Trojice vlivných členů ODS byla protikorupční policií obviněna ze stamilionových daňových úniků při podvodech s pohonnými hmotami a hrozím jim tak až desetiletý trest. Jednat by se mělo o člena Rady Městského obvodu Plzeň 1 Radka Mráze, současně také člena Regionální i Oblastní rady ODS a člena dozorčí rady městské společnosti Parking Pilsen, dále o Adama Soleha, dříve externího poradce ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a bývalého člena dozorčí rady Plzeňské teplárenské a.s. a Tomáše Vlčka, asistenta náměstka primátora Plzně Petra Runda. To znamená přesně toho náměstka, který je v současnosti také souzen za údajnou krádež fotoaparátu. Na toho podal ale nejdříve trestní oznámení aktivista Václav Rais, tvrdící, že jej náměstek také chytl ve své kanceláři pod krkem a pěstí mu naznačoval inzultaci, když nesmaže blog, kde obšírně popisuje nekalé radniční praktiky.

Dalo by se snad ještě pochopit, že se v každé sociální skupině mohou vyskytovat jedinci, mající zvýšenou tendenci a chuť k porušování zákona, ale na plzeňskou ODS je toho za poslední léta již jaksi opravdu trochu moc. Závažné protispolečenské jevy se již stávají pod křídly plzeňského „modrého ptáka“ pozvolna pravidlem.

 

Pro objektivitu ale chvíli rekapitulujme, neboť každá hypotéza by měla mít nejdříve svoji validitu, jinak řečeno, skutečně ověřenu svoji platnost!

 

Tak například v roce 2007 byl místopředseda plzeňské ODS Zdeněk Koutecký, současně i předseda Komise pro zdravotnictví Rady města Plzně, odsouzen za porušování povinností při správě cizího majetku a k tomu byl dále ještě souzený pro jiný trestný čin. Ve stejném roce začalo policejní vyšetřování Petra Tofla, člena Rady Městského obvodu Plzeň 1 a taktéž městského zastupitele za ODS. Za úplatkářství a padělání a pozměňování veřejné slitiny obdržel „pan radní“ později, v září 2012, od plzeňského soudu dvouletou podmínku s odkladem na tři roky. V červenci téhož roku byl odvolán z dozorčí rady B.I.C. s.r.o. (Podnikatelské a inovační centrum, ve 100% majetku Plzně) Karel Steininger, člen Regionální rady ODS a místopředseda Sdružení ODS v Plzni – Doubravce, který byl potrestán osmiměsíčním podmínečným trestem za to, že jako důvěrník bytové samosprávy si dva roky neoprávněně vyplácel odměny z fondu oprav.

 

O rok později, v lednu 2008, svolal člen „stranické buňky“ ODS v Plzni na Lochotíně Václav Bureš neonacistický průvod Plzní kolem židovské synagogy, a to ve dnech 66. výročí prvních transportů Židů do koncentračních táborů. Z podobných důvodů potom musel skončit v ODS student práv Štěpán Sládek, který byl registrován v místním sdružení ODS v Doubravce. Ke své práci v Komisi Rady města Plzně pro statut a integraci obcí města se účastnil akcí pravicových extrémistů. Strana tyto problémy začala řešit až po tlaku veřejnosti a médií, která přinesla Sládka, jak pózuje v tričku kultovní neonacistické skupiny.

 

Rok 2009 přinesl velké problémy členovi Rady města Plzně pro oblast bezpečnosti Karlu Palečkovi a taktéž místostarostovi MO Plzeň 3 Stanislavu Kopáčkovi, který je i dnes zastupitelem obvodu a také členem představenstva Plzeňské teplárenské a.s. Podle ověřitelných informací měli oba politici v baru Utopie v Poděbradově ulici v Plzni zastrašovat městské policisty, kteří sem několikráte po sobě přijeli řešit oznámení o rušení nočního klidu. Ze služebního záznamu lze vyčíst, že z jejich úst měly padat na adresu zasahujících dokonce věty: „Víte, kdo já jsem...?“ či „Nejsem natolik ožralý, abych nevěděl, co povídám, ale ujišťuji Vás, že se rád postarám o to, abyste si zde už ani neškrtla...“.

