Děkuji. Dámy a pánové, přeji vám dobré poledne. Jsem rád, že se mohu vyjádřit v prvém čtení ke státnímu rozpočtu České republiky na rok 2012. Dovolte mi, abych tady řekl jednu věc, která mi připadá v posledních dnech stále důležitější, že totiž otázka státního rozpočtu není zdaleka jen otázka ekonomická, a dokonce možná to, co není jenom ekonomie a řeč ekonomie, je v jistém ohledu ještě důležitější než ta čistě ekonomická úvaha.

Jestli tedy Bill Clinton měl na desce stolu v oválné pracovně nápis It´s about economy, stupid", tedy "je to, hlupáku, o ekonomii", tak dnes stále častěji se ozývá vlastně v reakci na tento známý Clintonův bonmot, že je to o celé řadě dalších věcí, o obecné politice a o souvislostech, ve kterých se ekonomie odehrává.

A myslím, že to samozřejmě platí také o státním rozpočtu České republiky, protože, rozumíte, nejdůležitější není to, jak budeme tady teď debatovat o deficitu a o technických ekonomických věcech, ale vláda vystupuje jako někdo, kdo se snaží tvrdit, že je dobrý hospodář, že má k dispozici nějaké příjmy, ta vláda zastřešuje celou řadu sektorů, a ona vystupuje jako někdo, kdo říká, že je připraven s tím řádně hospodařit v příštím roce. A problém je v tom, jestli vláda má tuhle věrohodnost a jestli skutečně i před veřejností má habitus toho, kdo s těmi penězi zachází jako opravdu dobrý hospodář. Mně připadá, že tahle věrohodnost se zacházením s finančními prostředky státu, to je první předpoklad. A druhý. Jestli má nějakou obecnější představu než jenom rozpočet na jeden rok, to znamená, jestli jednoletý rozpočet je součástí nějaké dlouhodobější strategie a představy nejenom o české ekonomice, ale vlastně také o celém českém státu, o podobě společnosti, kterou chceme budovat, a dokonce i o způsobu života.

Dnes v souvislosti s ekonomickou krizí se často říká, že vlastně jde třeba o obhajobu evropského způsobu života. A my jsme, doufám, součástí určité evropské moderny, jak se vyvinula v posledních desetiletích na kontinentě. Rozpočet je tedy také otázka civilizačně kulturní. A jde o to, jestli tuto představu státu, se kterým se identifikuje i veřejnost, vláda v této chvíli představuje. A chtěl bych upozornit na to, že když se podíváme na názory veřejnosti v průzkumech, tak si myslím, že jsou věci, ve kterých vláda ztrácí svou pozici věrohodného reprezentanta. A chtěl bych tady upozornit na jednu věc, která v souvislosti s rozpočtem mi připadá klíčová. A to je to, že i v souvislosti s tímto rozpočtem ministr financí dokonce mluví o tom, že to vypadá, že vývoj ekonomiky může být turbulentní a že mohou přijít další škrty, pravděpodobně, jak říká, nejenom tupé škrty, ale dokonce i ostré škrty. To znamená, že rozpočet je sestavován a to hlavní, o čem se mluví, je, že možná v této podobě nebude stačit, že bude třeba ho dále redukovat, že v něm bude třeba dále šetřit. A řekněme, že v podmínkách ekonomické krize je ta šetrnost a to dobré hospodaření určitě oprávněný požadavek. Nicméně jestli je to tak, tak si myslím, že zásadní - a to souvisí s rozpočtem - je způsob, jak se vláda staví k jednomu z nejvážnějších problémů české společnosti, protože když se podíváte na poslední průzkumy, tak všechny potvrzují, že česká společnost pokládá za jeden z nejvážnějších problémů vedle nezaměstnanosti například boj s korupcí. A my v této Sněmovně vlastně paralelně s tímto rozpočtem se zabýváme také zákony, které se týkají boje s korupcí. A pro zacházení s finančními prostředky je zvládnutí parazitování na veřejných penězích v České republice jedna ze základních věcí. Nebudu tady opakovat, protože jsem to řekl již v minulosti, jak v posledních mezinárodních žebříčcích, které hodnotí úroveň korupce ve státech světa, je právě Česká republika na tom špatně a dokonce ještě více klesá. V nedávno uveřejněném průzkumu německých podnikatelů byla šokující informace, že Českou republiku pokládají za jednu z evropských zemí, která je na tom úplně nejhůř, je na samém dně z hlediska zacházení s veřejnými penězi a obecné korupce. To je pohled německých podnikatelů, tedy Německa, země, která samozřejmě s Českou republikou nesmírně souvisí. A tedy zájem německých investorů, podnikatelů o Českou republiku je zřejmě klíčový pro prosperitu a ekonomický úspěch této země.