Erdogan nás opět potěšil – tentokrát již zcela přímou výhrůžkou, že pokud nebude vízový styk, nebude dodržena dohoda o vracení migrantů. Řekové z toho nemají radost, Němcům se dokonce bouří „jejich Turci“ v ulicích. A navíc základna Incirlik s US vodíkovými pumami. Na jedné z českých TV běží turecká telenovela Nekonečné století, tak tedy... Kam jsme se dostali za tento týden? Přeci jen, americké a turecké delegace se chystají na cestu, partnerství Turecka v NATO stále platí. A propos, co doporučit našim spojencům Řekům pro případ, že Erdogan otevře stavidla a Syřané půjdou dál? Držte si klobouky?
Mnoho otázek, mnoho úhlů pohledu. Podle mého je dobře, že se USA pokoušejí s Tureckem jednat, protože – i když tady u nás existuje spousta lidí, kteří nade mnou za taková slova zlomí hůl – každé jednání je mnohem lepší než nějaká válka. Druhou věcí už je, že ačkoli americká strana výsledky podává smířlivě a nekonfrontačně, Erdogan po návštěvě šéfa amerického generálního štábu generála Dunforda znovu obvinil Západ – a USA především – z podpory puče, který byl podle něj připravován „v zahraničí“. A tím jsme obratem ruky u islámského duchovního Fethullaha Gülena, Erdoganova arcinepřítele, nad nímž drží ochrannou ruku spousta amerických osobností nebo organizací, nejspíš i včetně CIA a FBI. Problém je v tom, že podle dostupných rozborů většina Turků, ať už erdoganovských, nebo i těch sekulárních, o Gülenově vině nepochybuje, byť o jejich argumentech by se asi dalo diskutovat. Gülenovo hnutí Hizmet ale platilo dovolené v Turecku více než stovce amerických kongresmanů, Hillary Clintonová si je zvala na své slavnostní večeře, zelenou kartu mu v USA zařídili vysocí činitelé CIA… Pro lepší obrázek se opravdu stačí podívat na web gülenovské organizace Mozaiky v České republice – v odkazech narazíte na Forum 2000, Člověka v tísni nebo Tomáše Halíka. To jen pro představu, proč USA Gülena nejspíš nikdy nevydají, protože jeho „chobotnice“ je až příliš cenná, obzvláště pro případné „barevné“ revoluce ve Střední Asii. Ázerbájdžán už například hlásí gülenovský pokus o puč a neměli bychom to odmávnout jen s poukazem, že mají Ankara a Baku k sobě blízko. Organizace islámské konference totiž označila gülenovce rovnou za teroristickou organizaci. Jakákoli snaha Západu Gülena hájit tak nyní narazí na většinu islámského světa, který se bude ptát…
Proč to beru tak ze široka? Problém je totiž v tom, že dokud USA Gülena nevydají a Západ bude na svém území hostit jednotlivá chapadla jeho chobotnice, budou se vztahy s Tureckem jen zhoršovat. Zatím je tu stále ochota „mluvit“, i když téma je jediné: Gülen. A Edrogan má po ruce opravdu rázný argument, tedy migrační zbraň v podobě prý až tří milionů uprchlíků, které je připraven vypustit do Evropy, i když lepší formulace by zněla „natlakovat“. Uvidíme, jak se k problému postaví USA. Zajímá je, co se stane s Evropou, nebo nás beztak berou jen jako odbytiště zbraní a zboží? Jako každého servilního lokaje? Prostě, uvidíme.
Turecko je členem NATO a jeho lídr pojede za týden do Petrohradu za Putinem. Řecko je členem NATO a chce z Ruska kupovat zbraně. Putin byl minulý týden na více méně pohodové neformální návštěvě v členském státu EU a NATO – ve Slovinsku. Trump legalizoval téma smysluplnosti Aliance, a ta tak začíná připomínat trhací kalendář. A do jaké míry bude tenhle náš kalendář z poválečného období orvaný, se ukáže po jednání Erdogana s Putinem. Myslím, že desítky tisíc „našich“ v Bruselu – ti z NATO i z EU – ani nedutají.
