Na počátku - tedy na veřejnosti známém počátku - všech vnitřních problémů státního zastupitelství, které zatím vyústily v rozklad pražského vrchního zastupitelství a stálé konečné neodvolávání jeho vedoucího Vlastimila Rampuly, bylo trestní stíhání Hámida bin Abdala Sáního, člena několikasetčlenného katarského panovnického rodu, z roku 2005.

Katarský princ, jak se tu uctivě Sánímu říká, žil léta v Praze, kde ho soudce vzal do vazby v roce 2004 jako obviněného z pohlavního zneužívání. Za soulože s dívkami mladšími 15 let jim dával dárky a peníze. Pak dostal 30 měsíců nepodmíněně, což bylo podle mne příliš mírné. Ve věci byli činní dva soudci - z Obvodního soudu Praha 2 Monika Křikavová a Petr Stutzig z Městského soudu v Praze.

Málem kvůli tomu padla před volbami v roce 2006 koaliční vláda. Pavel Němec, ministr spravedlnosti, hrozil, že jeho Unie svobody z křehké koalice (jen 101 poslanců ve Sněmovně) odejde, neodvolá-li vláda z funkce nejvyšší státní zástupkyně Marii Benešovou. Premiér Jiří Paroubek podlehl jeho nátlaku a nechal tuto prostořekou, ale statečnou a práva dbající ženu odvolat. Byl to i začátek Paroubkova politického konce.