Jan Schneider: Stará stanová kůže měl pravdu
Podle agentury Reuters vypověděly USA 35 ruských diplomatů a uzavřely dva ruské objekty v New Yorku a Marylandu, které byly používány pro špionáž. Důvodem prý byla odveta za akce proti americkým diplomatům v Moskvě.
Za chvíli to bylo zase jinak. Podle New York Times bylo vypovězení 35 ruských diplomatů projevem amerických sankcí, cílených na ruské zpravodajské služby (civilní FSB a vojenskou GRU), jejichž příslušníci měli hackovat počítačové systémy americké Demokratické strany. Důvodem tedy měla být odveta za ruské vměšování do amerických prezidentských voleb.
Někteří američtí zpravodajci (čest výjimkám!) jsou totiž přesvědčeni, že Moskva tím chtěla pomoci k vítězství Donaldu Trumpovi. Přímo v den voleb prý k žádným manipulacím nedocházelo, ale podle prezidenta Obamy byla Demokratická strana poškozena útoky hackerů už během kampaně.
Podle mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marie Zacharovové tak chce Obamova administrativa vysvětlit svůj neúspěch a nadto uškodit rusko-americkým vztahům.
Černý bílý muž ztratil glanc
Je zřejmé, už jen s ohledem na pokročilé datum, že Obama se snaží Trumpovi naházet na cestu urovnání vztahů s Ruskem co nejvíce větví a všelijakého bordelu, což si možná mnozí donedávna nedovedli představit, že by až tohoto byl schopen.
Neříci proto (pouze kvůli ohledům na barvu kůže), že se Obama chová jako debil, by bylo rasismem. Ano, Obama svým způsobem dokazuje rovnost ras, že se „černý bílý muž“ dokáže chovat stejně zhovadile jako „bílý muž“ (jak je ve filmu „Malý velký muž“ půvabně pojmenoval „Stará stanová kůže“, náčelník „lidských bytostí“).
K tomu všemu dlužno učinit několik poznámek. Například proč se „demokrati“ proti údajnému ruskému hackingu neozvali dřív, už v průběhu voleb, jak vtipně namítl Trump?
A dále – skutečně postupují FSB a GRU společně, když proti nim nerozdílně směřují americké sankce? To by bylo nóvum, které by stavělo ruskou zpravodajskou komunitu o level výše než tu americkou!
A cožpak ona časová koincidence? Diplomati byli vypovězeni v tentýž den, co Rusko s Tureckem a v pozadí s Íránem zahájily novou kapitolu v dějinách Blízkého východu, když se jim podařilo sjednat příměří v Sýrii. A Spojené státy zůstaly v autu. (Nebo že by právě proto?)
Zajímavé bude sledovat další vršení událostí, přičemž lze předpokládat snahu tento jednostranný americký krok (vyhoštění ruských diplomatů) vykládat jako důkaz (!) ruského vměšování (přestože to takto napsáno vypadá jako fantasmagorie). Ruský původ hackování půjde dokázat těžko, počítačoví experti jsou k získání soudně udržitelných důkazů z oblasti ICT velmi skeptičtí. Pak tedy nastane snaha navodit takovou atmosféru, že by vypovězení diplomatů bylo implicitně bráno jako důsledek potvrzení původního podezření vyšetřováním. Ano, druhé tvrzení žalobníčka jako důkaz, že to první bylo správné!
To by ještě nic nebylo, ale na těchto hliněných „důkazech“ bude možná postavena snaha soudně zvrátit výsledek amerických voleb. Zdali se něco takového podaří, nechci hádat, ale vsadil bych se, že se tento pokus odehraje. A buď se Trumpa podaří sesadit soudně (s následným ověšením druhého v pořadí zlatou medajlí, na ruských sportovcích si to nanečisto již vyzkoušeli), anebo to dodá intenzity pouličním nepokojům, které v této souvislosti nastanou.
Pak možná padne bonmot, že k barevné revoluci v USA nemůže dojít, protože tam nemají americkou ambasádu. Radši bych byl, aby tento bonmot vydržel. Ale ono když se moc střílí, stane se, že náboj vybuchne ještě ve zbrani. A to pak je bordel.
Při té americké umanutosti a misionářském přesvědčení o vlastní nadřazenosti, v kombinaci s poznáním, že Amerika ztrácí sílu i respekt, a dolar své postavení, pak nelze vyloučit, že se vnitroamerické spory ultimátně vyhrotí. A jako každý hroutící se stát bude kolem sebe i do sebe mohutně kopat. Kromě klasické léčby vnitřních problémů nalezením a napadením vnějšího nepřítele tentokrát hrozí i americká občanská válka verze 2.0, s hrozbou upgrade na verzi 3.0, tedy jadernou. A my budeme mít co dělat, abychom to přežili.
Je tu však ještě optimistická cestička, ale uzoučká, jak to tak bývá. Jestli Putin s adekvátní reakcí tři týdny posečká (právě s odvoláním na to, že podobné kolize bude řešit s dospělým mužem, a ne s někým, kdo se chová jako zpovykané děcko), získal by do počátku vztahu s Trumpem značnou poziční výhodu, z níž by pak mohl velkoryse vytvořit fundament nové kvality vzájemných vztahů – čímž by se tento hysterický Obamův krok projevil jako totálně kontraproduktivní. To by byla filigránská práce!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Schneider
