1) Návrh zákona neznamená riziko prolomení Benešových dekretů
Návrh zákona plně respektuje princip, že se nebude vydávat či nahrazovat majetek zabavený před 25. únorem 1948. Napravují se pouze křivdy spáchané v rozhodném období - od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 a vydá se pouze majetek, který patřil do původního církevního majetku a stal se předmětem majetkové křivdy v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. V návrhu zákona je navíc ustanovení, že se nevydávají věci konfiskované na základě Benešových dekretů (§ 8 odst. 1 písm. h) návrhu zákona). Není pravda, že zařazením majetku, který podléhal revizi 1. pozemkové reformy se prolamuje hranice 25. února 1948. V období 1. republiky proběhla první pozemková reforma, ve které byla vyvlastněna i část církevního majetku, avšak za náhradu.  Pro přechod vlastnictví na stát bylo rozhodující až datum, kdy stát pozemky skutečně převzal. U fyzických osob se majetek vyvlastněný bez náhrady podle zákona o revizi první pozemkové reformy vrátil.

Pro vrácení takového majetku platí:
 a) stát se musel stát vlastníkem až po 25. února 1948, a
 b) církvím za vyvlastněný majetek nebyla vyplacena žádná náhrada.

2) Zákon nezvýhodní církve před všemi ostatními skupinami restituentů
Na rozdíl od restituentů, kterým byl majetek vrácen už v 90. letech, církve navíc nemohou už 20 let čerpat ze svého majetku žádné výnosy. Jen výnosy z církevních lesů za uplynulou dobu dosáhly miliardových hodnot.
 Srovnáme-li nároky podle navrhovaného zákona a zákona o půdě:
 - Podle zákona o půdě byly povinnými osobami kromě státu i obce, kraje, právnické osoby soukromého práva i fyzické osoby, podle navrhovaného zákona se vydává pouze majetek státu.
 - Podle zákona o půdě se hradilo znehodnocení vydávaného majetku. Podle navrhovaného zákona se znehodnocení nehradí.
 - Podle zákona o půdě se poskytovala náhrada za mrtvý a živý inventář, podle navrhovaného zákona se takové náhrady neposkytují.
 - Podle zákona o půdě se poskytovaly náhrady v případě, že na původních pozemcích existovaly trvalé porosty, podle navrhovaného zákona se takové náhrady neposkytují.

3) Největším vlastníkem nemovitého majetku se nestane cizí stát Vatikán
Vládní návrh zákona o církevních restitucích se týká celkem 17 církví, z nichž katolickou církev reprezentují Církev římskokatolická a Církev řeckokatolická. Zbylých 15 církví nemá na Vatikán žádnou vazbu. U církví římskokatolické a řeckokatolické má být majetek vrácen farnostem, biskupstvím, řádům, charitám apod. ne Svatému stolci. Restituovaný majetek využijí církve na duchovní, ale také ostatní služby, zejména charitativní, kulturní, společenské, školské v místech, kde působí. Užitek z toho budou mít konkrétní občané Česka, obce i sociální projekty.