. K tomu se přidá argument, že ta opozice by to stejně neudělala jinak.

Korupční aféry, které provází vládu, se systematicky ředí tzv. skandály opozice, i když většinou historického data a většinou již uzavřenými, anebo odloženými bez důkazů.  Účel to ale splní. Občan si řekne: všichni jsou stejní a dále upadne do letargie.

Ta stejná letargie veřejnosti umožní, aby vláda dále pokračovala v započaté cestě další privatizace veřejných služeb, posilování konkurenční schopnosti českého hospodářství stagnací anebo propadem mezd a platů, zhoršování postavení zaměstnanců jak de facto uvádí vláda ve svých programových dokumentech.

Letargie, nezájem a únava lidí z politické scény podpořená nacionalisticky zaměřenou ochranou národních zájmů před nezodpovědnou a příliš sociálně štědrou EU nás díky vládní i hradní politice posouvá na periferii Evropského dění.

Není se co divit, když tak ideologicky pravicově vyhraněná vláda slyší a vidí, jak se připravují návrhy, které mají usměrnit všemocně se chovající finanční kapitál, zamezit spekulativnímu odlivu do daňových rájů a zastavit rozevírání příjmových nůžek občanů. Není se co divit, že taková EU je nebezpečná, aspoň pro českou pravici.