Doktor Zbořil výsledek prezidentské volby předpokládal. Přesto přidává svůj dnešní komentář k definitivnímu rozhodnutí českého národa při volbě prezidenta.
„Řekl bych, že se snažím být objektivní a nechci napodobovat politology kazatele nebo politologické agit-propčíky. A obávám se hned dnes, ve vzrušené atmosféře, detailně hodnotit proč se ten nebo onen rozhodl volit Petra nebo Andreje. Snažím se hájit a dodržovat institut tajné volby, protože ten je mimo jiné zárukou, v případech většinového systému, že jakkoli rozhádaná, u nás až zběsile nenávistná část společnosti, se po seznámení s výsledky voleb uklidní. Zejména, když oba kandidáti před volbami mluvili a zdůrazňovali svoje přání sjednocovat aktem přímé volby rozdělenou společnost, a chcete-li, po volbách spolupracovat pro ‚blaho obce‘,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil.
Chcete, aby Babiš vedl ANO do parlamentních voleb jako lídr a kandidát na premiéra?Anketa
Každý nestranný pozorovatel by tentokrát měl podle Zbořila především zdůraznit relativně vysokou volební účast, která byla vyšší než ve všech ostatních volbách pořádaných v ČR. „Projevy radosti vítězné strany jsou přirozené, ale nemuseli by někteří obdivovatelé vítěze dehonestovat ty druhé, a to i když s nimi zásadně nesouhlasí. Mluvit o zlu, v Řeporyjích vykřikovat, že si to s těmi druhými po volbách ‚vyřídím‘, zejména, když se autor tohoto výroku stal výraznou mediální tváří ODS a setkával se s ním nejen předseda strany, ale dnes, jak už víme, neúspěšná kandidátka paní Nerudová a naopak úspěšný pan prezident Pavel, svědčí jen o úmyslech, které některým povolebním vyjádřením těchto osob neodpovídají,“ dodal s tím, že zatím zřejmě nejsou zejména vítězové pod vlivem volebních emocí schopni zhodnotit, čeho dosáhli a jaká bude jejich budoucnost.
Podobně jsou na tom i stoupenci Andreje Babiše, stejně jako členové ANO 2011, kteří se budou rozhodovat, jak se změní jejich politický život po volbách, které přece jenom nakonec byly volbami o politických stranách, jak vládních, tak opozičních. „Předseda strany nebo hnutí Babiš řekl, že se mají chtít připravovat na parlamentní volby v roce 2025, že mají zůstat v poslaneckých lavicích aktivní opozicí a že budou pomáhat nejen prezidentovi, ale i vládě. Samozřejmě, až to bude vyžadovat situace, o které předpokládají, že skutečně nastane,“ uvedl Zbořil. „Trochu v souvislosti s těmito srozumitelnými výroky vítězů i poražených se dá obtížně pochopit současná prohlášení SPD, jejího předsedy, ale i prezidentského kandidáta Jaroslava Bašty, kteří setrvávají na svých politicky nerealistických požadavcích, kterými mj. částečně ovlivnili průběh obou kol prezidentských voleb. Ale i oni budou muset reflektovat svůj neúspěch, který se možná ukáže být pro osud této strany významnější, než si dnes mnozí její členové myslí,“ dodal.
Fotogalerie: - Generálovo vítězství
„Oba kandidáti jsou dnes na počátku své nové budoucnosti“
A co tento výsledek znamená jak pro zvoleného prezidenta, tak pro poraženého finalistu Andreje Babiše, a pro celou Českou republiku? „Je to vlastně jednoduché. Oba kandidáti jsou dnes na počátku své nové budoucnosti. Jeden začíná svou novou politickou kariéru a postupně se bude seznamovat s celou prezidentskou agendou. A přirozeně bude muset rozlišovat mezi předvolebními sliby a povolebními možnostmi a rozhodnutími. I ten druhý, i když se vrátí ke své práci poslance a předsedy strany, bude muset zjistit, kdo všechno s ním ještě chce spolupracovat, a kdo má nezakrytou radost z jeho prohry. Příklady ostravského pana hejtmana Vondráka, bruselské komisařky paní Jourové a třeba i dnes okázale nezávislého Pavla Teličky by mu mohly něco napovědět,“ říká Zbořil.
