Ministr kultury Antonín Staněk oznámil, že ke konci května podá demisi. Vyhověl tak prý žádosti předsedy ČSSD a vicepremiéra Jana Hamáčka. „Vše probíhalo velmi rychle a jak je v ČSSD zvykem, také tak trochu tajemně. Nejdříve se pan předseda ČSSD, ministr vnitra a místopředseda vlády pana Staňka rozhodně zastal, potom mu někde domluvil a pan Staněk se zřejmě musel rád podřídit. I když je dodnes přesvědčen, že postupoval podle zákona. Možná právě to byl jeho hlavní omyl, protože zřejmě stále ještě nepochybuje o síle zákona a potřebě hledat spravedlnost. Na to mnozí a často i jeho ‚přátelé‘ a ‚přítelkyně‘ už dávno nevěří,“ reagoval politolog Zdeněk Zbořil. „Nebo si je vědom toho, že ČSSD na tom není u svých voličů příliš dobře, je před volbami do Evropského parlamentu a šest tisíc podpisů na petici pro ně znamená víc, než sice dosud neprokázané ale přesto možné schvalování trestného činu,“ dodal.
V rozhovoru pro Právo Staněk uvedl, že ho pravděpodobně nepoložily spory po odvolání Jiřího Fajta z čela Národní galerie Praha, ale spíše odpor proti chystaným změnám v rozdělování dotací. „Jsem stále víc přesvědčen, že je třeba všechny mé kroky zpochybnit. Všichni domnělí nedotknutelní, napojení na penězovody rozpočtu Ministerstva kultury, příjemci dotací a pobídek se zděsili z toho, co ministerstvo připravuje,“ míní Staněk.
„I to je možný důvod, který snad může pan ministr něčím doložit. Ministerstvo kultury, které kdysi navrhoval Pavel Tigrid zrušit, a málem se mu to podařilo, je zvláštní instituce, která jednak bojuje o peníze ze státního rozpočtu, jednak se snaží, aby do jejich rozdělování mluvili ti, o kterých se někdy říká, že patří k tzv. prvnímu kruhu. Paní režisérka Třeštíková, která kdysi vydržela ve funkci ministryně kultury asi jen dva týdny, by nám mohla někdy vysvětlit, jak to na tomto ministerstvu chodí. A to bez ohledu na to, že, pokud se nemýlím, aktuální petici žádající odvolání ministra kultury také podepsala,“ komentuje politolog.
Staněk opravdu nepochopil, co je Ministerstvo kultury
Staněk se v médiích vyjadřoval i takto. „Dostávám řadu osobních reakcí. Veřejně vystoupili odboráři Národní galerie. Komentáře pod články stále více reflektují, že se někdo konečně postavil elitám,“ řekl ministr MF Dnes. Tímto svým výrokem rozčílil řadu lidí. Mimo jiné to komentovala i Jana Machalická v Lidových novinách, když uvedla, že Staněk „doplnil galerii ministerských ‚bizárů‘. Jeho výrok, že mu lidé žehnají, jak vyběhl s elitami, by se měl tesat. Vůbec nepochopil, v jakém úřadě se ocitl.“
Zbořil k tomu dodává: „Vypadá to, že paní Machalická má pravdu a že pan Staněk opravdu neví, co to Ministerstvo kultury ČR ve skutečnosti je. Ale to ještě neznamená, že by se za to měl stydět. A také bychom se snad mohli dozvědět, kdo jsou ti ‚odboráři‘, proč právě oni se ministra zastali a zda na tomto úřadu nejde o ‚bizár‘, ale o ‚bazar‘, kde se jen hledají příležitosti jak a co dobře ‚profinancovat‘. Tento výraz není neznámý a používá se na tomto ministerstvu snad od nepaměti. A to i v dobách, kdy na ministerstvu působili lidé, kteří o ‚kultuře‘ něco věděli a nemluvilo se o nich v Lidových novinách.“
Server iDnes.cz psal o nových kandidátech na pozici ministra kultury. Jedním z možných kandidátů by měl být ostravský divadelní režisér a šéf Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ivan Krejčí, v jehož prospěch hovoří, že je zástupcem silného Moravskoslezského kraje, v ČSSD už vykonával pozici stínového ministra kultury a ve straně tuší, že by mohl najít společnou řeč s lidmi, které si znepřátelil odcházející Staněk. Hamáček i Krejčí o tom ale odmítli spekulovat. „To asi víte víc než já. Nikdo se mnou nejedná, nic neleží na stole,“ reagoval Krejčí. V médiích padla i jména Jiří Mitáček, Lubomír Zaorálek nebo Kateřina Kalistová.
„ČSSD, a nejen v záležitostech okolo Národní galerie Praha a mnoha dalších kulturních institucí, pracuje podobně jako reprezentanti jiných politických stran, snad ještě v přísnějším režimu utajení než vyznamenávaní a pomlouvaní hodnostáři zpravodajských služeb,“ uvedl Zbořil. „Otázka, kdo bude ministrem kultury, je z řádu těch, na které se neodpovídá. Ne snad proto, že by to občany ČR nezajímalo, ale hlavně proto, jak si myslí mnozí čeští politici po desetiletí, co je lidem do toho? Samozřejmě, hlavně do okamžiku, než se začnou psát petice, svolávat manifestace a diskutovat o politice v divadlech. Ale i tehdy se to hraje, jak říkají démoni politického zákulisí, tak trochu při zdi,“ dodal.
Hovoří se také o tom, zda rezignaci přijme prezident Miloš Zeman. „Předpokládám, že pan prezident neopomene využít příležitosti, kterou mu nejen ČSSD, ale i část veřejnosti nabídla. Když už ne proto, aby mohl učinit nějaké rozhodnutí, alespoň proto, aby mohl veřejně vyjádřit svůj názor, který bude prezentovat v souvislosti se vzpomínkou na to, proč Jiřímu Fajtovi odmítal předat jmenování vysokoškolským profesorem a proč to nemohl učinit jinak,“ říká Zbořil.
Někteří členové KSČM jezdili na Krym i do Doněcka opakovaně…
Oslavy pátého výročí Doněcké lidové republiky se zúčastnil i Zdeněk Ondráček z KSČM. Video z přijetí poslance Ondráčka představitelem samozvané Doněcké lidové republiky Denisem Pušilinem se objevilo na Twitteru. Ondráček přijel v limuzíně s českou vlajkou a zahráli mu i českou státní hymnu. Česká diplomacie se od cesty již distancovala. „Někteří členové KSČM, ale i poslanci jiných politických stran jezdili na Krym a do oblasti Doněcka opakovaně a mluvilo se o tom spíše na Ukrajině než v Praze. Tentokrát i on projevil svůj osobní názor a pro místní autority to byla příležitost ukázat, že někdo má jiný názor než vláda ČR a ministr zahraničí Petříček, který řadu událostí na Ukrajině nekomentuje, protože je považuje za ‚vnitřní záležitosti‘ Ukrajiny,“ uvedl Zbořil. „Pan Ondráček, pokud vím, nebyl v Doněcku jako oficiální představitel ČR a projevoval svůj osobní postoj vůči těm, kteří chtějí dosáhnout práva na sebeurčení až do odtržení. S tím máme ve střední Evropě své zkušenosti, někdy dobré, někdy horší než zlé. A také se podle toho někteří naši občané, i když jsou také poslanci nebo dokonce ministry, chovají,“ dodal.
Podle ministra zahraničí Petříčka Ondráček svou cestou dělá ostudu České republice a ujistil, že oficiálně poslanec KSČM Českou republiku nezastupoval. Doněcká lidová republika je totiž neuznaná. „Přátelé, tak podle ministra Petříčka dělám ostudu. Já tam do té válečné oblasti na vlastní nebezpečí přivezl hračky, omalovánky a pastelky dětským sirotkům – a on tam posílá miliony korun pro fašistické neziskovky, armádní výstroj a zbraně, kterými jsou zabíjeni rodiče těchto dětí. Kdo z nás je větší padouch? Jděte se bodnout, pane ministře!“ napsal zostra Ondráček na sociální síti.
„Někde jsem četl, že pan ministr zahraničních věcí Petříček, dělá infantilní vzdorovitou zahraniční politiku. Dokonce tento hlas zazněl z řad ČSSD. Na tuto záležitost mohl reagovat jinak, než mu zřejmě doporučili jeho poradci a nemusel nám připomínat, kdy jsme se museli stydět za jeho postoje a nerozhodná slova, kterými komentoval složitější záležitosti,“ uvedl Zbořil. „Pan Ondráček si ovšem slova o ‚padouchovi‘ mohl ušetřit. Ale kdo by odolal, když se příležitost sama nabídla?“ dodal.
JUDr., PhDr., Zdeněk Ondráček, Ph.D.
V Otázkách Václava Moravce zmínila místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, že je potřeba „uklidnit ukrajinské partnery“ a mělo by se schválit nesouhlasné vyjádření Poslanecké sněmovny vůči Ondráčkově cestě. Obává se i toho, že jeho návštěva bude využita k propagandě. „Byli to mnozí členové TOP 09, a dalších politických stran, kteří opakovaně přispívali k ‚neklidu‘ na Ukrajině. Už od roku 2015 se v Praze scházeli na náměstích, vyznamenávali kdekoho kdečím, aby jen o několik měsíců později o tom museli mlčet. Možná si paní poslankyně Pekarová Adamová najde způsob, jak to na Ukrajině ‚uklidňovat‘, zejména až do svého úřadu nastoupí, pokud to zase nedopadne jinak, nově zvolený prezident. A pokud se obává, že se Ruská federace nebo ukrajinský prezident nyní zhroutí pod náporem páně Ondráčkovy ‚propagandy‘, skoro bych si dovolil tvrdit, že se mýlí,“ reagoval politolog.
Místopředseda SPD Radim Fiala v Otázkách Václava Moravce označil Ondráčkovo jednání za „šarádu na soukromé cestě“ a zajímalo by ho, kdo mu cestu platil. „Zajímá-li ho, kdo cestu platil, nechť se zeptá pana poslance Ondráčka při svých toulkách ve Sněmovní ulici v Praze 1. anebo v nějaké poslanecké kanceláři, mají jich tam docela dost,“ podotýká Zbořil.
Psali jsme:
Některé nuance rakouské politiky jsou nám zamlčovány
Rakouský vicekancléř a šéf rakouské protiimigrační Svobodné strany Rakouska Heinz-Christian Strache nabídl lidoveckému kancléři Sebastianu Kurzovi rezignaci. Strache řekl, že skončí také ve funkci předsedy FPÖ. V pátek kolem Stracheho vypukl skandál poté, co německá média zveřejnila videonahrávku, na níž s údajnou příbuznou ruského oligarchy jedná o politické podpoře výměnou za zajištění státních zakázek. Kurz vypověděl koalici a chce předčasné volby.
„Ačkoli je nám Rakouská republika blízká, naše informace o její vnitřní i zahraniční politice nejsou příliš důkladné. Je samozřejmě pravda, že si tento nedostatek můžeme kompenzovat osobními kontakty, snadným přístupem k tištěným i audiovizuálním médiím, ale některé nuance této politiky jsou u nás, někdy se zdá, že skoro záměrně, zamlčovány,“ reagoval Zbořil. Mezi ně patří mj. někdy až tvrdohlavé lpění na rakouské neutralitě, která se dost často musí obávat různých výkladů a kontextu EU. Když se před lety zhroutila koalice lidovců a sociálních demokratů, byla EU na stráži a neustále se její autority zajímaly o nový fenomén rakouské politiky, kterým se stala FPÖ. Smrt jejího v jisté době nejvýraznějšího předsedy se dostala mezi evropské politické legendy, ale ani to neotřáslo postavením Svobodných, kteří v posledních volbách své postavení a vliv ve vládní koalici upevnili,“ dodal.
Zbořil také popisuje, že ve spolupráci se Sebastianem Kurzem a s jeho rostoucím významem v evropské politice se začaly objevovat noví kritici této koalice a zejména její politiky vůči V4 na jedné straně, a vůči Ruské federaci (a evropskému východu) na straně druhé. „Přesto se lze domnívat, že v souvislosti s předvolební panikou a obavám s tzv. nástupu nacionalismu, ačkoli se nejedná o opakování ‚jara národů‘ z roku 1848, bylo vynaloženo velké úsilí na znejistění poměrů v Rakouské republice. Způsob, jakým se hra o Rakousko začala rozehrávat, vlastně už někdy po olympiádě v Soči, je nám starším znám. Proto můžeme říct, že sice také jde o Sebastiana Kurze a koalici, ale i o EU a ‚moc bezmocných‘, ve skutečnosti nerovnoprávných. Navíc se hraje i s ruskými kartami. A to bez ohledu, zda obavy z bohatnoucího Rakouska a jeho domnělé neposlušnosti vůči EU jsou namístě, či nikoli,“ analyzuje Zbořil.
Na sobotní tiskové konferenci Strache hovořil o špinavé kampani a považuje se za oběť akce tajných služeb s cílem svrhnout vládu. Zároveň se ovšem omluvil za svoje chování na schůzce, která se uskutečnila na španělské Ibize předloni v létě. „Bylo to typické machistické chování ovlivněné alkoholem,“ uznal. Při jednání zachyceném na tajně pořízené videonahrávce se hovořilo o tom, že by žena vydávající se za neteř ruského oligarchy mohla koupit podíl v bulvárním listu Kronen Zeitung, nejčtenějším rakouském deníku, a jeho prostřednictvím podporovat Stracheho stranu FPÖ. Za odměnu by v okamžiku, kdy se FPÖ dostane k moci, získala v Rakousku veřejné zakázky.
Neomluvitelné! Vysoká politika je řehole
„I když můžeme panu vícekancléři věřit, že šlo o až nápadně stejnou hru polotajných a tajných služeb, kterou známe z jiných situací, o komplot vůči jeho osobě a jeho straně, jeho chování, ať již v opileckém exhibicionismu, či v situaci, kterou lze omlouvat komukoli, kdo není ve vysoké politice, je v jeho případě a podle nám dosud známých informací neomluvitelné. Ani americký prezident Bill Clinton nevěřil, že může být v Bílém domě odposloucháván a sledován a chlubil se před Monikou Lewinskou víc než měl. Ale ve skutečnosti se choval jako hlupák a ani Řád bílého lva, kterým mu na pomoc přispěchal Václav Havel, z něho neudělal něco lepšího než sukničkáře. Vysoká politika přináší řadu výhod, a dokonce i jistou bezstarostnost. Ale ve skutečnosti je to řehole a komu se nedaří ji dodržovat, dříve nebo později na to doplatí,“ popisuje Zbořil.
A do jaké míry skandál v Rakousku ovlivní evropské volby? „Dá se předpokládat, že tato předvolební ‚šaráda‘, abychom zůstali u naší domácí terminologie, může mít vliv, ale zcela opačný, než autoři nebo lidé z Kronen Zeitung předpokládali. Těžko je možné přesvědčit ty Rakušany, kteří díky svým ekonomickým aktivitám ve východní Evropě bohatnou, že mají vyhánět ‚Rusy‘ z Kitzbühlu, ale také, že se nemají obávat, že se jim zase bude něco přikazovat. Nechci věštit, ale dokonce by se mohlo stát, že se i v Rakousku ve volbách do EP může objevit větší nedůvěra a zdrženlivost vůči starým evropským strukturám, než tomu bývalo v minulosti, a že celé toto divadlo se jeho režisérům nepodařilo odehrát,“ říká politolog.
Informace se objevila poněkud nešťastně
Unijní soud se začal zabývat žalobou na Polsko, Česko a Maďarsko. Státy totiž podle Evropské komise nesplnily v souvislosti s jednorázovým programem přerozdělování žadatelů o azyl podle kvót své povinnosti plynoucí z unijního práva. „Zdá se, že se tato informace také objevila trochu nešťastně a nevhod. Na popularitě EU to ve všech těchto zemích nepřidá, stejně jako podobné výhrůžky, kterými byly častovány v minulosti. Kritikům EU to přidá další argumenty a těm, kteří investovali do obnovy svých obročí v Bruselu, to ještě způsobí nejednu vrásku. Vůbec bych se v této situaci nedivil, kdyby u nás, v zemi s jistou cimrmanovskou tradicí, byli vyslyšeni zakladatelé hnutí ANO – vytrolíme europarlament, a SPD. A nepřímo jim tato opakovaná nehoráznost prospěla,“ říká Zbořil.
Zástupkyně Evropské komise Zuzana Malůšková zmínila: „Tento rozsudek bude velmi důležitý z hlediska potvrzení, že povinnosti mají být dodržovány, což je základním kamenem zásady vlády práva v unii. Stejně tak je důležité zdůraznit význam zásady solidarity, na níž je unie založena." Pozdvižení způsobilo i to, že komisi zastupuje Češka. „O paní Malůškové jsem nikdy neslyšel a obávám se, že ji zná jen velmi málo občanů ČR, kterým vysvětluje jak to vlastně s právem a s právy vlastně v EU chodí. Snad by si mohla vzpomenout, kolikrát jsme tyto fráze slyšeli, často i z úst nedůvěryhodných, a uvědomila si, že ještě dost lidí tady u nás doma o věcech přemýšlí a neposlouchá jen nějaký bruselský kolovrátek. Navíc zde žije i dost lidí, kteří mají jiné zkušeností s osídlovací politikou EU než paní Malůšková,“ podotýká politolog.
Když Nový řekne „měli bychom na něj být hrdi!“, stačí mi to
„Jarda Jágr je světová legenda, bude jednou z tváří olympiády v Pekingu. Mohl by to být hráč ze Spojených států, z Kanady nebo z Ruska. Ale bude to Jaromír Jágr. A já jsem rád, že je to právě on. Je to dobře pro Českou republiku. A ti lidí, co ho kritizují, to očividně vůbec nechápou. Proč se do něj pouští? Měli by být na něj hrdí! Jako jsem já,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz bývalý československý hokejový útočník a člen české hokejové síně slávy Milan Nový.
„Já ještě pamatuji Milana Nového a jeho slavný gól na Kanadském poháru, a také ty nesčetné úspěchy na mistrovstvích světa, olympijských hrách atd. Na veřejnosti mluvil jinak a méně často než mnozí jiní, ale vždy řekl stručně a jasně co si myslí. I on byl a je pro československý hokej legendou a stačí, když řekne ‚měli bychom na něj být hrdi!‘, stačí mi to, abych se nemusel mrzet kvůli nějakým bezvýznamům,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
