"Demokracie v ulicích" po turecku
Už druhým dnem probíhají v několika tureckých metropolích, včetně Istanbulu a hlavního města Ankary, demonstrace proti vládě Recepa Erdogana a jeho straně. Rozbuškou byl neobvykle brutální zásah policie proti lidem, pokojně demonstrujícím za zachování zelené rekreační zóny v centru Istanbulu, která měla ustoupit stavbě nákupního centra. Policie použila proti demonstrantům vodní děla a slzný plyn, zranila přes tisíc lidí. Protest, který se šíří Tureckem, byl zpočátku namířen proti policii, která překročila své pravomoce, ale záhy se proměnil v daleko masivnější vzpouru proti autoritativnímu premiérovi a proti vládě, která prosazuje plíživou islamizaci státní správy, výkonu práva a každodenního života. Ačkoliv 99 % populace Turecka se hlásí k islámu, země má za sebou úspěšný proces modernizace a westernizace, jehož základy položil stále populární a obecně uctívaný reformátor Mustafa Kemal Atatürk (otec Turků). Turecko dnes je moderním státem s parlamentní demokracií a tržně liberální ekonomikou, kde došlo k naprostému oddělení státu a náboženství. Podle ústavy z roku 1924 zůstal islám sice státním náboženstvím, avšak republika je plně sekulární. Nepopulární proislamistické kroky vlády, včetně nedávného výrazného omezení dostupnosti alkoholu a policejní brutalita otevřely cestu bouřlivým projevům dlouhodobé nespokojenosti se způsobem vládnutí a arogancí moci.
Turecký Putin
Současný premiér Recep Erdogan je dominantní postavou turecké politiky již celou dekádu – je u moci od roku 2002. Kdysi profesionální fotbalista, Erdogan získal podporu veřejnosti ve funkci starosty Istanbulu v roce 1994. Pak vstoupil do islamistické strany, aby v roce 2001 přestoupil do středopravé konzervativní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), které dnes předsedá. Ve volbách roku 2011 získala strana premiéra Erdogana úctyhodných 50 % hlasů. Ačkoliv AKP se ve svém programu hlásí k „umírněnému islámu“, sám Erdogan a většina členů jeho partaje neskrývají daleko fundamentalističtější ambice.
Na jedné straně premiér a jeho vláda plní předvolební sliby: podporují vstup země do EU a prosazuj liberální ekonomické reformy. Na straně druhé tatáž politická garnitura usiluje o návrat některých prvků islámského náboženského práva šaríji do veřejného a soukromého života. Minulý týden parlament bleskově schválil zákaz prodeje a konzumace alkoholu od 22 do 6 hodin. Do dílny tureckého premiéra patřil i návrh na kriminalizaci manželské nevěry, který byl stažen díky kritice z Bruselu. Stejně jako v sekulární Francii, i v Turecku je nošení muslimského šátku hidžábu či nikabu zakrývajícího obličej u žen ve státních institucích a na univerzitách zakázano. Erdoganova strana usiluje o zrušení tohoto zákazu nejen ve státní správě, ale i v některých sportovních disciplínách, provozovaných na veřejnosti. Manželka premiéra před několika léty si oblékla tradiční muslimský šátek, v kterém se ukazuje po boku svého chotě nejen v každodenním veřejném životě, ale i při událostech, kdy se jedná o reprezentaci státu. Po zpřísnění reklamy na alkohol a zákazu jeho konzumace ve večerních a nočních hodinách se v istanbulských kavárnách začalo rozčíleně vtipkovat o tom, že když to tak půjde dál, dalším krokem bude zahalování žen na úřadech i při sportu, a poslední zastávkou bude… Írán.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zeleni.cz