Již v roce 2006 byl přijat zákon č. 135/2006 Sb., na ochranu před domácím násilím. Je česká právní úprava nedostatečná, co se týče ochrany před domácím násilím?
Ne, právní úprava ochrany před domácím násilím je dostatečná. To samozřejmě neznamená, že domácí násilí, násilí na dětech a násilí na ženách neexistuje a že to není vážný problém. Tyto jevy se nikdy nepodaří zcela vymýtit, protože někteří lidé jsou prostě násilničtí, hloupí a omezení.
Jak si Česká republika stojí v oblasti rovnoprávnosti žen a mužů? Došlo v této otázce od revoluce k nějakému posunu, a pokud ano, hodnotíte jej pozitivně?
Zcela jistě došlo k výraznému zlepšení společenského postavení žen. Problém je ten, že obě pohlaví jsou v zásadě rozdílná. Pokud se na ně uplatňují stejná pravidla, dosahuje se rozdílného výsledku. Z tohoto důvodu existuje pokušení tuto nerovnováhu napravit tím, že se osobám, které se zdají být diskriminované, dá více práv. Do určité míry je to správné, ale je obtížné najít hranici, aby toto vyvažování nezpůsobilo další nerovnosti a nespravedlnosti. Málo se dá například udělat s tím, že začínající profesní kariéra žen bývá zbržděna mateřstvím. Na druhé straně je ale otázkou, zda to tak není správné, protože mateřská péče o dítě je do určitého věku dítěte nezastupitelná i v případě, že je otec objektivně lepším rodičem.
V čem shledáváte přínos Istanbulské úmluvy?
Pro Českou republiku žádným přínosem není. Česká republika má standardy boje proti násilí na ženách nastaveny na obdobné úrovni, jaké vyžaduje Istanbulská úmluva. Neznamená to, že by ratifikace úmluvy nevyžadovala změnu českého právního řádu. Byla by to však změna malá, a navíc ne vždy ku prospěchu věci.
Fotogalerie: - Roma Pride 2018
Ohrožuje Istanbulská úmluva přirozené pozice žen a mužů? Zde je citace ze samotné úmluvy, kterou kritizoval europoslanec Tomáš Zdechovský: „Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“
Myslím, že odpůrci i zastánci Istanbulské úmluvy přeceňují sílu psaného slova mezinárodních smluv. Přirozené pozice žen a mužů jsou dány celkovou společenskou situací, která vychází z historického, sociálního, právního a ekonomického vývoje. Je ale pravdou, že Istanbulská úmluva obsahuje některá ustanovení, na kterých by se asi většina společnosti neshodla. Jedním z těchto ustanovení je i to, že je třeba vymýtit zvyky a tradice, které jsou založeny na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. Některé stereotypy v rolích žen a můžu jsou totiž správné a užitečné. Je to již například zmíněná nezastupitelnost mateřské péče do určitého věku dítěte, nebo naopak nezbytnost mužského prvku v péči o dítě od určitého věku. Tyto vzorce se utvářely desítky tisíc let a možná jsou vlastní člověku jako druhu. Ženy a muži nejsou stejní, a proto nebude nikdy stejná jejich role.
Může Istanbulská úmluva oslabit institut rodiny?
Myslím, že úmluva samotná nic oslabit nemůže. Je ale nutno konstatovat, že institut, který jsme označovali jako tradiční rodina, je v současné době mrtvý. Nebyl ale nahrazen žádným novým modelem a místo něho panuje v této otázce chaos. Je třeba také vidět, že konec modelu tradiční rodiny je kromě jiného nechtěným výsledkem emancipace žen, které již nemají ekonomickou potřebu vstupovat do manželství, a naopak mají díky lepšímu sociálnímu postavení větší svobodu ukončit svazek, který jim z nějakého důvodu nevyhovuje. K tomu přistoupil ten fakt, že manželství pro většinu mladších lidí nepředstavuje již žádnou hodnotu.
Istanbulská smlouva hovoří o potřebě vzniku vzdělávacích materiálů k rovnoprávnosti žen a mužů, vzájemnému respektu a nestereotypním genderovým rolím. Tyto materiály by měly vznikat na všech úrovních vzdělávání a být přizpůsobeny schopnostem žáků. V praxi by se tak o těchto tématech mohly učit i děti na základních školách. Vidíte v tom přínos nebo ohrožení pro nejmenší studenty?
