Po čtvrt roce stále pokračují tahanice o to, kdo bude ministrem kultury. Podle hlavy státu je Michal Šmarda odborně nekompetentní, protože se nikdy nezabýval problematikou české kultury. Prezident žádá nové jméno.
„Mnozí pana prezidenta obviňují“, že ohýbá Ústavu. Co má ale dělat, když je přesvědčen o tom, že pan Šmarda je pro funkci MK nevhodný kandidát? Článek 62 hlavy třetí Ústavy ČR říká, že prezident jmenuje, odvolává atd. bez toho, aby to bylo bezodkladné, jak si myslí dokonce i pan Rychetský, který je hlavou Ústavního soudu. Prezident je totiž poslední instancí, která hájí práva občanů proti nekompetentnosti vlády, koaliční vlády, a v tomto případě dokonce i jedné politické strany, která se nemůže shodnout, kdo by měl být jejím ministrem kultury,“ uvedl Zbořil. „Toto chování ČSSD ohrožuje existenci vlády, nikoli prezident, protože pokud je jmenován kandidát, o kterém lze předpokládat, že svou funkci nebude vykonávat v souladu s programových prohlášením vlády, bude vláda, která navíc rozhoduje ve sboru, ohrožována při každém svém hlasování o čemkoliv. Navíc, když už ČSSD vyhověla přání šesti tisíc petentů, kteří se považují za mluvčí všech, kteří jsou administrováni MK, měl by se její nový kandidát s těmito lidmi sejít a zeptat se jich, zda se jim líbí, nebo by chtěli raději někoho jiného. To, pokud vím, dodnes pan Šmarda ve společnosti s panem Hamáčkem, který to vše způsobil, neučinili. Myslím, že ani pan prezident toto nenavrhl, ale možná že by měl,“ dodává.
Premiér Andrej Babiš se vrátil z dovolené a pro televizi Prima reagoval na vyjádření prezidenta takto: „Já sdílím stejný názor jako pan prezident, že pan Šmarda hlavně po jeho nespočetných mediálních vystoupeních není dobrý kandidát,“ řekl Babiš. „Já říkám za sebe, s tímhle pánem já ve vládě nebudu. Takže to není už dneska problém pana prezidenta, je to i můj problém,“ podotkl. Na základě jeho vystoupení má také obavu, že by ve vládě jenom kritizoval. Předseda ČSSD v pátek v reakci na Babišova slova o Šmardovi uvedl, že je překvapen, že premiér změnil názor, když Šmardu na ministra prezidentovi sám navrhl.
„Pan Hamáček trochu změnil chronologii chodu událostí okolo MK. Ministr Staněk, člen ČSSD, odvolal dva ředitele galerií, šest tisíc osob se zastalo obou galeristů a žádalo rezignaci pana ministra. Ministr vnitra a místopředseda vlády, předseda ČSSD panu Staňkovi domluvil a požádal jej, aby rezignoval. Ten váhal a nepřímo se na jeho stranu postavil pan prezident a žádal premiéra koaliční vlády, aby jmenoval nástupce MK,“ připomíná Zbořil. „V řadách ČSSD vznikla panika, o slovo se přihlásili ti členové ČSSD, kteří nesouhlasí s účastí v koaliční vládě Andreje Babiše a slovy pana předsedy Hamáčka „začali třást žebříkem“. Vedení ČSSD stále někde jednalo, předseda vlády na jejich naléhání potom předal žádost o odvolání a jmenování, ale pan prezident pouze odvolal, ale nejmenoval. Ale neřekl, že nebude jmenovat. Jenom kritizoval nejasné kompetence pana Šmardy. Prezident otálel, čemuž se po jeho zkušenostech s vnitrostranickou demokracií ČSSD nelze divit. Pan Hamáček tedy s pomocí svých pěti ministrů a několika poslanců přidal na důrazu a řekl si o možná očekávaný, ale stále ještě nezveřejněný odchod z vlády,“ dodal.