 

V květnu 2010 surově zbil v Plzni-Újezdě člen dozorčí rady společnosti Plzeňská teplárenská a.s., ale zejména předseda celorepublikové organizace Mladých konzervativců a kandidát do městského zastupitelstva za ODS Jiří Fremr Miloše Knedlhanse. Kopal mu do auta a vyhrožoval, že zařídí, aby jeho švagra, který pracuje u policie a studuje práva, vyhodili z práce i ze školy. V březnu 2012 sice Fremr své předsednictví „modré přípravky“ znovu obhájil, ale současně „závdavkem“ obdržel od soudu za těžkou újmu na zdraví i dvouletý podmíněný trest.

 

Další významná kauza se v roce předešlých komunálních a parlamentních voleb rozehrála v Plzni - Doubravce. Firma S.K.I. Plus Martina Otýse, člena a štědrého předvolebního sponzora ODS, který například věnoval středočeské ODS 1,5 mil. Kč, měla údajně předražovat nekvalitně vykonané stavební zakázky obdržené od obvodu, konkrétně „proslavenou“ silnici „odnikud nikam“ a některá místní parkoviště. Samotný Otýs byl, po mediálním zklidnění této kauzy, v dubnu 2013 dokonce umístěn do zajišťovací vazby. Tentokráte ale pro podezření z podvodů s půjčováním peněz a vydíráním. Podle policie společně se třemi společníky obrali podvodem nebo pohrůžkami poškozené, nacházející se v těžkých životních situacích, o miliony.  

 

Myslím, že pro rámcovou orientaci je tento „delikventní koktejl“ plně dostačující i když jsem mohl další závažné či méně závažné kauzy ještě připojit. Snažil jsem se však jen o hrubé postižení časového výseku, tvořícího mé zastupitelské působení v Plzni, za které se snažím být veřejnosti alespoň informačně odpovědný.

 

Při zjištění, že ODS vyhrála, sice velice těsně, nejen komunální volby v Plzni v roce 2010, ale i krajské volby o dva roky později, kdy dokonce chtěl být pan Pospíšil „za každou cenu“ hejtmanem, jsou však uvedené případy o to více alarmující. A přitom se domnívám, že toto je jen pouze jakási „špička tajícího ledovce“.

 

Bohužel pro ODS se již ale nejedná o „prkotiny“ a morální poklesky, jakým byl například ten před deseti lety, kdy byl mladý Jiří Pospíšil donucen, z titulu své partajní funkce, veřejně okomentovat výtržnost mocného šéfa lochotínského sdružení ODS a kontroverzního podnikatele Petra Štrunce. Pro jistotu se tehdy takticky omezil jen na alibistická tvrzení, že se „jeho kolega prý opil a pak se dobýval do zamčeného hotelového pokoje, kde spal. A rozkopal při tom prý dveře“.

 

Na úplný závěr tohoto smutného pojednání je nutno dodat, že trestním kauzám, nebo alespoň podezřením z nich, neušla v historii ani dnešní hlava ODS v Plzni, široce zvaná „plzeňským kmotrem“, oficiálně však „pouze“ místopředseda Oblastní i Regionální rady ODS, Roman Jurečko. Ten byl například v roce 2002 polapen hned dvakrát po sobě, jak v podnapilém stavu řídil. Od „mužů v taláru“ vyfasoval, ke svému překvapení, trestní příkaz o dvouletém zákazu řízení a pokutu 30 tisíc Kč, přičemž ale podle některých zdrojů takto nehazardoval poprvé. Podezření z pojistného podvodu, kdy mu prý „neznámý“ pachatel zapálil auto, se nakonec nepotvrdilo, stejně jako nelegální  duty free obchody na Folmavě.

 

„Takže vážený čtenáři - voliči, až tedy zase někdy časem uvidíš před volbami v Plzni proklamativní hesla ODS typu: „Nevzdáváme boj za kraj bez korupce“,„Měníme s Vámi Plzeň“ či „Dobrý modrý den“, měl bys být již alespoň částečně poučen. A jestli nikoliv, potom Tvá volba bude již pouze a jen Tvou chybou!

