V amnestickém novoročním dění zaniklo, že od ledna už není jak bývalo a při naplňování reformních cílů bylo výrazně omezeno už i pojistné hrazení stomických pomůcek.

Nemalá část spoluobčanů tak čelí dalšímu záseku do kvality každodenního života. Je to pro ně událost významnější než velká mediální témata a všemožná vyjádření volených i dosazených představitelů, kteří stomii dosud sami nemají. Občané se stomiemi si svůj osud nevybrali, nýbrž žijí s důsledky nevítané operace, která jim však pomáhá přežít těžké nádorové nebo zánětlivé onemocnění. Naše domněle si konkurující zdravotní pojišťovny se opět nekonkurenčně semkly jako vždy, když jde o sestřih pojištěnců či poskytovatelů.

Plošně uplatňují velmi limitovaný seznam nejlevnějších položek, které uhradí, cenově stříhaný už loni, dražší hradit nebudou. Statečné firmy prý to do konce února pacientům vykryjí. Co bude pak, se neví. Ví se pouze, že po únoru bude březen. Kdybychom měli všichni těla stejná, břicha podobná a jizvy či stomie po operacích shodně tvarované, padla by nám pomůcka jednoho typu a těšili bychom správce pojistného spořivostí. Bylo by pak možná i chvályhodné, že pojišťovna platí jen pomůcku nejlevnější a jednotnou. Asi jako když velký předseda Mao ordinoval čínskému lidu jednotné šedivé uniformy. Jenže břicha, jizvy a otvory jsou různé a co padne pěti, nepadne šestému. Pomůcka pak netěsní, zlobí a není pomůckou, nýbrž nefunkční přítěží.