Když ČSSD odcházela v roce 2006 z vládní lavice, činila nižší sazba DPH (na potraviny, léky, vodu, teplo, knihy či veřejnou dopravu) 5%. Zvýšení této sazby na 9% prosadila už Topolánkova vláda.  Jen proto, aby do státního rozpočtu získali peníze, které odpustili nejbohatším zavedením rovné daně.                                                                                                  

Od ledna 2012 pak prosadili Nečas s Kalouskem její opětovné zvýšení na 14%. Za prvních sedm měsíců tohoto roku přesto stát inkasoval na DPH 122 miliard korun, což je stejná částka jako vloni, tedy před zvýšením snížené sazby o čtyři procentní body. Na konci roku 2011 pak i proti obstrukcím ČSSD prosadila vládní koalice navíc  její zvýšení na neuvěřitelných 17,5%. Nyní přichází s tím, že vše bylo špatně a daň by měla být zvýšena “jen” na 15%.

Už od ledna příštího roku může dojít nejen k zvýšení nižší sazby DPH na neuvěřitelných 17,5%, ale také může nastat rozpočtové provizorium. Nikdo totiž neví, zda a v jaké podobě daňové zákony budou schváleny.

A napravovat chyby pravicových vlád nebude tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Zvýšit daň znamená obvykle (i když ne vždy) vyšší výběr do rozpočtu, vždy ale zdražení dané komodity – potravin, léků či pomůcek pro postižení.Snížení daně pak znamená vždy menší příjem pro státní pokladnu, ale obvykle zachování ceny pro spotřebitele, tedy občany. Zdražování základních potřeb, za něž rodiny s dětmi i senioři utrácí většinu svých příjmů, je tak v podstatě nevratné. A nemůže nás uspokojit ani tak často pravicovými politiky opakovaný argument – že daně se zvyšovat musí, abychom snížili zadlužení. V době odchodu ČSSD z vlády byl dluh naší země 0,9 bilionu Kč, pravicovým vládám se ho „podařilo“ navýšit na současných úctyhodných 1,6 bilionu. Za pouhých šest let!