Česká média v uplynulém týdnu s gustem informovala o strmém pádu ruské měny, který provází panika, jíž se snaží Kreml čelit sebevědomou rétorikou. „Komické je, že z těch prvních reakcí si nejrozumněji počínal Blesk, který upozornil na to, že světová ekonomika je provázanější, než si myslíme, a pád rublu může mít neočekávané důsledky také někde jinde. A kupodivu i Česká televize si pozvala odborníky, kteří o tom velmi opatrně diskutovali. A takové to hurá na Moskvu nebo hurá na Putina sice samozřejmě převažovalo, ale zřejmě to nikdo nebral vážně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.
Nejde jen o to, že ruský rubl ztrácel na hodnotě už od jara, takže jeho pád má jenom nepřímou souvislost se sankcemi, ale i o to, že pád ceny ropy na světových trzích může vyvolat jinou reakci. „Dokonce bych řekl řetězovou reakci, kde už nepůjde o rubl, ale, jak si všimli někteří komentátoři i z Evropy, může to postihnout také britský ropný průmysl. Mluví se už o propouštění zaměstnanců, a to je právě ta souvislost. Jestliže byla cena sražena spekulativně, z politických důvodů třeba pod vlivem amerických zájmů, tak se to sice projeví v Ruské federaci, ale ví bůh, kde ještě jinde. Protože cena ropy, jakmile se dostane do turbulencí, tak může přímo i nepřímo ovlivňovat sektory světové ekonomiky,“ upozorňuje politolog.
Kroky ruského vedení naznačují, že čekalo negativní dopad a pak zase růst
Když o pádu rublu hovořil ve čtvrtek ruský prezident Vladimir Putin na své výroční tiskové konferenci, tak prohlásil, že by to krizí nenazval, že Rusko do dvou let problémy překoná a růst jeho ekonomiky je nevyhnutelný. „Jako hlava státu samozřejmě musí dávat naději svým občanům. Ale už to, že se vedení Ruské federace rozhodlo, že bude nějakým způsobem diverzifikovat zdroje pro svoji ekonomiku a že začalo navazovat kontakty mimo ty své v posledních dvaceti letech vytvořené, naznačuje, že nyní předpokládá negativní dopad na ruskou ekonomiku, ale v dohledné době naopak zase nějaký růst,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
Zda půjde právě o dva avizované roky do překonání problémů, nebo to bude trvat déle, si netroufá odhadnout. „Ale skoro zajímavější než sledovat, co se děje v Rusku, a jásat nad tím, že ruští dovozci luxusního zboží zastavili nákupy, je pozorovat to, co se děje v sousedních zemích, které jsou napojeny na ruskou ekonomiku. Ukrajina je v takovém rozvalu, že ji můžeme zcela vynechat. Zajímavé je sledovat, zda to v Bělorusku či v Polsku nevyvolává nějaká nutná opatření. V Bělorusku už byly nastartovány nějaké kroky, které umožňuje silné postavení tamního prezidenta zasahovat do ekonomiky,“ poukazuje politický analytik.
Po medvědovi chtějí, aby se vzdal medu, jinak ho nenechají na pokoji
Zatím se nezdá, že by se do sousedních zemí třeba i na východ od Moskvy, do Kazachstánu či Uzbekistánu šířila finanční krize lavinovým tempem. „Pokud je pád rublu vyvolán skutečně nějakými spekulativními kroky, tak to bych skoro řekl, že to je to nejhorší. Protože nikdo nedokáže dohlédnout, kdy se objeví hráči na finančních trzích, nebo, chcete-li, spekulanti, kteří umějí riskovat a kteří na těch finančních změnách budou profitovat. Sezení prezidenta Putina s významnými muži ruské ekonomiky také svědčí o tom, že se Rusko nezabývá jen událostmi uvnitř země, ale i tím, jaké zdroje leží za hranicemi Ruské federace,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Vladimir Putin v jedné ze svých odpovědí přirovnal Rusko k medvědovi, který střeží tajgu. „Chtějí, aby si jen tak sedl a vzdal se svého medu, pak ho možná nechají na pokoji. Ve skutečnosti ho chtějí spoutat řetězy,“ prohlásil o Západu ruský prezident. „To hledání všelijakých metafor je typická rétorika představitele ruského státu. Známe to velmi dobře už od dob Nikity Chruščova. V tomto případě jde o slova, která jsou určena výhradně domácímu publiku a která mají pozitivně působit na emocionální vzrušení občanů Ruské federace. To, že mluví o ohrožení Sibiře, má svůj důvod, protože víme, že už Madeleine Albrightová říkala, že je tam příliš velké bohatství na to, aby patřilo jen Ruské federaci,“ říká politolog.