 

Ostrý nesouhlas široké veřejnosti, společně s výraznou aktivitou sdružení lékařů, pracujících na slovanské poliklinice, pomohl prodej budovy zastavit. Desítky lékařů se tehdy v petiční akci vyslovily proto, aby areál zůstal nadále v majetku města a byl současně pronajat přímo zdravotním subjektům. Došlo i na varování, že by po čase mohl soukromý majitel zlikvidovat ordinace a využít budovu pro zcela jiné účely. Tento názor zájemce o koupi zařízení, jednatel firmy Městská poliklinika Plzeň, s.r.o. Pavel Cink sice odmítl, přesto situace znalé petenty nepřesvědčil.    

 

Domnívám se, že zejména díky těmto hlasitým protestům se v dubnu 2010 občanští demokraté rozhodli potenciální voliče již tolik neprovokovat a od zamýšleného transferu raději couvli. I přes prohlášení, kterými se radní Tichý snažil veřejnosti a médiím „pořád do kola“ nesrozumitelně vysvětlovat: „Že se rozhodli polikliniku ponechat občanům města“, se z kuloárů zároveň ozývalo, že ODS nesehnala pro prodej polikliniky potřebný počet hlasů.    

 

Ale vraťme se již do současnosti, kdy opět hrozí reálné nebezpečí, že Plzeň o polikliniku přijde. Helena Matoušová přišla při zmíněném jednání Komise pro nakládání s majetkem města (ODS má z 15 členů komise reálně 6, ČSSD 4, TOP 09 2 a Pravá volba pro Plzeň 1 hlas, přičemž pro přijetí usnesení o možnosti prodeje se vyslovilo 8 členů komise) s překvapivým argumentem pro prodej: „Všechny ostatní polikliniky na území města jsou soukromé a fungují dobře“. Lze se tedy paní radní ptát: „A to poliklinika na Slovanech nyní nefunguje dobře, když se objevila potřeba ji najednou prodat?“ Městský obvod Plzeň 2 byl doposud s činností nájemce vždy spokojen.    

 

Ne tak zcela spokojeni, jako představitelé obvodu, jsou však s fungováním ústavu zdejší lékaři a zejména potom pacienti. Nájemce, společnost Městská poliklinika Plzeň, již dlouhodobě odmítá do objektu polikliniky výrazněji investovat a tak jeho interiér a další vybavení „hyne rychle na úbytě“.      

 

Tento nedobrý stav by se však dal vyřešit zcela efektivně a dokonce velice jednoduše. Nikoliv však zprivatizováním, jak někteří zodpovědní politici veřejnosti vychytrale prezentují!      

 

Město by muselo být ale ochotno pronajmout ordinace přímo jednotlivým zdravotním subjektům, konkrétním lékařům, kteří na poliklinice praktikují tak, jak to sami navrhovali před čtyřmi lety. Finanční profit nadbytečného, s velkou pravděpodobností ale ideologicky sourodého prostředníka může sice některým politikům a jejich „mateřské straně“ k mnohému dopomoci, ale kvalita a úroveň zdravotní péče bude pro občany již vytrvale klesat.      

 

Jedna z odborných lékařek mi při obšírném rozhovoru o situaci na slovanské poliklinice, snad v jakési  nadsázce, sdělila, že kdyby nemusela měsíčně platit spekulujícímu soukromníkovi za dvě malé, zanedbané a nedovybavené místnůstky 35 tisíc a mohla si je sama od města za racionální cenu pronajmout, tak by mohly být do budoucna i kliky pro pacienty do její ordinace „ze zlata“!

 

POZN. Poliklinika Slovany vznikla z potřeby zajistit zdravotní péči pro občany v nově vznikající bytové zástavbě v plzeňské městské čtvrti Slovany. Byla vybudována mezi lety 1960 – 1963 a slavnostně otevřena 3.září 1963. Od počátku svého vzniku patřila do sítě zdravotnických zařízení MÚNZ Plzeň. Od 1.února 1998 byla na základě Obchodní veřejné soutěže, vyhlášené městem Plzní, provozovatelem polikliniky Slovany společnost MEDAPOL PLUS, s.r.o. později je to Městská poliklinika Plzeň, s.r.o.