Přesto se pořád tvrdí, že prý provozujeme pojišťovenský systém hrazení zdravotní péče a nechce se přiznat, že jde už po léta o směsný a směšný hybrid, divný mutant nebo, slovy populární kontroly kvality, zmetek systému financování.

A jak je už v posledních reformních letech pravidlem, opět se zjišťuje, že řečmi, poplatky či zbytnými novozákony se do pokladničky nic nenareformuje. Peněz, že bude zase stejně nebo méně. Méně nejen proto, že za státní pojištěnce platí stát už po čtyři roky pořád jen hanebných 723 Kč, že stát dále podporuje osoby samostatně výdělečně činné redukovanou platbou s průměrem 1280 Kč právě na úkor zdravotnictví, ale že stát také nově převedl do pojistného náklady na preventivní očkování a ještě vydrénuje pár miliard ze zdravotnictví v DPH. Tahouny plateb jsou průměrnou měsíční částkou 3080 Kč zaměstnanci, placení ovšem často z daní, takže státní lišák jen v kruhu honí svůj vlastní ocas.

Také pro zdravotnictví narostly ceny pohonných hmot, potravin a řady služeb. Nové léky a technologie jsou rovněž stále dokonalejší, tedy dražší, a u nás, vlivem českých koeficientů, ještě více než je světové a nutné. Je učiněný div, že zdravotnictví čeká příští rok deficit ve výši pouze jednoho až dvou procent. Ten se zajisté vykompenzuje, jak je už zvykem, nízkou cenou práce zdravotníků, protože na pacientech se přece šetřit nebude. Ostatně nedovolily by to tlaky prodejců léků a zdravotnických prostředků ani pojistný náměstek a nový předseda správní rady VZP pan Nosek. Ten už předem národu sdělil, že deficitem financování nemocní utrpět nesmějí. Lékaři také slíbili, že nemocné trpět nenechají, a to už kdysi ve své promoční přísaze, takže pan Nosek a lékaři se společně na setrvalém blahu nemocných shodují. Jenom se opět nezaplatí část práce zdravotníků, o čemž se však nezmiňuje ani přísaha Hippokratova ani deklarace Noskova.