Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, témat je celá řada a myslím, že hlavně zazní ve třetím čtení. Já se proto omezím skutečně spíše na detaily a poznámky k tomu, co bylo řečeno teď některými mými předřečníky.

Souhlasím naprosto s panem poslancem Polčákem, který tady říkal, že je potřeba se zabývat lichvou. Také bych připomněl, že tady dvakrát sociální demokracie předložila zákon, který by řešil nepřiměřené přirážky, sankce i vysoké RPSN, tedy roční procentní sazbu nákladů, a tento návrh byl odmítnut pravicovou koalicí. Takže je to vždy tak, že všichni to chceme řešit, naše návrhy se odmítají a pak se říká a slibuje, že se tady objeví v budoucnu. Já doufám, že se objeví a za nás jako za sociální demokracii mohu slíbit, že ať už je vypracuje kdokoliv a předloží kdokoliv, tak budeme k nim přistupovat věcně a podpoříme všechny rozumné návrhy.

To, co bude ještě tématem a bude nepochybně debatováno, jakmile tento návrh zákona se vrátí ze SEnátu, a o tom nepochybuji, protože proces jeho přijímání byl nejen velmi dlouhý, ale také velmi chaotický. Musím říct, že mě překvapil ze strany Ministerstva spravedlnosti způsob, jakým se takto zásadní novela vypořádává. Na jedné straně je tady snaha ministerstva vyhovět návrhům a připomínkám ze strany poslanců a dalších sdružení, což je jistě chvályhodné, ale ve chvíli, kdy se zjistí, že tyto připomínky jsou natolik zásadní, že v zásadě je původní návrh ministerstva zcela odmítnut nebo z velké části přeměněn komplexním pozměňovacím návrhem, na kterém se samozřejmě Ministerstvo spravedlnosti podílí, pak myslím, že by bylo daleko poctivější a férovější, aby takový návrh se vrátil zpátky k přepracování a aby ministerstvo v souladu se všemi legislativními pravidly se tímto návrhem zabývalo, protože já jsem přesvědčen, že tento zákon nakonec v praxi se ukáže v řadě ohledů jako neaplikovatelný a způsobí možná více problémů, než si dnes dovedeme připustit.