Smutná zpráva o náhlém odchodu Terezy Spencerové se v úterý rozletěla na všechny strany a málokdo tomu byl ochoten uvěřit. Během pár minut a hodin na Terezu veřejně vzpomínaly tisíce jejích věrných čtenářů.

Čtvrtek je už od roku 2014 den, kdy jste na PL s Terezou setkávali. „Okno do světa Terezy Spencerové“ teď končí, a proto redakce chtěla, aby pomyslné poslední slovo měli ti, kteří Terezu dobře znali a často s ní sedávali u skleničky v oblíbeném vinném sklípku U Zlatého hroznu. 

Nechme tedy promluvit Jana Schneidera, Michala Stavreva či Radima Valenčíka. Položili jsme jim stručnou, byť ne úplně jednoduchou otázku. Proč a v čem byla Tereza tak dobrá, že ji věrně sledovaly tisíce a tisíce čtenářů, kteří byli dokonce ochotni za její texty platit. A v čem mediální, především veřejnoprávní mainstream tak selhává, že nedokáže mnohdy přinášet tak faktograficky celistvé a zanalyzované informace o dění ve světě, jak to dokázala právě Tereza.