K utěšení mnohých nespokojenců, nejen z řad ČSSD, měla začít platit jakási koaliční klauzule znamenající, že v případě čistě stranického hlasování v radě, tedy v konečném modrooranžovém poměru 5:4 v neprospěch ČSSD, by se mělo vždy formálně odehrát smírčí řízení. Tomu tak však doposud nebylo a ODS si silou nejen svých radních, ale potažmo i všech koaličních zastupitelů, dělá v Plzni v zásadních otázkách stále to, co sama potřebuje. A to nejen ke škodě levicových voličů, ale i ke škodě většiny obyvatel města. Ať se jedná o progresivní zdražování, rozprodej lukrativního majetku či např. nevhodnému směřování městských investic.   

Již samotný politický start koalice předznamenal nedemokratický způsob obsazování postů v odborných komisích rady města, případně správních a dozorčích radách ve firmách s městskou majetkovou účastí. Zmíněných komisí bylo zřízeno 18 a čítají dohromady asi 250 členů. Drtivě byly obsazeny nominanty ODS, ČSSD a TOP 09, přičemž se na tomto místě o nutné odbornosti mnohých dosazených komisionářů raději ani rozepisovat nebudu. Jde mi spíše o to, že uvedené politické subjekty si sami sobě „demokraticky“ přidělili kolem 230 honorovaných postů. Komunistům byla za jejich 10% volební podporu „velkoryse“ přidělena 4 místa, Občané.cz, kteří disponovali volebním ziskem obdobným jako komunisté, své 4 mandáty raději, možná trochu unáhleně a „uraženě“ odmítli. Primátor Baxa to v tisku okomentoval tak, že: „4 nabídnutá místa straně Občané.cz byla výrazem především toho, že jsou pro ODS nejméně přijatelnou stranou v zastupitelstvu“.     

Ve správních a dozorčích radách došlo personálně jen k nepatrným obměnám. ODS si pragmaticky přidržela svého neformálního bosse na postu šéfa Plzeňské teplárenské a. s., sociálním demokratům recipročně připadla pozice předsedy představenstva druhé nejvýznamnější městské firmy PMDP, kterou musela ODS naopak po delším čase uvolnit. Z několika doplnění rad městských společností členy TOP 09 bych zmínil především dosazení Tomáše Jílka do dozorčí rady teplárny. Od té doby tvrdá, ale především jen rétoricky prodávaná, kritika vedení firmy ze strany TOP 09 prakticky ustala. Pravá volba pro Plzeň si své zastoupení v radách, které v dosaženém poměru zcela neodpovídá volebnímu výsledku dvou zastupitelských mandátů, udržela (Duchek-PMDP, Syka-PT, Podlipný-BIC). Komunistům byl podíl na řízení a kontrole městských firem zcela znemožněn.   

Klientelistické „tanečky“, týkající se obsazování rozličných významných postů, se odehrávaly v průběhu první poloviny volebního období v Plzni i v oblastech veřejného a společenského života. Jedním z takových nejkřiklavějších případů byla anabáze s výběrem nového ředitele Divadla JKT. Podle výběrové komise nejprve „žádný z uchazečů „požadovanou vizi dalšího rozvoje“ nenabídl, aby po četných lobbysticko - politických eskapádách ve prospěch Jana Buriana tento svůj post opět obhájil. Ke jmenování Buriana ředitelem došlo i přes fakt, že skupina umělců DJKT sepsala otevřený dopis radním, kde žádala, aby bylo respektováno původní rozhodnutí výběrové komise, což byl požadavek poměrně oprávněný.    

Koalice připustila i neefektivní kumulace významných politických funkcí, kdy např. městská radní pro školství vykonává současně funkci místostarosty na MO Plzeň 2. Přitom v roce 2006 bylo prosazeno zejména díky ODS, aby byli všichni členové Rady města Plzně uvolněni ze své pracovní činnosti, a to jen pro výkon zastupitelské funkce, neboť „je prý jasné, že se jedná o zodpovědné a časově velice náročné posty.“ (Pozn. Neuvolněná pozice místostarosty na Slovanech by měla obnášet 20 tis. Kč/měs. za jeden den práce v týdnu, plat člena rady na městské radnici činí asi 60 tis. Kč/měs.)