Naše témata se mohou zdát akademická obyvatelům Aleppa, kde zuří ostré boje. Zaznamenali jsme dokonce titulky „Aleppo – Hrob syrské revoluce“. Bylo to jen ťukání na klávesnici, nebo je mír blízko? A opět ty geopolitické kalkulace – vy jste posledně odhadla, že Erdogan se přiklání v Sýrii na stranu Ruska a Asada. Potvrzuje to tento vývoj? A propos, jméno Bašár Asad jsme tento týden v našich médiích snad neslyšeli. Co dělá?
Co dělá Bašár? Včera podle našich mainstreamových médií zase spolu s Rusy přece střílel „chemickými sudy“ a „zabíjel své vlastní občany“, či co. Co jiného by taky měl dělat? Čert jeden rohatej! No jo, tak vážně. Bitva o Aleppo je opravdu rozhodující pro možné řešení války: Je to největší syrské město, ve čtvrtích obsazených džihádem, o něž se nyní bojuje, stále ještě žije asi 40 tisíc lidí; a jakmile jejich okupující „naši umírnění“ hrdlořezové padnou, už Západu v Sýrii fakt zbude jen Daeš a přejmenovaná Al-Káida. Čili Západ válku prohrál, ale – nevím, jestli je to myšlenkovou nedostatečností našich volených vůdců nebo jejich totální zaslepeností – dál opakuje své požadavky, aby Rusko nechalo džihád v Aleppu na pokoji. Nejvíc mě pobavil argument, že koridory, jimiž by z těchto čtvrtí Aleppa mohli vyjít civilisté, se v důsledku této humanitární nabídky vylidní a pak bude mít Rusko snadnou práci s likvidací „našich“. Proto tvrdíme, že civilisté přece mají svaté právo zůstat doma a džihád je třeba vymlátit… To je zrovna jedna ze situací, kdy se za lídry naší západní civilizace fakt stydím.
Na druhou stranu je ale třeba přiznat, že Západ vlastně jen vznáší hlasité námitky na ochranu džihádu, média každou takovou hloupost předávají dál, a tak vzniká dojem, že tam ve skutečnosti něco děláme a bráníme – zrovna třeba hájením džihádu v Aleppu – naše vysoké demokratické hodnoty. Mimochodem, Západ nikdy neprojevil starost o Syřany třebas i roky obklíčené džihádem…
No nic, v praxi ruské letectvo a syrská armáda a íránské jednotky čistí jednu džihádistickou čtvrť Aleppa za druhou, odrazili „rozhodující“ protiofenzívu Al-Káidy a „naši“ jen neuvěřitelně nesmyslně žvaní. Proto mám dojem, že právě v tom nejspíš spočívá jádro dohody, domluvené nedávno mezi Putinem a Kerrym v Moskvě: Dělejte, že jste stále na koni, a nechte nás pracovat. V době, kdy USA pro velký úspěch začaly znovu – v rámci prvního sequelu – bombardovat Libyi, je to možná dohoda nad zlato. Ale uvidíme. Damašek, Rusové, Íránci a jejich spojenci mají vlastně jen půlrok na to, aby válku dovedli k nějakému nezvratnému konci, protože pak se nabízí možnost, že přijde Hillary, a ta už více méně slíbila, že bude válku v Sýrii „resetovat“. Ano, bez ohledu na migrační důsledky pro Evropu…
Zkrátka, Aleppo rozhodne. Pokud v nejbližší budoucnosti padnou poslední tamní džihádisté – a ostatní se po stovkách vzdávají v rámci nabídnuté vládní amnestie – bude celá západní a životaschopná část Sýrie pod kontrolou Damašku. Enklávy Daeše daleko ve východní poušti u Rakká nebo Dejrizoru se pak mohou stát předmětem jednání. Počkejme si. Osobně bych si ale tipla, že Rusové nyní „přitvrdí“, aby uspíšili „chod dějin“.
Jsme zahrnuti zprávami z amerického předvolebního boje. Víme, že vy spíše chcete nechat Američany, ať si sami zvolí, ale následující řadu dějů nelze pominout: Hillary unikly maily. Kdosi je získal, prý Rusové, a dal je Trumpovi. Ten tvrdí, že s Rusy nic nemá. Tiskem zní, že Hillary je nesympatická a nemá šanci. Na sjezdu Demokratů vystoupí muslimští rodiče zesnulého amerického vojáka, Trump je hned zpouráží a propadá se v preferencích. I Obama do něj rýpe. A nad tím se dál vznáší ten zlý Putin. Čili... Jak tu sumu příběhů vnímáte a co vám napovídá?
