Podepíši ihned věty, jako: „Co bylo ukradeno, musí být vráceno.“ Samozřejmě.

„Církev musí být nezávislá na státu.“ Jistě, o tom není spor.

Můj problém se současným zákonem je jediný – je to předpis bezbřehý a v dané době nerealistický.

Nejdříve několik poznámek k tomu, co mi vadí na diskusi o tomto zákonu ze strany jeho militantních odpůrců. Někteří odmítají jakékoliv vyrovnání státu a církví. To by byla hloupost a nespravedlnost, jaká by se s námi táhla další desetiletí. Podobný názor je primitivním projevem nedospělé nenávisti ateistů k víře. Další mluví o tom, že církve si svoje majetky nakradly ve středověku, takže nyní nemají na nic právo a vytahují inkvizici a já nevím, co ještě. To jsou, promiňte mi to slovo, úplné bláboly. Podle této logiky bychom měli vyhlásit válku Švédsku a silou našich gripenů a pandurů si vymoci navrácení Rudolfínských sbírek. Německo by po nás mohlo chtít miliardy za vypálené kláštery lemující Spanilé jízdy husitských vojsk (nemluvě o znásilněných jeptiškách). Podobných „argumentů“ zaznívá v této diskusi příliš mnoho a Bohužel dostávají značný prostor v novinách. Přitom nestojí za zlámanou grešli a myšlenkově jsou to páchnoucí mrtvoly.

V čem ale vidím podstatu sporu. Jde o dvě roviny. První: je zde pozemková nedokončená reforma z roku 1947, která některé majetky církvím zákonným způsobem odebrala, avšak do komunistického převratu nebyla „zúřadována“. Tedy jsou zde značné majetky, které byly v pozemkových knihách ještě v době bolševického puče zapsány jako majetky církevní, podle platné legislativy ale církevními majetky nebyly. Tyto pozemky a nemovitosti podle vládního zákona bude stát vracet.