Zbořil upozorňuje i na to, že některá zákulisní jednání probíhala v premiérově nepřítomnosti, což je také jedna ze zvláštností české politické kultury. „Tak Andreji Babišovi nezbyla žádná jiná možnost než navrhnout politickým partnerům, aby si nehráli na vítěze voleb. Úvaha je prostá, jeden Petříček stačí, nač vytvářet další, už vlastně třetí, centrum politického rozhodování ve vládě,“ říká politolog.
Mediální vystoupení Šmardy? Měl o nich více přemýšlet
V rozhovoru pro iDNES.cz už padla směrem ke Šmardovi jasná výzva. Pokud Šmarda chce ČSSD pomoci, měl by se kandidatury vzdát, míní Babiš. „A ať ČSSD přijde s jiným jménem a projedná to se mnou podle koaliční smlouvy,“ uvedl. Předpokládá, že pokud ČSSD chce, aby vláda fungovala dál normálně, uzná, že Šmarda se stal svými mediálními vystoupeními pro účast ve vládě nepřijatelným.
„To, čemu se dnes říká poeticky ‚Šmardova mediální vystoupení‘, není nic mimořádného. V ČSSD se tak mezi přáteli mluví a pan místopředseda snad jen přehlédl, že ve vládě nesedí nějací straničtí dobrodruzi, jak se o nich mluví v pokleslých veřejnoprávních médiích, ale že jsou tam lidé, kteří mají své, někdy velké a bohaté zkušenosti z celostátní politiky. A pokud se chtěl po vzoru svých kolegů z ČSSD tak trochu vytahovat i na prezidenta, měl o svých povídáních na veřejnosti směrem k předsedovi vlády a prezidentovi přece jenom víc přemýšlet,“ uvedl Zbořil. „Doporučovat nějaké jméno si nedovolím. Snad by bylo lepší se zeptat paní režisérky Třeštíkové, která se, pokud se nemýlím, také podepsala a hlavně také umí projít okolo politiky, má různé nápady a mohla by svým případným nástupcům poradit, jak vydržet na MK ČR déle než dva tři týdny,“ dodal.
Místopředseda ČSSD Michal Šmarda v rozhovoru pro deník Právo prohlásil, že chce být ministrem kultury i navzdory tomu, že o jeho účast ve vládě nestojí premiér Andrej Babiš. „...řekl jsem předsedovi Hamáčkovi, že mu pomůžu. Zároveň jsem mu řekl, že na nominaci nelpím, a pokud se vedení rozhodne nominaci změnit, tak to budu respektovat a nebudu to nikomu vyčítat. Když ale Jan Hamáček bojuje za nějakou věc, tak ho nebodnu zezadu do zad a neřeknu mu, že mu na ten jeho boj kašlu. To je věc, která se nedělá a týmový hráč ji udělat nemůže,“ vysvětlil Šmarda.
„Musím se přiznat, když si vzpomenu, jak se ČSSD chovala ke svému předsedovi Miloši Zemanovi, několikanásobnému vítězi regionálních voleb Zimolovi a třeba hned třem dnes již bývalým předsedům vlády z řad ČSSD, že si těchto slov pana Šmardy vážím. Doufám, že své sliby dodrží, není to v této straně příliš časté. Přesto si ale myslím, že ČSSD dnes již asi nikdo, ani tu trocha přežívající politické cti, nezachrání,“ komentuje Zbořil.
„Jestliže se jim zdá, že rekonstruovaná vláda bude jen menšinová…“
Zdá se, že společné koaliční vládě ANO a ČSSD odtikávají poslední hodiny. Tak to vidí poslanec Jaroslav Foldyna, který si není jist, jak přesně ČSSD zareaguje na slova premiéra Andreje Babiše, že odmítá být v jedné vládě s místopředsedou ČSSD Michalem Šmardou. Foldyna v rozhovoru pro Seznam naznačil, že jak Babišovi, tak sociálním demokratům dochází v politické krizi trpělivost. Tato vláda tak opravdu může skončit. Není přitom bez zajímavosti, že Foldyna už dal najevo ochotu podpořit rekonstruovanou Babišovu vládu i bez ČSSD.