V tak silné podobě výhrůžka vojenskou silou od Ruska ještě nezazněla
Větu bývalé šéfky americké diplomacie si dobře pamatuje každý Rus. „Hlavně si ji umí srovnat s nepodařenou intervencí v letech občanské války po roce 1917. Už děti od školních let se učí o zahraniční intervenci po pádu carského režimu a útoku proti ustavující se sovětské moci nejen v evropské části, ale také na Sibiři. Vzpomínky na to, že je možné útočit nejen na evropskou část, ale i na dálněvýchodní oblast, jsou tady. Rusové k nim mají jiný vztah snad už kvůli porážce v rusko-japonské válce na začátku dvacátého století než my, kteří vidíme Rusko jenom v horizontu Petrohrad, Moskva či Stalingrad,“ vysvětluje politický analytik.
Ing. Miloš Zeman
Přesto zůstává ruská vojenská doktrína nadále obranná, jak na armádní konferenci v Moskvě zdůraznil prezident Putin. Nicméně oznámil, že v příštím roce ruská armáda posílí svůj jaderný potenciál padesátkou mezikontinentálních balistických raket, bude pokračovat v modernizaci strategického letectva a dokončí výrobu raketových křižníků. „Myslím, že to byla silná výhrůžka, že to zatím v tak silné podobě nezaznělo, snad kromě těch několika vzkazů, kdy ruští politici včetně Vladimira Putina upozorňovali na to, že jsou také jadernou velmocí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Příměří na Ukrajině, ale premiér Jaceňuk volá po dodávkách zbraní
Nyní se ale ve vyjádření hlavy Ruské federace mluví o tom, že se jeho země rozhodla zbrojit. „Oni říkají bránit se a prezident Putin to zlehčuje tím, že vojenský rozpočet Ruské federace a Spojených států se liší řádově. Ale i na jednáních s takzvanými finančními oligarchy se Putin snaží najít zdroje pro maximální financování vojenského rozpočtu. Nejen už tedy pro vývoj a získávání nových technologií, o které Rusko vlastně nikdy nepřestalo usilovat, ale zřejmě jde i o výrobu těch zbraní a řekl bych dokonce v masovém měřítku,“ poukazuje politolog na Putinova slova o posílení raketového vojska, strategického letectva i vojenské námořní síly.
Z posledních informací o dění na Ukrajině stojí za pozornost jak trvající příměří, tak žádost prezidenta Petra Porošenka, aby Mezinárodní měnový fond po už poskytnuté sumě 4,6 miliardy dolarů půjčil kvůli hrozícímu státnímu bankrotu Ukrajině dalších 2,7 miliardy dolarů. MMF to však podmiňuje zvýšením ceny plynu, škrty v sociální oblasti a dalšími reformami, k nimž se ale vedení země zatím nemá. Premiér Arsenij Jaceňuk ale v rozhovoru pro německý magazín Der Spiegel vyzval Západ, aby pro jeho zemi, která stojí před hospodářskou katastrofou, dělal více. Ukrajina prý potřebuje více finanční i vojenské pomoci, ale hlavní význam pro ni mají dodávky zbraní.
Největší jestřáb zapomíná, že na válku je třeba si také vydělat
„To příměří bych odbyl jednoduše, protože si musíme počkat na důvěryhodnější zprávy. Ale zdá se, že tam existuje skupina, která se domnívá, že se situace na východě musí nějakým způsobem stabilizovat, že tam lidé nemohou dále umírat. Kromě toho se ty vojenské operace nedají v zimě tak jednoduše vést, jak si mnozí v létě mysleli. Musíme však počkat na další vývoj, i když to skutečně vypadá tak, že tam jsou ty síly v jakémsi vojenském i politickém patu a že se sice zintenzivňuje politické vyjednávání, o kterém nejsme dobře informováni, ale že také nemusí být dost peněz na zbraně,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Premiéra Jaceňuka hodnotí jako typického představitele militantního křídla, jenž sází na konflikt s Ruskem, do kterého chce zatáhnout všechny možné státy, zejména tedy USA a země NATO. „Zatím se mu to nedaří, zatím ta silná slova slyšíme jenom z jeho úst, a dokonce i podle nejmilitantnějších kruhů Severoatlantického paktu se nezdá, že by nacházel nějakou významnou oporu. Ale on moc dobře ví, že jeho osobní úspěch v politice stojí a padá s tím, že se podaří vyvolat konflikt s Ruskou federací. Obávám se říct, že dokonce vojenský konflikt, protože on patří k největším jestřábům na Ukrajině. Zdá se ovšem, jako by zapomínal, že si na tu válku musí také vydělat, opatřit nějaké zdroje,“ upozorňuje politický analytik.