Podle mého jsou všechny body, které jste zmínil, jasným důkazem, že americké volby, které by měly modelem demokracie, končí jako naprosto neuvěřitelná vesnická tancovačka prošpikovaná ne hollywoodskými, ale rovnou bollywoodskými sentimentálními kidy. Pro Američany důležitá témata jsou opomíjena a pro odpoutání pozornosti nahrazována nesmysly, aby se lidé hlavně bavili a rozčilovali. Teď ještě zůstává otázka, kdo „těm dole“ nabídne k těm hrám i chleba. Fakt by mě pobavilo, kdyby nakonec prezidentské volby v USA vyhrál ten zatrolený Putin: Zatáhli ho do všeho natolik, že je nefér nedat mu tu možnost… A Obama nyní rýpe do Trumpa, protože v rámci stranické poslušnosti musí, a přitom ještě v primárkách v roce 2008 o Hillary otevřeně mluvil jako o lhářce… Obávám se ale, že tehdy měl prostě vyhrát černoch a dnes má vyhrát žena. Ať se Trump na hlavu postaví, sčítací automaty asi pod palcem nemá.
Ale pokud se ptáte, jak tu sumu „příběhů“ vnímám, tak jen zopakuju: Je mi nepříjemná představa, že naši představitelé – ať už čeští nebo unijní – budou zrovna těmhle kašparům (ať vyhraje kdokoli) ochotně sloužit.
Poslankyně Nadija Savčenko znovu šetří za jídlo neboli drží hladovku, nyní za uskutečnění výměny zajatců mezi Donbasem a Ukrajinou. To lze chápat jako nátlak na Porošenka. Když abstrahujeme od ní, tak v jaké pozici je nyní Porošenko, nedávno jmenovaná vláda a ukrajinský establishment jako takový, zvláště když Trump dal najevo, že Krym by si Rusko i mohlo ponechat. Když zavřete oči a představíte si vládce Bílého domu takto jednat po Ukrajině a po světě... Neskončilo by to hrozně?
Naďa je fakt téma. Každý den ráno se psem chodím jednou ulicí, kde je dodnes na značce nálepka požadující „Svobodu pro Naďu Savčenkovou“. Je už trochu orvaná, ale „žije“. Lidé, kteří zrovna tímhle sloganem tu naši značku „Dej přednost v jízdě“ olepili, si zcela určitě mysleli, že jejím propuštěním nastane na světě blahobyt a štěstí. Nevím, co si myslí dneska, ale podle všeho mají nejspíš depku a jsou zcela dezorientovaní. Přiznám se, že když jsem viděla na webu titulek o další Nadině hladovce, napadla mě fůra sarkastických a jedovatých poznámek. A ty jen nabraly na obrátkách, když jsem si všimla, že ukrajinský Twitter už má posměšný hashtag „HubniSNaďou“ – na olympiádě by to byl sport, v němž by Ukrajinci vítězili na celé čáře. Pak jsem ale četla komentáře ukrajinských politologů, podle nichž je to naprosto tvrdý atak na Porošenkovu vládnoucí kleptokratickou partu – a tím pádem je to i útok proti Západu. „Naďa“ požaduje výměnu zajatců a viní přitom Porošenkovu vládu, požaduje přepsání ústavy, která by zloděje Porošenka zbavila většiny pravomocí, požaduje… Ono je to vlastně aktuálně jedno. Důležité bude, jestli se za ni postaví její „mateřská“ strana další skvělé hladovkářky Julie Tymošenkové a jestli k tažení proti oligarchům získá podporu obyčejných Ukrajinců. Uvidíme. Podzim na Ukrajině může být fakt zajímavý a za určitých okolností u toho zase budeme jen koukat a něco mlít jako v té Sýrii.
Nyní jednoduchá otázka, napůl na odlehčení: Je český prezident ruský agent a ruský šváb?
