„Varjagova“ rezignace 

Další vlnu pokračující vládní krize na Ukrajině nepřinesla palčivá otázka autonomie Donbasu a její další odklad, ale poprask kolem (nepřijaté) rezignace ministra hospodářství Aivarase Abromavičiuse. Skandál způsobily zveřejněné důvody rezignace na Ukrajině naturalizovaného Litevce, který měl zemi pomoci s prozápadními reformami. Někteří na Ukrajině tyto politiky se západním krytím a původem trochu pikantně přezdívají jako novodobé Varjagy s odkazem na dějiny Kyjevské Rusi, kde vládnoucí vrstvu představovali cizinci – Vikingové či Varjagové. 

Abromavičius podle vlastních slov rezignoval kvůli bojkotování ukrajinských reforem a korupčního jednání ze strany lidí prezidenta Petra Porošenka. Podle něj prezidentova pravá ruka, prezidentův letitý přítel a obchodní partner Ihor Koněnko prosazoval do klíčových funkcí na ministerstvech svoje lidi, aby tak „svojí komandě“ zajistil přístup k ukrajinským „penězovodům“. V souvislosti s tím zazněl požadavek na Koněnkovu rezignaci z postu poslance ukrajinského parlamentu a zvedla se další vlna kritiky v řadách samotného Bloku Petra Porošenka. Rezignace jednoho z „Varjagů“ ukazuje na vnitřní pnutí mezi „západními“ technokraty a domácími politiky staré školy, kteří změnili sice svůj slovník, ale nikoliv politickou praxi. 

Obrovským problémem je fakt, že se o pokračující zkorumpované praxi mluví na Ukrajině pořád nanovo, a to také v souvislosti s lidmi kolem reformátorského prezidenta a také v souvislosti s neméně reformátorským premiérem Jaceňukem. Ukrajinská vláda je dost nepřehledným terénem boje o nejrůznější mocenské vlivy, z nichž nejpopulárnější je kontrola nad státními firmami a potažmo otázka prozápadních reforem (např. privatizace těchto firem). To vyvolává konflikty, které rozvolňují už tak křehkou vládní koalici a vlastní politické strany (v poslední době hlavně Blok Petra Porošenka), které mají zajišťovat exekutivě její legitimitu. Nic z toho ale není vůbec překvapivý vývoj s ohledem na personální obsazení po Majdanu a také na to, že v jeho pozadí zuřila válka ukrajinských oligarchů o moc a zdroje. 

O personální obnově současné vlády včetně výměny nepopulárního premiéra Jaceňuka se spekuluje už několik měsíců. Jenže její vlastní politická realizace je čím dál tím složitější, a to dokonce i ve stínu současného skandálu. 

Večerní schůzka s prezidentem

Abromavičiusova rezignace musela vyvolat nervozitu mezi západními spojenci Ukrajiny. Ukrajinský prezident pozval velvyslance zemí G7 na expresní jednání ohledně vládní krize, aby jim „vysvětlil“ celou situaci. Schůzka ve čtvrtek 4. února přislíbila Západu jednotu mezi prezidentem a premiérem v zájmu zdárného pokračování ukrajinských reforem, které Západ sponzoruje. Porošenko také dvojace podpořil Abromavičiuse na postu ministra, ale s kauzou Koněnka nic konkrétnějšího než odkaz na další nutné vyšetřování nepodnikl. Pikantním detailem je to, že před Abromavičiusovou rezignací Blok Petra Porošenka s výměnou právě tohoto ministra počítal.