Především v prostředí dlouho mnohostranně opomíjených lokalit při severní hranici státu. Co s tím dělá koaliční „kabinet rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci" už bohužel víme. Samotnou podstatou své existence přilévá po hektolitrech olej do ohně.

Miroslav Kalousek, čerstvě dvojnásobný laureát ceny pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských ekonomik - kdo, proboha, takové ceny uděluje? Předpokládám, že asi penzijní fondy - dává obyvatelům vždy a ve všem „správný" příklad chování veřejné autority. Je dobrý hospodář, tudíž má dokonce přesně spočítáno, kolik u sněmovny uštědřil facek křiklounskému voliči. Symbolické! Umí být hrubý rovněž vůči kolegyni z vlády a nešetří ani předsedu vlády. Taky těm „podivným" europoslancům z druhé partnerské strany dokáže vynadat. Ponížit je v médiích, když ho oni obviní z neplnění pracovních povinností.

Nadto je laureát Kalousek, faktický šéf nejenom Schwarzenbergovy TOP 09, ale zdá se, že i Nečasovy vlády, ztělesněním aktuálních rozpočtových inovací. Přitom hlavním smyslem reforem, kterým nejlépe sluší přívlastek „asociální", jeví se snaha o přenesení ekonomické zátěže z bohatých na střední a nižší vrstvy. Či šlápnutí na plyn v privatizaci veřejných služeb, což není nic jiného než zesílené pokračování předchozích pravicových starších hospodářských politik, po nichž republice zůstalo minimum hmotného majetku.