Docent Robejšek přednášel: Dnes jsme povinni tolerovat i ty, co nám jdou doslova po krku. Elity si myslí, že vědí, co je správné, a když to ti tupci nechápou...

Podle Petra Robejška nám vládnou lidé, kteří jsou k tomu sice nominálně kompetentní, ale fakticky nikoli. „Jejich problémy spočívají v tom, že používají špatnou metodu vládnutí; a když říkám ‚nám‘ a ‚my‘, myslím tím zejména evropské státy a Českou republiku,“ řekl na úvod sociolog Robejšek. Definoval zároveň základní sektory, kde elity působí – politiku, podnikatelské a lobbistické organizace a mediální oblast. Pro všechny je ale společný a typický některý z druhů dezorientace, což podle Petra Robejška elitám brání v plnění jejich základního úkolu – sloužit jedinému dosažitelnému cíli – a sice zajistit přežití národa. „Je povinností těch nejlepších tomuto cíli sloužit, elity mají mít spíše defenzivní roli a úkolem je hlavně, udržet loď na hladině‘. Žádné světlé zítřky nebo snové cíle. Západní demokracie se ale dostaly do rukou dezorientovaných elit, které odmítají odpovědnost. Jsou to například bankéři, kteří riskují na úkor společnosti, nebo intelektuálové, kteří definují nedosažitelné cíle, vynucují si jejich dosažení a zakazují diskusi o nich. Připomíná to platónskou představu republiky moudrých, kde vládnou ti, kdo na to mají, a ostatní mohou jen poslouchat a být vděční,“ popsal východiska svých úvah Petr Robejšek.

Politická korektnost je ďábel

Petr Robejšek kritizoval zejména představu, že jsme jako společnost schopni rozpoznat a kontrolovat všechny zákonitosti a ve finále poznat vše důležité a zařídit se podle toho. „Tváříme se, že současný problém spočívá pouze v tom, že dosud nevíme dost, ale samozřejmě se to jednou dozvíme, a pak budeme vše optimálně řídit. Příklady dezorientace v ekonomické oblasti spočívají třeba v iluzi, že jsme schopni efektivně řídit velké celky, nadnárodní organizace a firmy. Vytvořit je umíme, řídit ale ne. Elity totiž nechápou, nebo spíše nechtějí vzít na vědomí, že v každém procesu jsou některé proměnné silnější; a kromě toho je spousta vedlejších, které jsou pro výsledek nepodstatné. Hledání toho podstatného je překrýváno představou, že všechno je více méně stejně důležité, tak argumentuje postmodernismus, vše tedy lze zrelativizovat,“ vysvětlil Petr Robejšek.

Další případ dezorientace elit podle něj spočívá v nepochopení nutnosti správného pojmenování problémů. „Abychom mohli realitu poznat, musíme ji pojmenovat pravými jmény. A ne místo toho jen tabuizovat určité myšlenky, pojmy a problémy jen proto, že se nám nehodí do našeho světonázoru.

Tendence vytěsňovat z reality věci, které se nám nehodí, je všudypřítomná a známe ji pod všeobecným pojmem politická korektnost. Politická korektnost je ale pro každého, kdo se zabývá vědou, ztělesněným ďáblem. Ona totiž už poznáním disponuje a jenom nám říká, které poznání je to správné podle toho, co se právě hodí,“ kritizoval politickou korektnost politolog Robejšek.

Pojem tolerance je používán k destrukci civilizace

O dezorientaci elit podle Robejška svědčí i to, že interpretují některé elementární hodnoty západní společnosti tak, že výsledkem je její destrukce. „Například hodnota tolerance myšlení a názorů druhých, to byl jeden z opěrných bodů naší kultury. Dnes je ale tolerance interpretována tak, že musíme tolerovat úplně všechno včetně chování těch, kteří nám jdou doslova po krku. Jsme přece tolerantní. Základní hodnota je dnes používána k destrukci a podřezávání větve, na které sedíme. I to je indikátor dekadence,“ uvedl Petr Robejšek. Podobným případem je interpretace pokroku, definovaného elitami, jako neustálé přibývání rovnosti. Podle Petra Robejška jsme v představách elit stále pokrokovější, pokud prosazujeme stále více rovnosti a právo všech na všechno. Z toho pak vychází představa, že všude na světě se povede všem lidem stejně dobře. „Představa je to sice krásná, ale s nulovou proveditelností, a to zejména kvůli lidské přirozenosti,“ konstatoval politolog.

