Mnohokrát děkuji za pozvání, které mi dalo možnost poprvé poznat tento nádherný ostrov. Naposledy jsem byl v Řecku na konci června na konferenci v Aténách, kde se diskutovalo o řecké dluhové krizi, která se vyvinula jako důsledek dobrovolného vstupu a přetrvávající účasti Řecka v Evropské měnové unii. Tento stav začal zemi neúnosně omezovat, pokud ji rovnou neuvrhl do svěrací kazajky. Úroková míra a jiné relevantní ekonomické parametry spojené s členstvím v eurozóně, se ukázaly být neslučitelné s podstatou řecké ekonomiky.

Není to tématem této konference. Bohužel, protože bychom se z toho všichni mohli poučit. Vznešené mezinárodní ekonomické instituce nebo instituce toužící po vznešenosti, zkrátka Mezinárodní měnový fond a Světová banka, nijak nevarovaly Řecko před vstupem do eurozóny. Selhaly ve svém poradenství pro tuto zemi. Ale položme si otázku, zda to skutečně byla analytická chyba.

Já si to totiž nemyslím. Souhlasím s názorem známého harvardského ekonoma Richarda Coopera, že „Mezinárodní měnový fond v případě Řecka podřadil své analytické soudy politickým požadavkům evropských institucí“. Toto jednání podle mě těžce poškodilo kredit MMF. Někteří kritici navíc říkají, že při řešení řecké krize MMF nesledoval své poslání, ale pomáhal zachraňovat Evropskou měnovou unii.

Nebylo by to poprvé, Řecko není první takový případ. Všichni si pamatujeme, jak se MMF choval k Indonesii a Thajsku v devadesátých letech. Jsem nicméně přesvědčen, že případová studie současného řeckého dramatu by byla perfektním úvodem pro naši konferenci. Ale uznávám, nejsem tu od toho.

Abych byl spravedlivý, nejsem schopen znát nebo odhadovat budoucnost mezinárodních finančních institucí. Místo těchto spekulací chci říci velmi jasně, že mám velké pochybnosti o pozitivním přínosu těchto institucí k ekonomickému rozvoji světa a k lepšímu životu. Moje námitky jsou podobné názorům ekonomů, kteří jsou velmi kritičtí k celkovému konceptu rozvojové pomoci. Stejně jako oni si myslím, že tyto instituce pomohly mnohem více svým zaměstnancům než lidem, kteří byli cílem jejich pomoci. A také posloužily jako cesta k zajištění dobrého pocitu pro politiky a jejich souputníky v bohatých zemích.