Znovu bych chtěl připomenout, že nám na této vládě nevadí její ideové a barevné rozložení, protože o tom rozhodli sami občané, a do kolébky jí vložili skoro ústavní většinu. My, Zemanovci, pokládáme rozhodnutí občanů takřka za svaté. Co nám ovšem naopak velmi vadí, je naprostá nekompetentnost ministrů současné vlády. O tom, že se nemýlíme, nejlépe svědčí i fakt, že sám premiér už musel polovinu svého týmu vyměnit.

Co tedy máme od přeživší vlády očekávat a co si máme přát? Za sebe bych si přál, aby Petr Nečas nevyhrožoval předčasnými volbami pokaždé, když nějaký ministr s ním už nechce vládnout. Aby Karel Schwarzenberg nemlátil prázdnou slámu, co všechno udělá, když nepodepíšeme fiskální pakt. Aby Karolína Peake zahájila svůj boj s korupcí tím, že poskytne orgánům činným v trestním řízení informace ze zákulisí vlastní strany. Aby ministr financí srozumitelně přesvědčil občany, že jeho reformy nejsou slizké a odporné, jak si velká část veřejnosti myslí. Aby Alexandr Vondra z kauzy Promopro vyvodil alespoň něčí odpovědnost, když už odmítl jakoukoliv vlastní vinu. Aby ministr vnitra vytvořil další Kubiceho zprávu a konečně bylo jasné, kdo koho odposlouchává a kdo a proč dodává tyto informace po kouscích do médií. Aby ministr Kuba zveřejnil své vztahy s jihočeskými kmotry dřív, než to zjistíme z nějaké nahrávky. Aby měl ministr Pospíšil více rozumu při míchání „bramboračkou“, zvanou státní zastupitelství. Aby ministr Drábek konečně naučil počítače na úřadech práce dělat to, co dělat mají. Aby ministr dopravy dokázal, že skutečně není jen loutkou Víta Bárty. Aby ministr Petr Bendl objasnil svůj „kamaradšoft“ s kmotrem a opilým řidičem Janouškem. Aby ministr Heger přestal kuňkat, když obhajuje i ty nesporné kroky zdravotnické reformy. Aby ministr životního prostředí provedl nějakou nerozvážnost, protože dnes většina občanů netuší, jak se jmenuje, jak vypadá a jestli vůbec na své ministerstvo dochází. Aby pan ministr Jankovský vysvětlil svou skutečnou roli v „Kočípuči“. Aby ministryně kultury přestala mlžit a sdělila veřejnosti všechny důvody pro přijetí církevních restitucí v podobě, o které máme mnozí oprávněné pochybnosti.