Erdogan nás opět potěšil – tentokrát již zcela přímou výhrůžkou, že pokud nebude vízový styk, nebude dodržena dohoda o vracení migrantů. Řekové z toho nemají radost, Němcům se dokonce bouří „jejich Turci“ v ulicích. A navíc základna Incirlik s US vodíkovými pumami. Na jedné z českých TV běží turecká telenovela Nekonečné století, tak tedy... Kam jsme se dostali za tento týden? Přeci jen, americké a turecké delegace se chystají na cestu, partnerství Turecka v NATO stále platí. A propos, co doporučit našim spojencům Řekům pro případ, že Erdogan otevře stavidla a Syřané půjdou dál? Držte si klobouky?
Mnoho otázek, mnoho úhlů pohledu. Podle mého je dobře, že se USA pokoušejí s Tureckem jednat, protože – i když tady u nás existuje spousta lidí, kteří nade mnou za taková slova zlomí hůl – každé jednání je mnohem lepší než nějaká válka. Druhou věcí už je, že ačkoli americká strana výsledky podává smířlivě a nekonfrontačně, Erdogan po návštěvě šéfa amerického generálního štábu generála Dunforda znovu obvinil Západ – a USA především – z podpory puče, který byl podle něj připravován „v zahraničí“. A tím jsme obratem ruky u islámského duchovního Fethullaha Gülena, Erdoganova arcinepřítele, nad nímž drží ochrannou ruku spousta amerických osobností nebo organizací, nejspíš i včetně CIA a FBI. Problém je v tom, že podle dostupných rozborů většina Turků, ať už erdoganovských, nebo i těch sekulárních, o Gülenově vině nepochybuje, byť o jejich argumentech by se asi dalo diskutovat. Gülenovo hnutí Hizmet ale platilo dovolené v Turecku více než stovce amerických kongresmanů, Hillary Clintonová si je zvala na své slavnostní večeře, zelenou kartu mu v USA zařídili vysocí činitelé CIA… Pro lepší obrázek se opravdu stačí podívat na web gülenovské organizace Mozaiky v České republice – v odkazech narazíte na Forum 2000, Člověka v tísni nebo Tomáše Halíka. To jen pro představu, proč USA Gülena nejspíš nikdy nevydají, protože jeho „chobotnice“ je až příliš cenná, obzvláště pro případné „barevné“ revoluce ve Střední Asii. Ázerbájdžán už například hlásí gülenovský pokus o puč a neměli bychom to odmávnout jen s poukazem, že mají Ankara a Baku k sobě blízko. Organizace islámské konference totiž označila gülenovce rovnou za teroristickou organizaci. Jakákoli snaha Západu Gülena hájit tak nyní narazí na většinu islámského světa, který se bude ptát…
Proč to beru tak ze široka? Problém je totiž v tom, že dokud USA Gülena nevydají a Západ bude na svém území hostit jednotlivá chapadla jeho chobotnice, budou se vztahy s Tureckem jen zhoršovat. Zatím je tu stále ochota „mluvit“, i když téma je jediné: Gülen. A Edrogan má po ruce opravdu rázný argument, tedy migrační zbraň v podobě prý až tří milionů uprchlíků, které je připraven vypustit do Evropy, i když lepší formulace by zněla „natlakovat“. Uvidíme, jak se k problému postaví USA. Zajímá je, co se stane s Evropou, nebo nás beztak berou jen jako odbytiště zbraní a zboží? Jako každého servilního lokaje? Prostě, uvidíme.
Turecko je členem NATO a jeho lídr pojede za týden do Petrohradu za Putinem. Řecko je členem NATO a chce z Ruska kupovat zbraně. Putin byl minulý týden na více méně pohodové neformální návštěvě v členském státu EU a NATO – ve Slovinsku. Trump legalizoval téma smysluplnosti Aliance, a ta tak začíná připomínat trhací kalendář. A do jaké míry bude tenhle náš kalendář z poválečného období orvaný, se ukáže po jednání Erdogana s Putinem. Myslím, že desítky tisíc „našich“ v Bruselu – ti z NATO i z EU – ani nedutají.
Naše témata se mohou zdát akademická obyvatelům Aleppa, kde zuří ostré boje. Zaznamenali jsme dokonce titulky „Aleppo – Hrob syrské revoluce“. Bylo to jen ťukání na klávesnici, nebo je mír blízko? A opět ty geopolitické kalkulace – vy jste posledně odhadla, že Erdogan se přiklání v Sýrii na stranu Ruska a Asada. Potvrzuje to tento vývoj? A propos, jméno Bašár Asad jsme tento týden v našich médiích snad neslyšeli. Co dělá?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml