Hlavní příčiny rozdělení společnosti jsou podle Kubáčka dvě. „Elita přestala sledovat témata, která dlouhodobě občanstvo trápí, ať je to na poli adekvátní práce, osobnostního uznání, sociálně právní ochrany, vymahatelnosti práva, perspektivy země,“ vysvětlil Jan Kubáček. Elita si řeší témata, která zajímají především ji. „Buď ji zajímají politicky témata, kterými žije i elita sousední, nebo byznysově, že vznikají nová a nová odvětví, nová legislativa, která vyhovuje určitým právním firmám, lobbistickým zájmům, určitému typu průmyslu,“ prohlásil. Ale to vidíme podle něj i v dalších evropských zemích.
„Běžný Angličan, Ital bude říkat stejně jako většina Čechů, že spousta zákonů se vytváří pro elitu, soustřeďuje se na to, aby byl výdělek pro vybrané, ale neřeší se autorita bezpečí a problémů rodin s dětmi, starých lidí, matek-samoživitelek, ale i běžných lidí – daňových poplatníků,“ je přesvědčen Jan Kubáček, že občané vidí, že jsou dobří jen na to, když platí daně a jednou za čas jdou volit. Ale jinak se o ně nikdo moc nezajímá, protože elita se prý sleduje navzájem, skrze média, skrze mezinárodní vztahy, skrze rozvoj určitých práv, která vycházejí v ústrety spíš lidem, kteří jsou zajištění, movití, ekonomicky a technologicky gramotní. „Dnes se neřeší každodenní problémy, které trápí voličstvo,“ míní politolog.
Na hranice bych v souvislosti s migranty poslal/a nebo postavil/aAnketa
Profesor Václav Pavlíček: Rozdíly existují i mezi elitami
Odborník na ústavní právo profesor Václav Pavlíček ale příkop mezi intelektuály a zbytkem společnosti nevidí. „Odmítám tvrzení, že na jedné straně jsou intelektuálové a na druhé prostí lidé,“ prohlásil právník, protože podle něj existují značné rozdíly na řešení problémů i mezi elitami. A už vůbec nejde o záležitost poslední doby. „Nic nového pod sluncem, pamatuji poválečnou dobu, kdy komunisté v průvodu před redakcí Svobodného slova křičeli: tady sídlí redakce, to je ta reakce. Na sjezdu národně socialistické mládeže se zase vykřikovalo: ještě dva sjezdy a hvězdy půjdou ke zdi. To byla emotivní úderná hesla, která jistě vyvolávala v lidech nenávist, čímž se prohlubovaly příkopy. To bývalo vždycky, i za první republiky,“ uvedl. Ale připustil, že česká společnost je dnes rozdělena, ale ne mezi elity a zbytek společnosti, ale mezi příznivce a odpůrce Miloše Zemana. Tuto situaci podle něj vyvolala prezidentská volba.
„Funkce prezidenta by nemusela být ústavně velmi silná, také velmi silná není, ale když se kandidát musí ucházet o přízeň voličů, musí se vyhraňovat a slibovat třeba i to, co přesahuje jeho kompetence. A to se netýká jen Miloše Zemana, ale i jeho protikandidátů včetně Karla Schwarzenberga. A nejinak to probíhalo v Rakousku, kde je pozice prezidenta ústavně velmi slabá, a přesto volba prezidenta vyvolala takové emoce,“ připomíná právník nedávnou volbu hlavy státu v sousedním Rakousku, která se dokonce bude muset opakovat.
Profesor Václav Pavlíček postrádá u moha intelektuálů nadhled a objektivitu. Intelektuál je podle něj intelektuálem tehdy, když se dokáže kriticky podívat na činnost jednotlivých politiků, jednotlivých politických a dalších uskupení. „Jakmile jsem straník, fanda určitého proudu, ztratím intelektuální nezávislost,“ prohlásil.
Kubáček: Dnešní doba není o nic složitější než doby minulé
Problém v současné době vidí politolog Jan Kubáček i v tom, že evropská společnost musí řešit složitá témata, jako je integrační krize, problém soužití odlišných kultur, bezpečnost na evropském kontinentu. Lidé nerozumí, proč politici váhají, a proto volají po rychlých a rázných řešeních, která by všechny problémy a rizika vymazala ze světa. Pak podporují populisty, kteří taková jednoduchá, byť těžko realizovatelná řešení přinášejí. „Média napomáhají zrychlení a volání po okamžitém řešení,“ souhlasí Jan Kubáček, ale příkopy mezi elitami a běžnými lidmi podle něj nesouvisí s tím, že by současná doba byla složitější než v minulosti. „Žádná doba nebyla jednoduchá. Když vystupovali první politici a obhajovali třeba sociální pojištění, povinné odvody daní, některé reformy v oblasti ekonomického práva, byla to svým způsobem stejně náročná práce jako dnes, když mají obhajovat řešení imigrace, sociálního systému, právní ochrany,“ je přesvědčen politolog, že každá doba je poměrně náročná.