„Celá Česká republika, podobně jako oba kandidáti, se bude podobně muset vyrovnat s následky a důsledky výsledku volby a snažit se pochopit, jak si vážit toho, že pana prezidenta Pavla volilo více než 3 mil. občanů ČR a podpořit jeho a vládní politiku, která se dnes zdá jako okopírovaná z modelu historické ‚Obrozené‘ Národní fronty, se kterou jsou u nás historické zkušenosti. Tento model, jak říká klasik, ‚ne že by byl, ale on se mi tak jeví‘,“ dodal.
Zda je takový chvalitebný slib splnitelný si nejsem jistý…
Nový prezident chce začít už teď v přechodném období jezdit do nejpostiženějších krajů, chce se ptát, jak krize na lidi dopadá, proč si myslí, že nebyli vládou vyslyšeni. Chce si posbírat podklady už teď, aby pak po 8. březnu mohl s vládou ihned začít jednat, co s tím udělat.
„Zda je takový chvalitebný slib splnitelný si nejsem jistý. Ale v prvních dnech po volbách jistě nikoho nepohorší a alespoň bude dávat nějakou naději těm, kteří v hořkých údolích naší doby už jsou. Zda se mu to ve spolupráci k sobě blízkými partnery podaří, není podle mého názoru jisté. Lze ale předpokládat, že díky své orientaci v zahraniční politice bude mít naději. Již jeho první dvě rozhodnutí – návštěvy Bratislavy a Kyjeva – se zdají už dnes být vítány alespoň více než 3 mil. občanů ČR,“ uvedl Zbořil.
Psali jsme:
Podle Petra Gazdíka zahajujeme novou etapu našich novodobých dějin, kdy prezident bude znovu tím, kdo vášně zklidňuje, rozpory zahlazuje a zemi spojuje. „Pokud pan Gazdík myslí na ‚zklidnění‘ všech okolností důvodů své rezignace, může snad počítat s jistým milosrdenstvím. Nevím kterého ‚prezidenta uklidňovatele‘ Československé, Československé socialistické, České a Slovenské federativní a konečně České republiky má na mysli, ale snad by se mohl zamyslet nad tím, co znamená to jeho ‚mohu‘. Někteří si to ‚zklidnění‘ představovali skoro jako ‚umrtvení‘,“ konstatuje politolog.
„Po špinavé kampani pana Babiše se část jeho voličů opravdu bojí totality či války, kterou hrozil. Proto vyzývám pana Babiše, aby pro jednou udělal správnou věc a omluvil se veřejně za kampaň, za lži, uklidnil veřejnost. Je to v zájmu všech občanů,“ vyzval Ivan Bartoš. Měl by se tedy Babiš omluvit?
„Od člověka, který vstupoval do české politiky s heslem Pusťte nás na ně! je to zajímavý názor. Pokud chce také, podobně jako pan Gazdík, ‚zklidňovat‘, mohl by alespoň naznačit, jak bude postupovat on a jeho miniaturní strana, až se budou zkoumat její lži a ‚špinavosti‘, se kterými létali až do Bruselu nebo jezdili do Mnichova. Určitě by to panem Gazdíkem předpokládanému ‚zklidnění‘ také pomohlo,“ dodává Zbořil.
Poznámku přidal i filozof Ivo Budil. Poblahopřál vítězi v demokratické soutěži. „Nicméně jako patrioti si musíme přiznat pravdu. Volby vyhrál prázdný metrosexuální hajný v cizím žoldu. Neptejme se raději jak. Je to velké ohrožení naší svobody a budoucnosti,“ uvedl filozof Budil a přidal výzvu: „Zroďme národní legendu. Buďme husity jednadvacátého století!“
„Texty a výroky pana Ivo T. Budila čtu a znám. Jsou odborně fundované a vždy pozoruhodné.
Tento citát ale neznám a předpokládám, že byl napsán nebo vyřčen v nějakém politickém kontextu (viz jeho odkaz na 21. století). Nevím ani, koho považuje za ‚národní legendu‘, ale i s ohledem na jeho politické sympatie předpokládám, že tím nemyslel Jaroslava Baštu,“ říká Zbořil.
„Nevyhrál demokrat, ale voják“
Češi podle režiséra Davida Martinka zvolili dobrovolně temnou variantu. „Myslím si, že jde o vítězství Pyrrhovo. Nevyhrál demokrat, ale voják,“ uvedl.
