Přijde-li řeč na rozdílnost, jako jedny z prvních přicházejí na přetřes rozdíly majetkové. Na některé nerovnosti už si pomalu začínáme zvykat - rovnostářskou společnost jsme přece jen vědomě opustili před těmi dvaceti lety.

Při všech těchto debatách o rovnosti a nerovnosti však zapomínáme na jedno velmi důležité, a možná nejdůležitější hledisko: u nerovností platí, že některé jsou zasloužené a některé nikoli.

Například z lenosti a píle vyrůstají zasloužené nerovnosti majetkové. Samozřejmě zde platí nutnost rozlišování mezi těmi, kteří majetek nabývají slušným a neslušným způsobem.

Existují však nerovnosti nezasloužené. Mezi ně patří nerovnost rodu a nerovnosti nadání.

A protože tyto nerovnosti nejsou zasloužené, musejí být společností nějak kompenzovány. Máme-li se ke všem chovat stejně, má-li být zachována ona rovnost příležitostí, pak se musí společnost více starat o jedince s menšími vrozenými vlohami i o jedince, kteří se narodili do méně příznivých společenských pozic.

Právě v zanedbání této starosti je příčina dnešních sociálních bouří ve Šluknovském výběžku.

V médiích kraluje otázka „kdo za to může". Je sice důležitá, ale důležitější je jiná: „Co s tím?"

V každé obci v celé České republice najdeme jedince , kteří se ocitli v nezasloužené nerovnosti. V každé obci musí existovat programy a projekty na řešení těchto nerovností. Náklady takových projektů a programů musí hradit stát. A pokud v některé obci nevznikají projekty a programy na řešení těchto nerovnosti přímo uvnitř nerovností postižených komunit, je povinností státní správy a samosprávy společně takové programy a projekty vytvářet a realizovat. V takové činnosti je z čeho vycházet: existují i obce, ve kterých prevence sociálního vyloučení patří k prioritám, a které mají dostatek zkušeností a rad na rozdávání.

Záběry z rasově a nacionalisticky motivovaných pochodů v obcích Šluknovského výběžku jsou více než varující. A protože hospodářská krize, jejíž důsledky pociťujeme déle než dva roky, se stále nevzdává a jak ukazují ekonomické ukazatele, její konec o výraznější oživení ekonomického růstu je stále v nedohlednu, pak právě z takových krizových situací vždy v minulosti nejvíce těžily extremistické politické síly. Bylo by s podivem, kdyby se naši domácí extremisté chovali jinak.

Naše vrcholné politiky, parlamentní strany a vládu, ale i obecní radní a zastupitele dnes více zaměstnává snaha udržet si vlastní pozice, než pomoci těm, kteří se nezaslouženě ocitli v pozici chudých a sociálně vyloučených. Jakoby neviděli, nebo nechtěli vidět, co jim ( a nám všem) to doutná přímo u prahu. Kam by taková slepota mohla vést, to však už z minulosti dobře víme. K sociálním bouřím, které v konečném důsledku mohou smést stávající společenský řád. Zatím se o něco takového snaží stále jen menšina obyvatel České republiky. Jak dlouho ještě?

Více:
Radek John má recept na Romy. Vystěhovat je z ghett

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.