„Možná, že ČSSD odejde z vlády dřív, než vyjde toto interview. A že ti významní představitelé antizemanovských a antibabišovských resentimentů budou zase ještě jednou překvapeni, jak velký podíl měli na zvětšení objemu politické moci prezidenta a do jisté míry i předsedy vlády Jestliže se jim zdá, že rekonstruovaná vláda bude jen menšinová, měli by si vzpomenout, jak menšinová vláda vytvořená na základě Smlouvy o stabilním politickém prostředí (kterou i vzdělaní právníci a politologové nazývali oposmlouvou) měla svou oporu ve více než ústavní většině a byla jedinou vládou po roce 1983, která dokončila svůj řádný termín,“ říká Zbořil.
„Jak M. Šmarda nezaslouženě vstoupil do dějin. A Miloš Zeman s Andrejem Babišem (ANO) zaslouženě.“ Těmto slovy uvedl svůj komentář pro časopis Respekt k již několik týdnů trvající politické krizi Marek Švehla, který se domnívá, že máme šanci sledovat prezidenta Zemana v jeho vrcholné formě. Se všemi negativy, která s sebou tato Zemanova politika nese. „Jediný Šmardův problém tedy je, že narazil na rozjetého Miloše Zemana, který si v něm našel svůj další nástroj ďábelské pomsty na sociální demokracii, zřejmě za nedostatek úslužnosti, kterou mu vedení ČSSD před mnoha lety projevilo,“ uvedl Švehla. Premiér, který by se mohl ČSSD zastat, se prý zbortil sám do sebe a nečelí Zemanovu chování.
„Pan Švehla má skoro pravdu, až na to, že věří na bílý a černý manicheismus, dobro a zlo, na ďábelskou pomstu prezidenta Zemana za Špidlovu zradu a hanbu, kterou mu aranžovali mnozí, kterým pomáhal k moci. To nebyla úslužnost, ale pro prezidentskou volbu si připravili vnitrostranické referendum, v tom podivném losování jim vyšel jako vítěz Zeman a oni na to zapomněli. Tak jakápak úslužnost nebo neúslužnost. Byl to podraz, za který by se nemuseli stydět ani Robert Redfort a Paul Newman. A že je prezident rozjetý? Tak to snad vypadá jen z oken Respektu, ze kterých není vidět, že mnozí zde vážení čeští politici stojí na místě a v lepších případech jen přešlapují,“ říká Zbořil.
Psali jsme:
Hamáček věří, že chce Babiš dodržet koaliční smlouvu. „V pondělí se sejdu s premiérem, očekávám od něj řešení. Do té doby platí, že nebudu nic vzkazovat přes média,“ uvedl minulý týden. „Protože tento text vyjde ještě před touto schůzkou, dovolím si jen zneužít vaší otázky k pýthické věštbě: oba pánové se dohodnou a oba budou svá rozhodnutí považovat za své vítězství. Nedohodnou-li se, odevzdají opět část své politické moci prezidentovi, a opět skoro na stříbrném podnosu,“ říká Zbořil.
Kvůli krizi kolem Šmardy má Babiš domluvenou schůzku na pondělí s Hamáčkem a na úterý s prezidentem. V pátek by mohlo situaci opětovně řešit předsednictvo sociální demokracie. Babiš říká, že se vše musí vyřešit tento týden. „Myslím, že ano, dokonce se mi zdá, že je již rozhodnuto. Těch několik dnů, to je doba na hledání vysvětlení, případně na domluvu těm, kteří stále ještě nechápou,“ říká Zbořil.
Na hlavu prezidenta Miloše Zemana se kvůli odmítnutí Šmardy snesla ještě větší kritika kvůli porušování Ústavy. „Když už jeho kritici nechápou text Ústavy, ať se alespoň naučí česky. Zejména doporučuji si zopakovat slovesné tvary a slovesný vid. Je to v politickém a persuasivním diskursu dost důležité,“ říká Zbořil.
Rozhodnutí je komentováno ze všech stan. Přidal se i bývalý jihočeský hejtman. „Když slovenský prezident Kiska odmítl jmenovat vládu, kterou mu úřadující vicepremiér Pellegrini navrhl, byl českými novináři oslavován. Když prezident Zeman požádá předsedu Hamáčka o jiného kandidáta, aniž by přitom výslovně řekl, že Šmardu nejmenuje, porušuje Ústavu. Klasický stejný český metr,“ stěžoval si Jiří Zimola na Facebooku.
„Pan exhejtman Zimola má pravdu. Bylo to tak, ale ukázalo se, že pan Pellegrini měl také až překvapivě důraznou argumentaci. Myslím si, že ta slovenská jednání se nevedla v rukavičkách, ale k dohodě navzdory mnoha nepřejícím přece jen došlo,“ komentuje politolog.
Je předpoklad, že kompetenční žalobu premiér nepodá, ústavní žaloba na prezidenta neprojde Poslaneckou sněmovnou, i kdyby se na pořad jednání dostala. Podle poslankyně Němcové jsme v patové situaci: „Celé to ukazuje, že jsme v bezvýchodné situaci a můžeme se modlit, aby se prezidentovi rozsvítilo. Důležitý je teď postoj stran, které sice krátkodobě prohrávají, aby tlačily na dodržování Ústavy. A aby se veřejnost zapojila do obrany Ústavy a toho, v jakém demokratickém prostředí budeme nadále žít,“ apelovala Němcová na ČT.
„Paní poslankyně se do té své šachové partie pustila trochu nerozvážně. Pokud si myslí, že je to patová situace, domnívám se, že se mýlí. Možná by měla vědět, že k matu se nedochází až posledním tahem, ale poražený král se může položit už v okamžiku, kdy lze jeho pád předvídat několik tahů předem. A k té modlitbě: někdo chce v demokratickém prostředí, jak si jej vysnila paní Němcová žít, ale někdo také ne. Abychom věděli, kdo je kdo, chodíme k volebním urnám a neboucháme dveřmi,“ říká Zbořil.
„Jména nových ministrů Václav Havel Luxovi přímo diktoval“
V souvislosti se Zemanovým vysvětlením Ústavy se objevila srovnání s obdobím, kdy byl za prezidenta Václava Havla premiérem. Tehdy měl totiž problémy se sestavováním vlády. Havel měl výhrady vůči některým ministrům. „O tom není třeba příliš přemýšlet. Mnozí si dobře pamatujeme, jak vznikala úřednická vláda Josefa Tošovského. Kolik úsilí stálo Václava Havla a jeho agenty ve vedení ODS Jana Rumla a Ivana Pilipa svrhnout vládu Václava Klause. A jak v jeho zájmu jednal Josef Lux, který si pro jména ministrů chodil na Hrad a věřil, že by mohl být předsedou vlády. Dopadlo to jinak, ale jména nových ministrů Václav Havel Luxovi přímo diktoval. Jen mu nedal toho předsedu vlády, jen místopředsedu. Byl jsem toho vzdáleným svědkem, ale přece jen svědkem. A tvrdím, že to nemám od Putina, ten nám tehdy ještě neradil,“ komentuje politolog.
Zbořil přidává i další příklady z minulosti: „Václav Havel vždy podstatně zasahoval do jmenování nejen předsedů vlády (to byla jeho povinnost), ale i různých ministrů, o kterých jednal už s Marianem Čalfou, který oficiálně předsedal první polistopadové federální vládě s jeho požehnáním. Později i s Václavem Klausem vedli řeči a jejich spory o některé jednotlivce byly dost hlasité. Nemluvě ani o jménech ministrů české vlády. Dokonce se snažil ovlivňovat první složení České národní rady nebo jmenování do vysokých orgánů justice. Ne vždy vítězil nad svými oponenty (nebo rádci), ale snažil se být u toho skoro vždy,“ říká Zbořil.
