Vladimir Putin je...Anketa
Vladimir Jevtušenkov stojí v čele konglomerátu společností pod názvem Sistěma AFK a v roce 2014 Forbes odhadoval jeho majetek na asi 9 miliard dolarů a řadil ho na patnácté mezi ruskými dolarovými miliardáři s meziročním nárůstem 2,3 miliardy dolarů ve srovnání s rokem 2013. Společnost Sistěma, jež vznikla v roce 1993, vlastní celou škálu dalších společností, které se zabývají telekomunikacemi, IT byznysem, pojišťovnictvím, bankovnictvím, prodejem, stavebnictvím, turismem a v neposlední řadě také těžbou ropy skrze jednu ze svých posledních akvizic v Baškirské republice, a to společnost Bašněft a její dalších dceřiné firmy. Sistěma AFK je vůbec největší společností tohoto typu v Rusku i v celém SNS.
Firma nakoupila hlavní balík akcií Bašněftu v roce 2009 od Urala Rachimova, syna tehdejšího prezidenta autonomní republiky Baškortostán Murtazy Rachimova. Ural, pobývající dnes v Rakousku, je už od dubna 2014 v souvislosti s podivnou privatizací firmy vyšetřován. Bašněft v současnosti patří k jedné z nejdynamičtějších ruských těžebních společností, které nejsou v rukou státu a je vůbec jednou z mála, která v posledních letech navyšovala těžbu ropy. Ta v Rusku v posledních letech stagnuje (meziroční nárůst je 1,3 %). Bašněft také v poslední době hledal zahraniční investory a Jevtušenkov chtěl uvést firmu na londýnskou burzu, čemuž ale vyšetřování nyní zabránilo. Jeho obvinění a domácí vězení teď výrazně oslabilo pozici celé firmy Sistěma AFK na moskevské i londýnské burze.
Půjdete ke komunálním volbám?Anketa
Žádný Chodorkovskij č. 2
O politických nebo mocenských příčinách Jevtušenkovova zatčení a trestního řízení se dá v daný moment jenom z různých stran spekulovat. Není vůbec konkrétně jasné, co je v pozadí celého - dost překvapivého - případu. Celý prodej Bašněftu prošel v roce 2009 všemi dozorčími instancemi státu a byl na všech úrovních odsouhlasen. Javtušenkov se na privatizaci firmy, kterou provedli dávno předtím Rachimovi, nepodílel. Jevtušenkova je možné považovat za Kremlu loajálního oligarchu, který nikdy - na rozdíl od Chodorkovského - neměl žádné politické ambice a představoval člověka, který ctil konsenzus s mocí, kterou (zase na rozdíl od Chodorkovského) nikdy veřejně nekritizoval.
Před nedávnem se stal dokonce autorem sloganu „Putin-gigant“. Miliardový majetek (nejen) v ruských poměrech představuje bohužel dostatečnou ochranu před „běžnou“ spravedlností, proto se dá s největší pravděpodobností vyloučit, že tu jde na prvním místě o objektivní hledání spravedlnosti v rámci právního státu. Každopádně žádná z ruských nebo západních analýz případu si takovou možnost nepřipouští.
Která hlava státu nejvíce poškodila naši zemi?Anketa
Pokud tedy nejde o politické ambice obviněného, je nabíledni, že se může jednat o ekonomické ambice uvnitř putinské elity, které za zatčením i obviněním mohou skrytě figurovat. Jevtušenko nepatří mezi oligarchy, kteří by byli v nejbližším Putinově okruhu, takže jeho postavení nebylo nejprivilegovanější a s největším vlivem. Přesto ale byl zmiňován v analytických materiálech putinského „politbyra“ jako člen širší putinské byznys elity a miliardový majetek mu jistý vliv zaručoval. Nejmocnější členové putinské elity jsou nicméně ti, kdo jsou schopní akumulovat ve svých rukách politickou moc s ekonomickou mocí, a to jak pomocí formalizovaných pozic (například vedení státních firem), nebo neformálně skrze sítě kontaktů ve státních orgánech či osobní přátelství s Vladimirem Putinem. V poslední analýze putinské elity z letošního roku se mluví o celkem 8 lidech a patří k nim Dmitrij Medveděv (vláda), Sergej Čemezov (vojensko-průmyslový komplex), Igor Sečin (sektor přírodních zdrojů), Vladimir Jakunin (železnice a transport), Michail a Jurij Kovalčukovi (finanční sektor, média) a také snad ještě Gennadij Timčenko (finance, ropa, plyn, sport) a Arkadij Rotenberg (investice, sport). Jevtušenkov nikdy do této vlivné skupiny kolem Vladimira Putina, která de fakto rozhoduje o směřování Ruska, řazen ale nebyl.
Cui bono?
