Rádcové kolem ministra Jaromíra Drábka se vždy vyznačovali tím, že své legislativní i ostatní návrhy prosazovali za všech okolností a hlavně všemi prostředky. Nemusíme dlouho vzpomínat, stačí se vrátit o jeden rok zpátky, kdy vznikl zglajchšaltovaný Úřad práce, či kdy byla projednávána tzv. Sociální reforma I. Připomínková místa tehdy vznesla ve vnějším připomínkovém řízení 400 stran zásadních připomínek, téměř žádná z nich nebyla akceptována. Zůstanou jen tištěnými svědky nesmyslnosti celé reformy.

Dnes zatčený Vladimír Šiška zmíněnému stylu ministerstva „skórovat za každou cenu“ vévodil. Při jednáních s kraji a obcemi rád vystupoval z pozice síly a spíše než Ústavu České republiky ctil spolupráci mezi orgány na základě „dobrého slova“, tedy neformálně. Snad tato praxe byla možná v soukromé sféře, ve sféře veřejné správy však nikoliv. I slovník náměstka Šišky připomínal spíše match, neboť dle svých slov „nechtěl jen běhat po hřišti, chtěl dávat góly“. A několik jich střelil, což mu třeba vynese i pár let natvrdo.

Věřme, že ministr Jaromír Drábek vyvodí ze zatčení svého prvního náměstka jediný možný důsledek, kterým je rezignace obou. Ale kdeže? To bychom nesměli být v Čechách v druhém roce Nečasovy vlády léta páně 2012! Ministr Jaromír Drábek se nechal v médiích slyšet v tom duchu, že se podobné fauly před krajskými volbami nedělají. Možná je to jinak, když jde o personu vlastní strany.  Pokora je zřejmě známkou slabosti, nemyslíte, pane ministře?