Bude záviset na tom, jak budou tyto materiály zpracovány. Pokud budou zpracovány citlivě, mohly by být přínosem. Myslím ale, že i dnes je většina chlapců vychovávána v tom, že děvčatům se nesmí ubližovat.
Fotogalerie: - Šarvátky v ulicích Drážďan
Souhlasíte s postojem České ženské lobby, která se rozhodla podat trestní oznámení na katolického kněze Petra Piťhu pro jeho tvrzení, že Istanbulská úmluva je nedemokratickým a diktátorským dokumentem?
Odpůrci i příznivci Istanbulské dohody se často projevují hystericky. Toto je jeden z projevů hysterie. Navíc se jedná o typické trestní oznámení, které je jen plácnutím do vody, a zbytečně zatěžuje naši policii.
Europoslanec Tomáš Zdechovský v souvislosti s tímto trestním oznámením vzpomíná nacistickou a komunistickou éru, kdy byli kněží za své výroky pronásledováni. Přijde vám toto srovnání namístě?
Naštěstí nikoli. Pro Petra Piťhu bude toto trestní oznámení znamenat maximálně jedno podání vysvětlení na policii předtím, než bude trestní oznámení uloženo či odloženo. Toto trestní oznámení není nebezpečné, je jen hloupé.
Bulharský ústavní soud označil Istanbulskou úmluvou za protiústavní, neboť prý stírá rozdíly mezi pohlavími, což boj proti domácímu násilí jen ztěžuje. Polsko, Lotyšsko a Chorvatsko úmluvu přijaly jen s četnými výhradami. Máme tedy schvalovat něco, k čemu mají kolegové výhrady?
Pro Českou republiku je tato úmluva zbytečná, protože náš právní řád je v této oblasti na dostatečné úrovni. Jak ale ukazuje historie, každá právní norma, která je zbytečná, je zároveň nebezpečná, protože spí a čeká na své zneužití.
Istanbulská úmluva prý hrozí prolomit advokátní mlčenlivost, kvůli čemuž ČAK vydala prohlášení, ve kterém se staví proti ratifikaci úmluvy. Jde o skutečné nebezpečí?
To by záleželo na národní úpravě implementace úmluvy do našeho právního řádu. Důvodová zpráva úmluvy ponechává rozsah profesí, na které se nebude vztahovat mlčenlivost na národních státech. Pokud by však prolomila advokátní mlčenlivost, nebo dokonce zavedla ohlašovací povinnost advokátů, bylo by to velmi nebezpečné.
Co fyzické tresty v rámci rodiny? Omezí Istanbulská úmluva možnost rodičů dát dítěti výchovný pohlavek?
Istanbulská úmluva sice i výchovný pohlavek prohlašuje za domácí násilí, ale z textu nevyplývá, že by ho zakazovala. V této oblasti úmluva zmiňuje spíše edukativní roli států.
Podle některých tvrzení Istanbulská úmluva řeší pouze násilí páchané na ženách a poněkud pomíjí muže, případně ignoruje problém násilí na určitých skupinách obyvatel, jako jsou senioři či děti. Souhlasíte s tímto tvrzením?
Ano, úmluva se nevěnuje všem slabším osobám, ale je soustředěna na ženy. Podle preambule je tomu tak proto, že k násilí na ženách dochází nejčastěji.
Europoslanec Tomáš Zdechovský dále varuje, že ratifikace Istanbulské úmluvy výrazně zjednoduší kriminalizaci mužů, například během rozvodového řízení a s tím souvisejícího sporu o to, jak budou oba rodiče pečovat o děti. Již nyní jde až ve třetině případů údajného domácího násilí o křivá obvinění. Hrozí nám, že se do ČR přesune fenomén Me Too, kdy se budou řešit případy údajného obtěžování před dvaceti a více lety?
To hrozí i bez ratifikace úmluvy a bude záležet na orgánech veřejné moci, zda k tomu přistoupí ideologicky nebo budou používat zdravý rozum. Křivá obvinění ze sexuálního zneužívání vlastních dětí, se kterými se v rámci řízení o úpravu péče o dítě roztrhnul pytel, by měla být postihována a měla by být zohledňována při rozhodování soudů o svěření dětí do péče jednoho z rodičů.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Marek Korejs