„Je to jeden z burcujících názorů, který více než 3 miliony občanů ČR nesdílí. Je sice pravda, že mezi našimi prezidenty byl jen jeden voják, ale bylo to ve vypjaté situaci po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Možná si dnes mnoho lidí myslí, že jsme v podobné i když v detailech trochu jiné válce. Konečně to říká i pan ministerský předseda Fiala už skoro rok a pan náčelník generálního štábu české armády generál Řehka o tom nemluví jen za zavřenými dveřmi ‚strategic rooms‘ MNO, ale i na veřejnosti. Kdo dnes může s jistotou říct, co nový pan prezident učiní, co mu bude dovoleno učinit a zda mu nakonec jeho vojenská výchova neusnadní některá jeho ‚prezidentská‘ rozhodnutí,“ říká Zbořil.
Někteří vidí budoucnost v Česku opravdu depresivně. „Faktický program Fialovy vlády je jednoznačný. Zavedení eura, migrační kvóty, LGBT programy na základních školách, zvyšování daní pro nejchudší vrstvy, snižování sociálních dávek, likvidace českého zemědělství, likvidace stovek výrobních podniků, plynulé snižování celkové životní úrovně, masový nárůst chudoby a ve hře je i nedobrovolné nasazení českých kluků na ukrajinské bojiště. A zavedení represe blízké úrovni z padesátých let,“ uvedl Martin Konvička. Je pravda, že i na redakci PL se obracejí lidé s dotazem, co mají teď dělat. Konkrétně mě např. požádala matka s dvěma dětmi, jestli by mohla tento dotaz položit Vám, protože Vám věří. Jestli emigrovat, nebo zůstat?
„Ano, rozumím tomu, že mnoho lidí vnímá současnou situaci až beznadějně. Hanebné chování většiny tištěných a audiovizuálních médií vyvolává stres, psychický otřes, zlovolné šíření beznaděje a obávám se, že se to děje dokonce i záměrně,“ uvedl Zbořil. „Pokud naše tazatelka svůj výrok nemyslí jako metaforu nebo povzdechnutí, varuji před unáhleným rozhodnutím emigrovat. Není to lehké a jak víme od mnoha, kteří odcházeli do zahraničí před válkou, po válce, po roce 1968 a dokonce i po 1989 vede to k mnoha nedorozuměním, až tragédiím. Každý není jako pan Bakala, Rittig et al. finančně zajištěný, ale i tito mocní a všemocní se nacházejí v situacích, které pro ně někdy nebývají řešitelné,“ dodal.
Zároveň Zbořil podotýká: „Jako rádce nejsem ale dost důvěryhodný. Jednak kvůli věku, mnoha osobním prožitkům různých dob a konec konců zkušenostem svých dětí, které překonaly své smutné a tragické zkušenosti doma i v zahraničí hned po roce 1990. Proto neradím, ale doporučuji uvažovat o svých možnostech. Přiznávám, že ale hned několik možností odejít mám, i když jsou povahy téměř eschatologické.“
„Uvádím příklad z japonského tisku…“
Americká a britská média vnímají výsledek prezidentských voleb v České republice jako porážku nekorektního a populistického politického stylu reprezentovaného Andrejem Babišem a vítězství klidného pragmatismu představovaného Petrem Pavlem.
„S americkými a zejména britskými médii bychom se měli zabývat jen tehdy, když se podílejí na přípravě nějaké politické změny. Přečetl jsem ve svém životě, jak by řekl pan prezident Biden, ‚v anglosaském tisku‘ tolik pitomostí, že je to až k nevíře. Je pro ně typický paternalistický až arogantní vztah,“ uvedl politolog. „Že publikuji své články zapsané někdy na ubrousku v pražské kavárně Slavia nebo vygooglované po nějakém rauši, doporučuji nebrat vážně. Stejně jako naopak jejich překlady, často prachmizerné, do češtiny. Dá to práci, ale není velký problém dobré analytické stati občas najít. Ale taková westernová ‚střelba od boku‘, kterou zde citujete, nestojí za ztrátu času. Jako příklad uvádím z japonského tisku poznámku, že Petr Pavel byl parašutista. Dokonce jsem dosud nenarazil, třeba jen na okraji, jaké politické strany byl členem před rokem 1989. Asi by tomu jejich ‚demokratičtí‘ čtenáři ani nerozuměli,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
BobyNo1