A asi nezávažnější projev dezorientace elit vidí Robejšek v tom, že ty západní přeceňují své vlastní hodnoty a zájmy a přičítají jim větší míru oprávněnosti, než mají jiné společnosti. „Západní elity mají ve skutečnosti velmi silný pocit nadřazenosti a pohrdání vůči většinové společnosti. V podstatě říkají: My prostě víme, co je správné, a když to ti tupci nechápou, tak to musíme vynutit tím, že to vložíme do zákonů, které už společnost přikovají k představě, kterou máme my. Elity nemají úctu ke zbytku společnosti a nechápou, že jejich úkolem není obsluhovat svoje cíle a dosahovat svých hodnot, ale sloužit tomu, aby se společnost udržela na hladině a v riziku nepřežití obstála. Tuto úlohu elity neplní. To jim ale nevadí, protože za své omyly nenesou žádnou odpovědnost,“ shrnul výčet dezorientačních momentů západních elit Petr Robejšek.

Systémy vládnutí jsou zahlceny blbostmi

Kromě popisu dezorientace elit Petr Robejšek poukázal na to, že je nutné si uvědomit, že zdrojem selhání elit je jejich příklon k chybnému pojetí vládnutí. „Tento typ vládnutí má v sobě imanentně zabudované omyly, já mluvím o strukturálně indukované hlouposti vládnutí. Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa to nedávno trefně pojmenoval tak, že systémy jsou zahlceny blbostmi. Takový systém není schopen flexibilně reagovat a zablokuje se hned, když dojde k něčemu, co není plánováno,“ vysvětlil kritiku vládnutí Petr Robejšek. Nyní podle něj jde o to najít nový způsob vládnutí, který by byl mnohem skromnější než ten, který říká, že až bude vše vědět, bude optimálně řídit společnost. „Nejsme schopni kontrolovat realitu, ale jsme schopni rozeznat důležitější od méně důležitého. A když to rozeznáme a soustředíme naše vždy omezené síly, nebudeme mít sice stoprocentní jistotu, že dosáhneme úspěchu, ale máme velkou pravděpodobnost, že dosáhneme určitého pokroku,“ řekl Petr Robejšek a kritizoval snění o tom, že jednoho dne bude svět optimální pro všechny: „Při snaze splnit takové sny jsme totiž na nejlepší cestě zničit i to, co máme.“

Úspěch Západu se obrací proti němu samému

Při hodnocení současné situace Petr Robejšek uvedl, že jsme jako Západ úspěšnou civilizací. Civilizací, která se v současnosti ocitá na zenitu, ale její úspěch se obrací proti ní samé. Úspěšná civilizace si hledá nové úlohy a nalézá je v ještě detailnější realizaci toho, v čem byla úspěšná. „To je případ toho, že si myslíme, že pokrok spočívá ve stále větší rovnosti. Rovnost je ale pokrokem jen do určité míry; a pak se další prosazování rovnosti orientuje směrem na totalitarismus – když nás stát nutí, abychom se tak chovali, musí nám spoustu věcí zakazovat a přikazovat. Jsme úspěšná civilizace, která ztratila vnějšího nepřítele – a protože ho nemá, obrací se sama proti sobě,“ vysvětlil svou tezi Robejšek. Problémem Západu podle něj je také, že je fixován na blahobyt a že západní společnost ztratila skromnost a zajímají ji jen kvantifikovatelné parametry. „Ztratili jsme cit pro to, že společnost přežívá i díky své iracionalitě, ve svých mýtech nebo v ochotě jednotlivců obětovat za ni život. Problém západní společnosti je v tom, že je příliš ekonomizovaná, jsme konzumeristická společnost, a jestli se nám nepodaří tento postoj relativizovat a otevřít se zase tomu, co je iracionální a přitom velmi důležité, myslím, že ten zenit bude pokračovat pádem,“ uzavřel Petr Robejšek.