Předseda Evropské komise zasadil Ukrajině pouhou frází tvrdý úder
A s dalšími se nijak nehrnou nejen představitelé Mezinárodního měnového fondu, ale zejména Evropské unie. „Výmluvné bylo poslední prohlášení pana Junckera, který řekl, že chápe, že Ukrajina ty finanční zdroje potřebuje, ale že se s tím rozpočtově na příští rok nepočítá. Použil takovou frázi, ale pro Ukrajinu je to tedy tvrdý úder. Navíc ty takzvané půjčky, které získává na nákup zbraní, to jsou peníze, které tam nezůstanou, ale protečou zpátky do těch zemí, které se rozhodly pomáhat a dodávat nějaký vojenský materiál. Přitom si vůbec nedělám iluze, jaký to bude vojenský materiál, že to bude nějaký second hand nebo výprodej nadnormativních zásob vojenských arzenálů různých zemí,“ míní politolog.
U nás doma pokračoval propad důvěry prezidentu Miloši Zemanovi, jemuž podle Centra pro výzkum veřejného mínění věří nejméně lidí od jeho nástupu do funkce, pouze 34 procent. „Ten současný pokles jeho popularity je ještě důsledkem nejen některých jeho pochybných výroků, ale také masívní kampaně, kterou proti prezidentovi republiky vedla Česká televize, což se projevuje už tím, že ho ani nenazývají prezidentem, ale mluví o něm jako o Zemanovi, takže z něj dělají jakéhosi familiárního otloukánka,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Kampaň zaštiťovaná Havlem má jediný cíl sesadit Zemana
Pro obrat ve vývoji důvěry v prezidenta bude důležité nejen zamyslet se nad tím, kdo vytváří celkovou atmosféru okolo jeho kanceláře, ale i to, zda dokáže čelit masívní kampani. „Ta je sice zaštiťována jménem Václava Havla, ale zdá se, že má jediný cíl, a to přinutit současného prezidenta na základě nějakých trvale se opakujících kroků k odstoupení. V nadcházející době až k výročí inaugurace Miloše Zemana do prezidentské funkce očekávám, že se útoky budou zvětšovat a že mohou být velmi nevybíravé. Přestože se agresivní rétorika vůči prezidentovi třeba v České televizi poněkud zmírnila, tak dnes a denně vidíme, že se z jeho jakýchkoli kroků vytahují věci nepodstatné na úkor podstatných,“ upozorňuje politický analytik.
Je ale přesvědčen, že práce lidí okolo prezidenta republiky by měla být zaměřena na vyšší efektivitu. „Když se pan kancléř dostane do médií, protože se rozvádí a chce si vzít milenku, kterou přivedl do jiného stavu, nebo že nemá příslušnou bezpečnostní prověrku, tak to je přece absolutní fiasko práce prezidentské kanceláře a týmu, který má na starosti prezentování prezidenta a jeho kanceláře. A to nechci ani mluvit o tom, že tady může být také zahraničně-politický zájem ze Spojených států nebo z některých institucí či od lidí, kteří jsou spojeni s hlasy, které zaznívají ve Spojených státech. A ty velice tvrdé útoky proti prezidentovi České republiky jsou radostně publikovány,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Už dopředu je jasné, jak se bude o prezidentově cestě do USA informovat
Na mysli má především výrok prezidenta americké Národní nadace pro demokracii Carla Gershmana, jenž Zemanova slova v Číně, že tam nepřijel poučovat o lidských právech, ale učit se stabilizovat společnost, označil za strašnou věc. „To, co šéf americké propagandistické instituce řekl, vyvolává vzpomínku na slavný vtip, proč není možná revoluce ve Spojených státech. A odpověď na to zní, protože tam nemají americké vyslanectví. Takže ten útok zpoza hranic prostřednictvím místních mediálních expertů a aktivistů je samozřejmě také jevem, se kterým by měl pan prezident počítat, ale také by s tím měl něco dělat,“ doporučuje politolog.