Nezesměšňujme Grétu, ale bojme se těch, kteří ji v sobeckém zájmu vyslali
Kritika se snesla na hlavu švédské aktivistky Grety Thunbergové. Ta se vydala z Velké Británie do New Yorku na klimatický summit na jachtě. Chtěla tak ostatním demonstrovat ekologické chování. Mořeplavec Rudolf Krautschneider však míní, že se k přírodě Thunbergová rozhodně šetrněji nechová. Krautschneider dokonce uvádí, že kdyby každý plul na jachtě, na jaké nyní pluje Thunbergová, jsou následky doslova katastrofální. Uvedl to pro server iDNES.cz. Důvodem je to, že než se taková plachetnice podle jeho slov vyrobí, vznikne daleko víc emisí než při výrobě auta sériovou výrobou. Kapitán jachty vezoucí do New Yorku ekologickou aktivistku Gretu Thunbergovou se do Evropy vrátí letecky. Jde ale opravdu o PR katastrofu, jak psal Spiegel?
„Ano, opravdu, ačkoli tomu mnozí nechceme věřit, čeho je moc, toho je příliš. V SRN mají bohaté zkušenosti se zelenou a ‚lidumilnou‘ politikou. Dobré i špatné. Trochu to patří k staroněmeckému přemýšlení o soumraku bohů. Je to součástí apokalyptického vidění jejich světa, zejména v posledních dvou stoletích. Ultima Thule jako ‚poslední útočiště‘ byla nadějí po první světové válce. Život s přírodou a v přírodě přežil nacistické vegetariány stejně jako zničení země tím, co nazývali britským leteckým terorismem. Jejich vztah k přírodě a k její ochraně je hoden vážnosti, kterou si začali uvědomovat, když německá ekonomika vstala z bezživotí a začala pohlcovat pole, řeky, lesy. Své zpoždění začali od konce šedesátých let dohánět. Bohumilý Římský klub se změnil v politické hnutí a apokalyptický Götterdämmerung se změnil v módu. Hlavně se ale z ochrany přírody stalo politické hnutí usilující o politickou moc. To muselo začít používat stejných metod jako jejich nebezpeční kapitalističtí nepřátelé, nebo stejně budováním průmyslu posedlí stoupenci světové revoluce,“ uvedl politolog.
„Dětské oběti jsou pak jen průvodní jevy sebeobětování ve jménu víry anebo ideálů svobody. Totalita hodnot není o nic lepší nebo horší než jiné totality, které tak rádi odsuzujeme. Proto nezesměšňujme nešťastnou Grétu, ale bojme se těch, kteří ji na tuto mučednickou pouť ve svém sobeckém zájmu vyslali,“ dodal.
Celá plavba je navíc podle všeho nekomfortní, když na jachtě je minimální vybavení, chybí dokonce i umyvadlo či toalety. Kromě Thunbergové je na palubě ještě její otec, další dva členové posádky a německý kapitán Boris Herrmann. Thunbergová míří do USA kvůli klimatickému summitu. Cesta by měla trvat 10–14 dní. „Politika, dokonce ani doopravdy zelená, se nedělá bez rituálů a symbolů. Nejsem si jistý, zda ti, kteří podnikají tuto více než teatrální cestu se svou obětí, vědí jakou cenu nejen ona, ale i oni budou muset jednou zaplatit. Kdo může, nechť jim nepřeje nic zlého, i když si to nezaslouží. A ať šťastně doplují a potom nás přestanou strašit,“ říká Zbořil.
A co očekávat od samotného klimatického summitu? „Jistě bude početný, bude se mu věnovat pozornost v celém mediálním světě. Uslyšíme zase nedůvěryhodné sliby, zejména od těch, kteří znečišťují všechno a ze všech nejvíc. Mohl by se tam ukázat i český MZV Petříček (pokud ze vzdoru neopustí Babišovu vládu dřív) a předat poselství o našich čmelínech. Předpokládám, že si zachová svůj kritický postoj k politice ČLR, o které víme, že je největším škůdcem našich skvělých klimatologických plánů. S taktem sobě vlastním by mohl upozornit Spojené státy, že by měly opatrně zacházet se svou moudrostí a velikostí. Aby mohly trochu konečně začít omezovat svou uhlíkovou stopu. Předpokládám, že jim ale nedoporučí snižovat rozpočty na výrobu zbraní, těch je třeba k obraně klimatologické demokracie,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
