Andrej Babiš oslavil v tomto týdnu šedesáté narozeniny. Pokud se při té příležitosti rozhodl bilancovat, mohlo to podle Lidových novin být celkem příjemné účtování. Samotný deník, který jako součást mediálního domu MAFRA ministr financí vlastní, věnoval politické osobnosti jubilanta dvě strany v sobotní příloze Česká pozice.
Hlavní text napsal advokát a bývalý bankéř Bohumil Studýnka, externí dopisovatel LN. Ten se zamyslel nad Andrejem Babišem jako politickým fenoménem a alternativou „vůdce“ pro český národ. Ten totiž podle něj veškerými „vůdci“ pohrdá a důsledkem je, že osoby se skutečnými vůdcovskými vlastnostmi z české politiky prakticky vymizely.
Své zamyšlení nad nejvyššími představiteli naší země začíná Studýnka po stručné zmínce o T.G. Masarykovi v roce 1989. Václav Havel se tehdy dostal do čela státu podle něj dost zvláštním způsobem, díky historické situaci vytvořené „souhrou rozhodnutí supervelmocí“, tedy nikoliv nějakým impulsem zevnitř země.
„Napřed jen do prvních demokratických voleb. Pak se mravní vůdcovství konalo tři funkční období,“ vzpomíná. Havel se podle něj stal světovou ikonou, ale k usměrnění a formování českých dějin to nestačilo. Právě v té době se totiž prý polovičatými a nezásadními rozhodnutími vytvářel morální marasmus. Idea „tatíčkovství“ podle něj vzala za své v roce 1997, když Havel ve svém patetickém projevu v Rudolfinu našel „jednoviníka" všeho zla ve Václavu Klausovi.
Po Havlově výstupu následovalo spojenectví dvou největších stran v „opoziční smlouvě“, což bylo odejmutí státu občanům dohodou politických elit, která prý funguje dodnes. To vedlo k tomu, že po odchodu Václava Klause a Miloše Zemana v roce 2002 již prý velké strany ani nesměly mít vůdce velkého formátu, kteří by zaběhlý systém mohli narušit.
„Celé desetiletí se ve vedení státu, krajů i municipalit smluvně obnovovali nikoliv vůdci, ale pouze dědiční náčelníci,“ psal advokát. Absence vůdců a věrohodných stran podle něj vytvořila současnou beznaděj českých občanů, zkoncentrovanou do výkřiku „Vraťte nám stát“. Posledním pokusem, který se ukázal spíše zoufalstvím, byl podle něj jistý ctihodný šlechtic, krytý ze zákulisí všehoschopným manipulátorem. Jenže jejich vláda, nominálně řízená „notorickým zbabělcem“ Petrem Nečasem, nedosáhla vůbec ničeho.
Po totálním ztroskotání tradičních politických stran vznikla otázka, co dělat dále. „Pražská kavárna“, ráda hovořící o záchaně země i světa, se podle advokáta ukázala jako zcela neschopná. „Jen si vegetuje v rozdaných obročích na věčné časy a v záborech rodinných klanů,“ píše skepticky.
Rozvrácená země zoufale hledala někoho, kdo by ji dokázal aspoň trochu efektivně spravovat. Někoho, kdo by projevil aspoň trochu vůdcovských kvalit, byť se jim Češi obvykle vysmívají, a samo označení „vůdce“, ve světě vyslovované s respektem, prý u nás zůstalo vyhrazeno jednomu hysterickému pánovi s knírkem.
A najednou se objevil jeden skutečně výrazný solitér, vyznačující se ďábelským pracovním tempem, nesmírnými zkušenostmi a nebojácností, kombinovanou s rozvahou. Otázka, zda je právě toto ten pravý vůdce, podle Studýnky neodmyslitelně souvisí s tím, jaké nároky máme na vůdce. Nelze však podle něj zpochybnit, že Andrej Babiš byl člověkem, který sdílel s Českou republikou dobré i zlé, dokonce zde i vždy platil daně, což v jeho „lize“ zdaleka nebylo samozřejmé. Dvacet let systematicky budoval firmu, kterou založil, a dokázal z ní udělat skutečně úspěšný kolos. Přitom vždy usiloval o to vyrábět, dávat lidem práci a vytvářet hodnoty, nikoliv firmu pouze levně koupit, vyleštit a se ziskem prodat.
Psali jsme:
„Doba si o něj řekla a on si řekl o šanci. Kýženým vůdcem být může, ale také nemusí. Ale rozhodně může pomoci najít osobnost pro novou dobu,“ uzavřel svůj komentář advokát.
Roztržka s Klausem
Poněkud jinak se při příležitosti Babišových šedesátin zamyslel nad jeho politickým úspěchem novinář Karel Hvížďala. Ten ve svém komentáři pro Český rozhlas popsal impuls k jeho politické činnosti takto:
„Aby mohl své firmy dále rozšiřovat, a po roztržce s Václavem Klausem kvůli biopalivu, a zvláště po rychém úspěchu Věcí veřejných, kdy pochopil, že lidi lze nalákat na jednoduchá protikorupční hesla: V roce 2010 získaly VV jedenáctiprocentní zisk, rozhodl se vybudovat úspěšnou stranu sám.“
Své ANO koncipoval jako hnutí, což podle Hvížďaly mělo dvě výhody. Především to vypadalo lépe v době, kdy voliči byli na jakoukoliv „stranu“ alergičtí. A kromě toho nemusel přicházet s jasným a propracovaným programem pro všechna odvětví.
