I když se ve společnosti mohou ještě odehrát věci, které zatím netušíme, některé poznatky už se dle Herzmanna ohledně vlivu koronaviru na společnost formulovat dají: „Především se potvrdil postřeh, který se objevoval už těsně po sametové revoluci: Česká společnost se umí semknout, když přijde něco velkého, ale to semknutí jí dlouho nevydrží. Na jaře 2020 jsme šili roušky, mnozí je rozdávali zadarmo a zavření doma jsme z balkonů tleskali zdravotníkům a hasičům. Dnes se neumíme shodnout téměř na ničem, co se covidu-19 týká, postoje k očkování vyryly ve společnosti nový hluboký příkop a vládní opatření, ta omezující i ta kompenzační a podpůrná, vyvolávají nevraživost mezi lidmi, mnohdy i uvnitř rodin,“ zhodnotil.
Necháte/nechali byste očkovat své malé dítě proti covidu-19?Anketa
Druhý poznatek, ke kterému dospěl, je pozitivní: „Navzdory velké vlně nevraživosti a naštvanosti je mezi námi spousta lidí, kteří nežvaní, neremcají a pomáhají. Jsou v první řadě mezi těmi, kdo s koronavirem bojují v první linii a já se upřímně divím, jak to mohou v tak strašných podmínkách tak dlouhou dobu vydržet. Tito lidé jsou pro mě něčím podobným, co Václav Havel nazýval ostrůvky pozitivní deviace (lidé, kteří se svým přístupem pozitivně liší od zaběhnutých kolejí, pozn. red.). Třetí lekce, kterou nám koronavirová epidemie uštědřila, se týká náchylnosti k uvěření fámám a hoaxům,“ řekl Jan Herzmann, kterého překvapilo, jak velká část veřejnosti je připravená uvěřit i těm nejbizardnějším nesmyslům, jako je čipování nebo aplikace cizopasníků při očkování proti covidu-19.
„Tuším ale, kde se tak velká míra tmářství bere. Souvisí s upadající důvěrou vůči státu a všem jeho institucím. A přidám ještě čtvrté poučení: Naše společnost si zatím neví rady se svobodou. Příliš velká část občanů chápe svobodu jako možnost dělat a říkat cokoli a neuvědomuje si, že ke svobodě patří také nějaké limity, především spoluodpovědnost za důsledky vlastních činů a omezení vlastní svobody respektem k právům a svobodám bližních. Je to takové sobecké pojetí svobody, řekl bych pubertální,“ uvedl Herzmann s tím, že třicet let je zřejmě málo na to, aby se společnost naučila ve svobodě dobře žít. Domnívá se, že se opět vynořuje podobenství o čtyřiceti letech strávených blouděním v poušti před vstupem do zaslíbené země.
Ochota Čechů k opatřením přichází ve vlnách
Ochota Čechů dodržovat protiepidemická opatření se prý vyvíjí ve vlnách a dokládají to různé průzkumy, především ty z dílny Dana Prokopa z agentury PAQ Research. „Ochota dodržovat protiepidemická opatření se vyvíjí ve vlnách. Když se situace hodně zhorší, lidí dodržujících protiepidemická nařízení přibude. Jakmile se situace zlepší, otrne nám a ostražitost upadá. Dlouhodobý trend je přitom zatím spíše klesající, i v těch kritických obdobích dodržuje protiepidemická nařízení méně lidí než na počátku pandemie,“ vysvětlil expert na sociologii. Podle něj se zde projevují dva vlivy. Jednak únava z dlouhodobých restrikcí, jednak trochu přehnané spoléhání na ochranu po očkování nebo prodělané nemoci. „To vše se týká společnosti jako celku. Když se na situaci podíváme ve větším detailu, ukazuje se, že tu máme malou, ale čím dál hlasitější skupinu odmítačů, popíračů nebo antivaxerů, které patrně k dodržování protiepidemických opatření, natož pak k očkování nepřesvědčí nikdo a nic, tedy ani nová vláda. Jde patrně asi o desetinu dospělé populace, což se může jevit jako malá část, ale v přepočtu je to nejméně 800 tisíc konkrétních jedinců, což z epidemiologického hlediska určitě není zanedbatelná skupina,“ upozornil.
