Přijde-li řeč na rozdílnost, jako jedny z prvních přicházejí na přetřes rozdíly majetkové. Na některé nerovnosti už si pomalu začínáme zvykat - rovnostářskou společnost jsme přece jen vědomě opustili před těmi dvaceti lety.
Při všech těchto debatách o rovnosti a nerovnosti však zapomínáme na jedno velmi důležité, a možná nejdůležitější hledisko: u nerovností platí, že některé jsou zasloužené a některé nikoli.
Například z lenosti a píle vyrůstají zasloužené nerovnosti majetkové. Samozřejmě zde platí nutnost rozlišování mezi těmi, kteří majetek nabývají slušným a neslušným způsobem.
Existují však nerovnosti nezasloužené. Mezi ně patří nerovnost rodu a nerovnosti nadání.
A protože tyto nerovnosti nejsou zasloužené, musejí být společností nějak kompenzovány. Máme-li se ke všem chovat stejně, má-li být zachována ona rovnost příležitostí, pak se musí společnost více starat o jedince s menšími vrozenými vlohami i o jedince, kteří se narodili do méně příznivých společenských pozic.
Právě v zanedbání této starosti je příčina dnešních sociálních bouří ve Šluknovském výběžku.
V médiích kraluje otázka „kdo za to může". Je sice důležitá, ale důležitější je jiná: „Co s tím?"
V každé obci v celé České republice najdeme jedince , kteří se ocitli v nezasloužené nerovnosti. V každé obci musí existovat programy a projekty na řešení těchto nerovností. Náklady takových projektů a programů musí hradit stát. A pokud v některé obci nevznikají projekty a programy na řešení těchto nerovnosti přímo uvnitř nerovností postižených komunit, je povinností státní správy a samosprávy společně takové programy a projekty vytvářet a realizovat. V takové činnosti je z čeho vycházet: existují i obce, ve kterých prevence sociálního vyloučení patří k prioritám, a které mají dostatek zkušeností a rad na rozdávání.
Záběry z rasově a nacionalisticky motivovaných pochodů v obcích Šluknovského výběžku jsou více než varující. A protože hospodářská krize, jejíž důsledky pociťujeme déle než dva roky, se stále nevzdává a jak ukazují ekonomické ukazatele, její konec o výraznější oživení ekonomického růstu je stále v nedohlednu, pak právě z takových krizových situací vždy v minulosti nejvíce těžily extremistické politické síly. Bylo by s podivem, kdyby se naši domácí extremisté chovali jinak.
Naše vrcholné politiky, parlamentní strany a vládu, ale i obecní radní a zastupitele dnes více zaměstnává snaha udržet si vlastní pozice, než pomoci těm, kteří se nezaslouženě ocitli v pozici chudých a sociálně vyloučených. Jakoby neviděli, nebo nechtěli vidět, co jim ( a nám všem) to doutná přímo u prahu. Kam by taková slepota mohla vést, to však už z minulosti dobře víme. K sociálním bouřím, které v konečném důsledku mohou smést stávající společenský řád. Zatím se o něco takového snaží stále jen menšina obyvatel České republiky. Jak dlouho ještě?
Více:
Radek John má recept na Romy. Vystěhovat je z ghett
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
autor: Zeleni.cz