Nyní se podle komentátora, který v minulém roce sepisoval „etický kodex“ pro novináře v Babišových médiích, zdá, že Babiš má problémy s demokratickými principy uvnitř hnutí. „Dříve byl zvyklý rozhodovat na základě vlastní zkušenosti a dnes se musí spoléhat na lidi, které nezná a kteří jsou zvyklí hrát zákulisní hry,“ upozorňuje Hvížďala s tím, že právě v tom může na Andreje Babiše číhat největší nebezpečí.
Dělá věci, které tu nebyly vidět od Zemana
ParlamentníListy.cz oslovily politologa a mediálního experta Jiřího Bystřického, jenž se domnívá, že Babiš přišel do rozpadlého politického systému, který do značné míry představoval „poušť“. To je podle něj výsledkem politických dějů do konce roku 2013.
Podle Bystřického jsme si Babiše do značné míry „zasloužili“ díky tomu, že zde chyběly politické osobnosti. „My jsme si tu za dvacet let nevygenerovali osobnosti politické, ale ani ekonomické,“ upozornil Bystřický. Babiš podle něj je jednou z mála nesporných osobností, která skutečně může beze studu předložit voličům svůj příběh.
Andrej Babiš byl podle něj zcela nezpochybnitelnou osobností, a díky tomu se mu podařilo oslovit voliče, kteří už dlouhé roky žádnou skutečnou osobnost neviděli. „Babiš dokázal dělat politiku tak, jak se má dělat. On chodil mezi lidi, rozdával jim koblihy, objel každou vesnici,“ vzpomíná. Takovou politickou taktiku jsme podle analytika skutečně neviděli od devadesátých let, kdy takto zemi obráželi Václav Klaus a Miloš Zeman.
Bystřický také připomněl, že Babiš dokázal se svým byznysem uspět i v Německu, kde jsou od podnikatele na rozdíl od ČR vyžadovány jisté etické standardy, díky čemuž získal zkušenost výrazně odlišnou od toho, jak funguje byznys, ale též politika, v České republice.
Klíčovým momentem pro politickou budoucnost Andreje Babiše bude podle Bystřického to, zda si dokáže najít spolupracovníky, kteří mu budou zajišťovat servis a pomohou mu vybudovat stranu.
„Pokud si takové lidi sežene, tak skutečně může být lídrem, který bude formovat naši politiku,“ myslí si analytik.
Pehe: Češi teď chtějí boháče
Druhým osloveným expertem byl politolog a sociolog Jiří Pehe. Ten se nedomnívá, že absence osobností byla jediným důvodem, proč se zrodil „fenomén Babiš“. „Andrej Babiš je průsečíkem dvou tendencí. Jednak je to charismatická osobnost, ale zároveň se tady stalo to, že politické strany v posledních letech stále opouštěly politické pozice, a stalo se přesně to, před čím je varovali politologové - jejich pozice zaujalo populistické hnutí,“ zmínil Pehe.
Třetí dimenzí, trochu specificky českou, je podle něj požadavek, aby úspěšná politická osobnost byla bohatá, což druhý nejbohatší Čech samozřejmě splňuje bez problémů. „Pro naše občany se zdá být důležitý pocit, že ten člověk nevyužívá politiku k osobnímu obohacení,“ všiml si politolog. Podle něj všechny významnější subjekty, které vznikly v posledních letech, měly jako společného jmenovatele velmi bohatého lídra. Ať to byl Vít Bárta z Věcí veřejných, Karel Schwarzenberg z TOP 09, nebo nejnověji Andrej Babiš.
„Je to projev zklamání ze stranické politiky, a proto lidé dávají příležitost novým hnutím, v tomto případě oligarchického typu, která si to mohou zafinancovat všechno sama,“ říká politolog. Ten také upozorňuje, že tato hnutí se v politice vždy pohybují určitým způsobem „na hraně“. V tomhle má podle něj štěstí Andrej Babiš, který se může poučit z chyb, jež před ním nadělal Vít Bárta.
Ještě hlubším fenoménem, který si podle něj Andrej Babiš velmi dobře uvědomuje, je specifická česká „opozice vůči politice“, jež pro značnou část veřejnosti nahrazuje opozici politickou a právě v době nadstandardního znechucení z politiky je velmi zajímavým politickým faktorem. Právě proto podle něj Andrej Babiš stále akcentuje téma „my nejsme politici“, byť si Pehe myslí, že v případě dlouhodobějších politických ambicí se jej bude muset vzdát a stát se „politikem“ v pravém slova smyslu.
Problémy jeho hnutí jsou podle něj podobné jako v případě Věcí veřejných nebo TOP 09. Vycházejí z omezených možností „lídrovské“ strany, stojící na osobnosti svého tvůrce. Do určitého bodu to podle politologa je spíše výhoda, neboť vůle lídra vždy bude efektivnější než zdlouhavé procedury standardních stran. Od určitého bodu ale mohou převážit problémy, které vůdcovská strana nemůže řešit běžnými politickými postupy, jako je výměna představitelů. Bez svých přirozených lídrů totiž „vůdcovské“ strany obvykle pozbývají smyslu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
_profil_top.jpg)