Psali jsme:
Ale je podle něj pravda, že kdysi byly oponentem politiků jen tištěná média, masové plátky. „Dnes v čase elektronických médií je zrychlení enormní, ale nemyslím, že by se dramaticky změnila psychologie běžného člověka. Jenže dříve byli politici zvyklí na to, že jejich myšlenky se musí vejít na plakát, který se dá vyvěsit na kandelábr. Byli vedeni k tomu, že musí být schopni otočit bedýnku, stoupnout si na ni a získat lidi. Proto museli mluvit lapidárně, mít přirozené charisma, uvádět pochopitelné příklady, byla to součást běžné práce. Dnes se vytvořilo falešné vědomí, že čím se mluví složitěji, intelektuálněji, s pomocí cizích výrazů, tím je řečník větší světák. Ale v momentě, kdy politik neumí vysvětlit pohnutky běžným lidem, selhává v politickém řemesle. To se nezměnilo, to platilo ve století 18., 19., 20. a platí to i ve století 21.,“ prohlásil politolog.
Fenomén Zemana, Trumpa: umí pojmenovat problém, který lidi trápí
Neschopnost vysvětlit veřejnosti příčiny a řešení nějakého problémů neplatí jen pro politiky, ale i pro další elity. „Bezesporu neschopnost vysvětlit problém platí často i u vědců. I když je řada takových, kteří dokáži populárně vysvětlovat, jako profesoři Grygar nebo Honzák či filozof Cílek, protože pochopili, že pokud chtějí společnost kultivovat, získávat, motivovat, musí to lidem vysvětlovat v náležité formě,“ konstatoval Jan Kubáček. Ale to podle něj nutně neznamená, že z lidí dělají hlupáky nebo že musí osekat své sdělení. „Jen ho musí postavit v nějakých symbolech, ukázkách, asociacích, příbězích. Fenomén Miloše Zemana, Donalda Trumpa nebo svého času Silvia Berlusconiho, Alternativy pro Německo a podobných tribunů je v tom, že pojmenovali fakt, že tady existuje nějaký spor, nějaký vážný problém,“ míní politolog. Mnohdy tito politici jsou oblíbení právě proto, že vyslovují názory, o nichž ostatní nemluví, ale které lidé mají nebo které chtějí slyšet od politiků.
V každé společnosti jsou ignoranti, ale není jich tolik, jak si elita často myslí
Hlavni vinu na rozevírání nůžek mezi elitami a zbytkem společnosti tedy politolog vidí na straně elit, které nedokáží oslovit veřejnost. „Ve společnosti jsou vždycky ignoranti,“ připouští Kubáček, „ale není jich tolik, jak si elita často myslí. Naopak, lidé mnohdy stojí o informaci, o radu, o vizi pro budoucnost, ale chtějí, aby se jim podaly adekvátní formou a aby se řešila témata, která je opravdu zajímají a trápí. Aby jim to nebylo podáváno v nějaké řeči typu ptydepe, jak se dnes děje, navíc mnohdy záměrně, aby to bylo pro běžného člověka nesrozumitelné. Nebudeme si nalhávat, že velice často spousta analytických zpráv, auditů i ze strany evropských institucí je záměrně psána tak, aby tomu nebylo rozuměno, aby to neprošlo ohněm argumentace, kritiky, konkurenčního myšlení,“ poukázal politolog na praktiky, které se podle něj dějí.
Jan Kubáček kritizuje, že v posledních letech došlo k situaci, kdy některá témata nelze pojmenovat, protože ten, kdo na ně ukáže, je ihned kritizován, nálepkován, označkován, vytlačen z veřejného prostoru. „A to je krajně nebezpečné, to nahrává radikálům. Protože lidé, kteří se nemohou svobodně projevovat a neslyší pluralitní souhrn řešení problému, se začnou ohlížet po něčem jiném – po radikálním názoru. Radikálové jsou spokojeni, protože není nic lepšího, než když se některé věci tabuizují, protože jim dávají punc atraktivity, dobrodružství, odvahy. Takže je velké nebezpečí, když o některých tématech nemluvíme, nebo je vytlačujeme na okraj pozornosti v domnění, že se ten problém odsune. Ale problém zůstává problémem, ač se o něm nemluví, a naopak narůstá,“ varuje Jan Kubáček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