V této souvislosti lze spekulovat o zájmu Igora Sečina, který šéfuje Rosněfťu a má největší vliv v klíčové hospodářské oblasti dnešního Ruska, kterým je těžba přírodních zdrojů, hlavně ropy, na zisku Bašněftu pod jeho vlastní (čti státní) kontrolu. Je známo, že uvnitř politbyra existují konkurenční spory mezi Sečinem na jedné straně a Kovalčukovými a Timčukem na straně druhé právě ohledně monopolizace těžby a je možné, že za útokem na Jevtušenkovův ropný byznys stojí právě Sečin. Sečin je některými dokonce označován za nejmocnějšího muže Ruska č. 2, hned za Vladimirem Putinem jako šéfem „politbyra“ a jeho hlavním moderátorem a rozhodčím. Vedle toho existují náznaky, že Sečin v roce 2009 v pozici vicepremiéra (premiérem byl V. Putin) s tehdejším Jevtušenkovovým nákupem Bašněftu příliš nesouhlasil a že letos v létě se objevily zprávy o tom, že Rosněfť měl zájem o nákup Bašněftu skrze firmu NNK, kterou kontroluje Sečinův člověk. Jevtušenkov měl tyto nabídky odmítnout. Jakýkoliv zájem teď Rosněfť kategoricky popírá.
Psali jsme:
 copy_635470891538242429.jpg&id=25766)
Jevtušenkovův rostoucí byznys je ale zajímavý ještě z jednoho hlediska, které díky dění v posledních měsících dostalo nový strategický význam. Jsou to totiž společnosti vlastněné Jevtušenkovovou Sistěmou, které v Rusku vyrábí čipové bankovní karty. Tato technologie dostala na ruském trhu nový význam rozhodnutím o vybudování domácího ruského platebního systému, který byl učiněn poměrně nedávno v souvislosti s ekonomickou válkou mezi Ruskem a Západem. Jevtušenkovova firma je tedy zajímavá i z tohoto hlediska, i když to může být spíš druhotná záležitost. Tato možnost spolu s ropnou kartou zapadá do dosavadního vzorce, ve kterém má ruský stát tendence k tomu mít kontrolu nad strategicky důležitými sektory ekonomiky. Tento trend je v poslední době ještě posilován. Stojí za to dodat, že zvláště ropa a vůbec přírodní zdroje pod kontrolou státu jsou podstatou politické ekonomie dnešního Ruska, tj. obrovským zdrojem příjmů do dnes bohužel zmenšujícího se státního rozpočtu.
Konec putinského konsenzu?
Putinský konsenzus mezi státem a byznysem byl po jelcinovském faktickém state capture (uchvácení státu soukromými zájmy nových poprivatizačních elit) postaven na poměrně jednoduchém, ale fungujícím pravidle - loajalita k moci za byznys a nedotknutelnost ruské privatizace. Jako takový představoval a stále představuje jeden z pilířů dnešního politického systému v Rusku. V souvislosti s Jevtušenkovovým zatčením a koneckonců i vyšetřováním privatizace Bašněftu se v ruských médiích začalo hovořit o tom, zda toto pravidlo hry ještě platí, či jestli od něj režim neodstoupil v souvislosti s posledních děním, což samozřejmě vyvolává atmosféru nejistoty. Nová pravidla totiž nejsou jasná ani v obrysech. Objevují se informace o tom, že premiér Medveděv není s děním kolem Jevtušenkova spokojený, protože existující vztahy mezi mocí a byznysem narušuje či zpochybňuje a celá věc se odrazí také na už dost pošramoceném investičním klimatu Ruska. Ruská podnikatelská komora se v souvislosti s případem obrátila - poměrně bezprecedentně - dopisem přímo na Vladimira Putina, aby zakročil proti perzekuci jejího respektovaného člena. Bývalý ministr financí A. Kudrin se nad vzniklou situací pozastavil s tím, že „vyšetřování té věci budí velké otázky“ a podtrhl, že celá transakce proběhla v roce 2009 za souhlasu na všech úrovních (Kudrin byl v té době ministrem financí).
V západních médiích se také objevil názor, že celá kauza má spojení se současným stavem ruského soukromého byznysu v ohledu k sankcím a ekonomické válce se Západem. Už dříve se v náznacích mluvilo o tom, že byznys elita Ruska se současnou politickou linii Kremlu není spokojená, protože ta citelně ukusuje z jejího bohatství. Tady je nabíledni (opět spekulativně) považovat Jevtušenkovovo vyšetřování za součást Putinovy snahy o to udržet si svoje výlučné postavení a zabránit teoretickému palácovému převratu. Mělo by tak jít o vytvoření exemplárního příkladu pro ostatní k udržení „disciplíny“. To by samozřejmě znamenalo, že motivy tu přece jenom jsou politické a až potom ekonomické. Nicméně putinovská elita nebyla nikdy stabilním, neměnným a bezkonfliktním seskupením různých frakcí, takže Jevtušenkovo jakkoliv bezprecedentní zatčení tu může být součástí vnitřních mocenských her a vztahů vzájemné mocenské konkurence, která zahrnuje i ekonomiku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Veronika Sušová-Salminen