To jsou ale chytáky. Už z totáče přece vím, že určitý druh českých švábů se jmenuje rus a takový šváb už se přece rodí jako agent KGB, nyní FSB. Osobně bych si ale podobných řečí vůbec nevšímala, protože pan Oettinger, pražská kavárna a spol. melou pořád to samé – nikdo po nich ani nepožaduje žádné myšlení, natož řešení, a výsledkem je kolovrátek. To pak říkáte cokoli, a to říkám v době, kdy mě Zemanovy teze o řešení migrační krize děsí úplně stejně jako bruselská neschopnost.
Objevují se články o tom, že situace v arabském Jemenu je kritická. Vidíme to i v našich zprávách, kde se příliš nevěnují roli Saúdské Arábie v tomto problému. Pojďme to pojmout jako analytický pozdrav jak saúdskému království, tak jeho zahraničněpolitickým aktivitám, nadacím, náboženským organizacím... Teroristy raději nezdravíme. A onen nešťastný Jemen proberme též, prosím.
Saúdská agrese proti chudičkému Jemenu započala pod heslem „zničíme všechny šíitské spojence Íránu“ a po roce a čtvrt končí tím, že jemenští Húthiové obsazují vojenské základny na saúdském území. Pokud by USA byly zemí sousedící se zeměmi, do nichž podnikají nájezdy, možná by dopadly stejně. Ale pro nás je ta válka zajímavá tím, že západní zbrojovky Saúdům do války proti jedné z nejchudších zemí světa dodaly a ještě dodají zbraně za zhruba 60 miliard dolarů. My jsme za vodou, ti „naši“ tam páchají válečné zločiny a soupeř je natolik frajer, že kašle na naše miliardy a obsazuje už východ Saúdské Arábie. Západní politici mlčí, protože jsou koupení. Saúdové, kteří už mají doma problémy i s dodávkami pitné vody pro lidi, chtějí dokázat svou moc likvidací chudého Jemenu… a prohrávají. Ale dokud nám platí, my neprohráváme.
Byli jsme překvapeni informací, že zástupci afghánského Tálibánu byli přizváni do Číny k mírovému jednání. Ne, že by tam byli milováni, ale Čína se s nimi alespoň baví, mohou si říct. Lze čekat, že by Číňané, kterých se u nás ani zdaleka nebojíme tolik jako Rusů, mohli být v příštích letech skutečně fatální soupeř Západu? Skoupí fabriky, založí díky levné pracovní síle doly a těžiště surovin v Africe, spřátelí si naše lokální nepřátele, zbudují infrastrukturu... Mohli by se jednou dnešní „lovci Rusů“ chytnout za nos a říct si, že sledovali klamného, ne skutečného nepřítele?
Nedávný frmol kolem návštěvy čínského prezidenta v Praze dal jasně najevo, že přinejmenším asi padesáti až stovce lidem u nás tady kontakty s Čínou vadí. Osobně bych tomu přikládala význam právě těch padesáti nebo stovky lidí, tím spíš lidí, kteří „protestují“ proti Číně, ale současně schvalují „Irák“ nebo „Libyi“. Ano, Čína skupuje USA i Evropu. Čínská firma onehdy koupila i Amerikou vedený konglomerát výrobců mikročipů, čímž vlastně ovládla světový trh elektroniky. A to, že si zve k jednáním Tálibán, proti němuž Západ marně bojuje snad už šestnáct let, naznačuje, jak se na nás v Pekingu dívají a jak se v mezinárodních problémech rozkračují.
Ohledně prozření dnešních kádrováků a cenzorů si moc nadějí nedělám. Někdo se tady u nás v České republice rozhodl – stejně třeba jako za Biľaka – že psát o reálném světě je známkou zrady. Faktem ale je, že Čína nás skupuje a Putin si z nás dělá srandu, protože mu asi pro srandu králíkům opravdu připadáme. A Janda sestavuje podivné seznamy, protože ho za to někdo platí – bohužel včetně českého státu. Už ale jen sama existence „úřadu“ typu Evropských hodnot je známkou potápějící se lodi. Oni si fakt myslí, že v demokracii lze určovat, která zpráva je vhodná, a která ne? To už tady kdysi bylo. Když jsme u toho, tuhle jsem na masně u nás na hlavní viděla avízo na gothaj vyráběný „podle norem z roku 1977“. Ty bláho! Návrat do totality! Ke kvalitě!
Co dalšího bychom měli během příštího týdne sledovat?
Hodně důležitá bude Erdoganova cesta do Petrohradu. Uvidíme, co bude následovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