Koronavirus označil za jedno ze silně emočních témat, která zasáhla do výsledků voleb. „Letošní volby neměly podle mého soudu žádné zásadní politické téma, proto je mohla nadstandardně ovlivňovat témata emočně silná, byť jaksi mimopolitická. Covid-19 byl bezesporu jedním z nich, druhým pak bylo v uvozovkách referendum o Babišovi. Tato témata se spojila, na jedné misce vah byla triáda koronavirus – Babiš – všechno špatně, na druhé misce pak změna – ne-Babiš – konec epidemie. V tomto smyslu koronavirus zasáhl do letošních voleb velmi silně, byť z kvantitativního hlediska nepříliš drasticky,“ domnívá se Jan Herzmann.
Těšíte se, až se kabinet Petra Fialy ujme vlády?Psali jsme:
Anketa
Dále uvedl, že tím hlavním faktorem, který u voličů rozhodl, byl vztah různých částí společnosti k Andreji Babišovi. „Součástí toho bylo jakési hlasování o příštím premiérovi, které nakonec vyhrál Petr Fiala právě před Andrejem Babišem a ve kterém propadl Ivan Bartoš, ačkoli se mnohým, a já jsem nebyl výjimkou, ještě v létě jevil jako nadějná možnost. A neměli bychom přehlédnout, že v rámci souboje osobností hodně do popředí vystoupil Vít Rakušan. Druhým významným faktorem byla touha po jistotách, především po sociálních jistotách, která je pro majoritu českých voličů typická.“ Jako třetí faktor, který sehrál důležitou roli, vnímal podporu podnikatelskému sektoru, především malým a středním podnikatelům. „Neumím zhodnotit, zda by jiná vláda dokázala v koronavirové krizi pomoci této skupině víc než vláda Babišova, ke střídání ve Strakově akademii ale podnikatelský sektor a pozitivní vztah další části občanů k němu významnou měrou přispěly,“ podotkl.
Vítězům voleb nejprve roste podpora bez přičinění
Na dotaz redakce, zda jde o typicky českou touhu volit někoho, kdo slibuje změnu, záchranu či konec starým pořádkům, odvětil: „Nechci říkat, že jde o něco typicky českého, protože touha po změně a v určitém smyslu čekání na Mesiáše je rysem mnoha mladých demokracií. U nás je to od roku 2010 nepřehlédnutelné a do značné míry je to vinou politických chyb tradičních stran, které u nás vznikly nebo svoji činnost obnovily v devadesátých letech minulého století. Touha po Velké Změně, a prosím napsat záměrné velká písmena, vynesla do Poslanecké sněmovny nejen Věci Veřejné, o kterých se v této souvislosti často mluví, ale také TOP 09, Úsvit a jeho recyklát SPD, ANO 2011, Piráty nebo STAN a letos málem také Přísahu. Letos ovšem přišla změna v jiném dárkovém balení. Nešlo o nový subjekt, ale o návrat ke spojování. Zásluhu na tom má bezesporu Milión chvilek pro demokracii, ale to není rozhodující. Podstatné je, že značná část voličů skutečně viděla v nových předvolebních koalicích velkou šanci,“ vysvětlil Jan Herzmann.
Ke kritice, že nová vládní pětikoalice nedostatečně komunikuje a její budoucí premiér Petr Fiala není příliš vidět, sdělil, že se vždycky ozývají hlasy, že je něco špatně. „A velmi často jsou to především hlasy lidí, kteří se sami o nic ani nepokusí, natož aby to dotáhli k volebnímu vítězství. Ano, jsou momenty, kdy budoucí vláda nekomunikuje úplně jasně, v mnoha případech asi ještě úplně jasno ani nemá. Pokud jde o Petra Fialu, jehož schopnost být klíčovým vyzyvatelem Andreje Babiše jsem já sám v minulosti podcenil, tomu teď sluší zdrženlivost a teprve po převzetí vládní odpovědnosti razance a viditelnost. Historie nás učí, že vítězům voleb podpora nějakou dobu roste bez ohledu na jejich působení v povolebním období a já si myslím, že i v těžké koronavirové době tomu nebude jinak,“ zauvažoval sociolog. Reálný vývoj podpory vlády bude mít tak smysl začít měřit a komentovat nejdříve v lednu 2022.
Podle Herzmanna by však bylo příliš lehkovážné činit dnes závěry o tom, jak se bude veřejnost k Fialově vládě stavět třeba za půl roku. „Nejsem věštec. Nevím, jak bude vláda vládnout, jak se bude vyvíjet koronavirová situace, jak se ve světě bude vyvíjet ekonomická a energetická situace, a tudíž co udělá česká inflace,“ nechtěl předvídat. Rovněž uvedl, že co se týká problémů kolem ministrů, má pocit, že v tuto chvíli jde hlavně o mediální záležitost: „Většina voličů má úplně jiné starosti, než jsou případné Michalikovy dluhy, jsou-li vůbec jaké,“ narazil na podezření ministerského kandidáta Věslava Michalika (za STAN), který čelí podezřelým převodům financí z Kypru.
Herzmann: Nevylučuji, že se příkopy budou prohlubovat
Nejen v České republice se o minulém víkendu konaly demonstrace. Lidé protestovali proti restrikcím proti neočkovaným obyvatelům a omezování jejich životů. Může tento odpor sílit? „Je celkem přirozené, že lidem v koronavirové krizi dochází trpělivost a mnohým i síly. I v důsledku toho se připravenost k nějaké protestní akci zvyšuje. V této fázi se aktivizují hlavně odmítači očkování a oponenti různých omezujících opatření, přinejmenším na sociálních sítích už ale můžeme pozorovat, že tato aktivita budí odpor a protitlak, protiakci. Zastánci očkování a restrikcí zatím moc veřejně nemanifestují, asi i proto, že se nechtějí shromažďovat, ale není vyloučeno, že k tomu dojde. Myslím si proto, že bude sílit jak odpor proti vakcinaci a proti restrikcím, tak současně i podpora těchto opatření. U nás to pravděpodobně bude mírnější než v zemích jako je Francie nebo Nizozemsko, kde nejsou hořící auta žádnou výjimkou,“ shrnul sociolog Herzmann.
Dle jeho názoru je česká společnost hodně rozdělená a političtí aktéři mají spíše tendenci toho využívat, než aby se snažili vykopané příkopy zasypat. „Pro mne je velkou otázkou, zda to nová vládní garnitura nebo příští prezident dokážou změnit nebo zda se aktivizují jiné, nepolitické elity, které pomohou rozštěpení společnosti překonat. Vůbec bych si ale netroufal vyloučit možnost, že tyto příkopy tu budou dál a že se budou dokonce ještě prohlubovat,“ varoval.
Spojení společnosti je dle něj možné pouze v případě, že se vynoří nějaké významné sjednocující téma. „Já takové zatím nevidím a obávám se, že když jsou volby v celé euroatlantické civilizaci čím dál více soubojem marketingu než soubojem idejí, hledání takového spojujícího tématu není v zájmu uchazečů o politické posty. Byl bych ale nerad, aby tato moje skepse byla vykládána jako podpora autoritativních forem vládnutí – ty sice často zahladí staré příkopy, ale vždy vykopou nové, obvykle daleko hlubší,“ upozornil Jan Herzmann.
Češi umí švejkovat
Nakolik se nechají Češi k opatřením a očkování nutit, případně co o tom vypovídá historie? Historie prý ukazuje, že Češi a Slováci měli už za minulého režimu velmi pozitivní vztah k očkování a že očkování mělo v zemi velmi dobrou odbornou úroveň. „Tato jednota se rozsypala v posledních 10 nebo 15 letech ruku v ruce s oslabováním důvěry k autoritám a státu jako takovému. Historie ale také ukazuje, že my Češi umíme spoustu věcí takzvaně ošvejkovat, že jsme v minulosti mnohokrát různými kličkami obcházeli různá nařízení, a to dokonce i v dobách tuhého stalinismu. Uvidíme, jak velkou část občanů se nejen nové vládě, ale také nevládním zastáncům aktivních protikoronavirových postupů podaří získat pro podporu očkování a protiepidemických opatření. Koho přesvědčí a koho donutí. Rozhodně to ale nebude sto procent,“ dodal renomovaný sociolog Jan Herzmann.
Na závěr ho redakce poprosila, aby čtenářům prozradil, co ho v poslední době v sociologii překvapilo příjemně a co negativně. Příjemně ho překvapila vysoká volební účast, zejména poměrně vysoká volební účast mladých lidí. „Trend rostoucí volební účasti pozorujeme ve všech typech voleb už několik let, ale nečekal jsem, že se účast dostane nad 65 procent. Negativně mě překvapilo, jak část politické scény vystupovala vůči prezidentu Zemanovi v souvislosti s jeho věkem a zdravotním stavem. Nemohu se totiž zbavit dojmu, že někteří aktéři podléhali pokušení zbavit se politického protivníka prostřednictvím nepolitických nástrojů. Chápu, že se někomu může vařit krev nad způsobem, jak Miloš Zeman vykonává svůj úřad, ale v demokracii je vůbec nejdůležitější střežit pravidla. Pokud úctu k pravidlům demokracie ztratíme, jsme na půl cesty ke ztrátě demokracie jako takové,“ zdůraznil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
