Uvnitř ODS zaznívají hlasy, které tu či více tu méně sebevědomě označují příčinu volebního krachu. Jako poměrně frekventovaný důvod jsou přitom označovány reformy, které provádí současná vládní koalice. Za tím pak následuje jakési odchýlení od pravicových idejí ODS, které jí otec zakladatel dal do vínku.

Ve stručnosti za sebe říkám: NE. Myslím, že to tak není.

Myslím, že se voliči od ODS neodvrátili kvůli nějakým reformám, ale kvůli jiným věcem. Ono totiž ani o reformy příliš nejde. Co pak lze za reformu pokládat to, že ministerstvo práce zadá spřátelené firmě naprogramovat nový informační systém, že zpřehází náplň práce některých orgánů státní správy tak, že se z toho systém rok vzpamatovává, copak je reformou důchodového systému to, že se opakovaně zvyšuje DPH, copak je reformou zdravotnického systému to, že pro nedostatek peněz v největší zdravotní pojišťovně je bezhlavě omezováno poskytování zdravotní péče?

To, co je problémem ODS, respektive současné koalice, je neschopnost dostát svým slibům, neschopnost komunikovat s opozicí, odbornou veřejností, ale hlavně s občany této země, nedostatek odbornosti a profesionality některých ministrů a dalších důležitých funkcionářů, neurvalost a agresivita jejích představitelů, nejednota, zarputilé a nesmyslné obhajování těch exponentů, kteří se dopustili neetického či dokonce kriminálního chování. A mohl bych pokračovat.

To není o idejích, to je o každodenní pragmatické politice. Za sebe přeji ODS, aby se dokázala pojmenovat ty správné příčiny svého selhání a dokázala se z nich poučit.

Možná se divíte, proč si to přeji.  Inu, protože politika je soutěží různých idejí a názorů a tam, kde se vytratí oponent, vytratí se i soutěž.  A ten, kdo se stane heroldem jedné jediné pravdy, sám obvykle rychle zakrní. Touto zkušeností naše země už prošla a mnozí si to pamatujeme.  

Pokud se týká ODS, zatím se tak trochu obávám, zda se jí to povede. Když pražský primátor v rozhovoru pro MF Dnes hovořil o tom, že „voliči ztratili vazbu k etablovaným politickým stranám a komunistická strana je pro ně takový Mrazík, taková pohádka“, vzpomněl jsem si v souvislosti s výsledky voleb a následující sebereflexí ODS na jednu scénu právě z pohádky Mrazík. Ivan s medvědí hlavou v ní radostně běží od Dědečka Hříbečka v domnění, že už pochopil, v čem spočívá jeho spása, a Dědeček Hříbeček si pro sebe brumlá: „Nic jsi nepochopil, Ivane, nic jsi nepochopil…“