Zamýšlí se i nad březnovou cestou Miloše Zemana do USA, během níž český prezident vystoupí na konferenci organizace AIPAC ve Washingtonu. „Přece už dopředu víme, jak to dopadne. Bude komentována tak, že se zúčastnil přednášky na v podstatě nevýznamné instituci a že ho nepřijal americký prezident ani viceprezident. U nás se totiž v současné době politická schopnost a způsobilost prezidenta republiky hodnotí podle toho, jak se o něm vyjádří někdo ve Washingtonu, nebo podá-li mu americký prezident ruku v tom slavném podávacím pokoji v Bílém domě před bílým krbem, anebo ho tam ani nepozve,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Starosta Prahy 6 ověnčený plzeňskými právy ví, co prezidenta lépe vystihuje
Hlavy státu se týká i krok starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře, který před svou kanceláří vyměnil standardní portrét prezidenta za fotografii Miloše Zemana, na níž je zachycen se zkříženýma nohama na nafukovacím člunu. Opoziční zastupitelé kvůli tomu odešli z pátečního jednání. Nejmladší pražský starosta, bývalý tajemník a dnes už jen poradce předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga prý tím nemínil prezidenta urazit, ale zvolené vyobrazení podle něj lépe vystihuje jeho lidovost než oficiální portrét. „Žiju v Praze 6 už asi šedesát let a o tomto pánovi jsem nikdy neslyšel až do posledních komunálních voleb. Toto jeho chování je prostě klukovina,“ tvrdí politický analytik.
Přitom v čele šesté pražské části nestojí kluk, ale muž, který stihl vystudovat dvě vysoké školy současně. Jednou z nich byla i práva v Plzni, kam raději dojížděl, i když jinak se chlubí, že od dvou let bydlí v Praze 6. „My jsme tu byli sice zvyklí na kontroverzní starosty, ale přece jen starosty, kteří měli za sebou nějaký kus práce. Jestli se chce zviditelnit tímto způsobem, tak ať tak činí. Myslím, že pana prezidenta se to příliš nedotkne, ale všimneme si toho my, kteří podle takových inteligentních skutků poznáme, kdo nový starosta opravdu je. To, co provedl, ho spíš charakterizuje než to, že byl blízko Karla Schwarzenberga, protože je zřejmě takový. Byl ale řádně zvolen, musíme to respektovat, ale měli bychom si to pamatovat, jakých politických rozhodnutí je schopen,“ radí Zdeněk Zbořil.
Opoziční ODS a TOP 09 soudí Babiše podle toho, jak to chodilo za nich
Zatímco na prezidenta má spadeno především TOP 09, ministra financí a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše si podávají i další politické strany. Kritiku parlamentní opozice si naposledy vysloužil za to, že největší podíl kontraktů v tendru na lesnické práce a prodej dřeva, který vypsal státní podnik Lesy ČR, získala firma skupiny Agrofert jménem Uniles. „Představitelé současné opozice mají svoje zkušenosti s tím, jak se to v minulosti dělalo, takže je ani nic jiného nenapadne než naznačovat nějaké korupční jednání. Vlastně nám říkají, že je to stejné, jako se to dělalo za nich,“ myslí si politolog.
Opozici vytýká, že kdyby tomu skutečně chtěla přijít na kloub, tak by měla přijít s hlubší analýzou a více fakty. „Ať podají trestní oznámení, že se při fungování těch firem nějak povyšoval osobní zájem nad zájem veřejný, a pak to bude jasné, jestli to neříkají jen proto, že nemají o čem jiném v Poslanecké sněmovně mluvit. Nebo ať položí karty na stůl a řeknou, že každý podnikatel, který se rozhodl působit v nějaké státní instituci, například v Senátu, kde jich máme hned několik, nebo podporuje nějakou politickou stranu jako pan Sekyra, vytváří nějaké korupční prostředí. Tak ať přinesou nějaké věrohodné důkazy, že tomu tak skutečně je,“ vyzývá Babišovy kritiky Zdeněk Zbořil.
O přijímání běženců ze Sýrie se debata vede, ale identita Ukrajinců je skrytá
V závěru uplynulého týdne ho překvapilo, že nepokračoval proces adorace Václava Havla, který zahájila Česká televize. „Zřejmě to nemá takový ohlas, jak se předpokládalo. Toto hnutí se začalo vytrácet podobně jako kdysi hnutí Děkujeme, odejděte nebo Impuls 99. I nyní se objevovaly zase ty tváře, které stály u vzniku i zániku těch minulých pokusů o politickou změnu. Možná zase ožijí v souvislosti s výročím nástupu prezidenta republiky do funkce. Ale to, že se nepřišlo na nic chytřejšího než s Václavem Havlem navždy, jak napsala někde paní Sommerová, svědčí o tom, že ani možnost nahradit Miloše Zemana – myslím do budoucna nějakým řádným procesem, ne volání po nových pražských majdanech – není jednoznačná a vyznívá zase někam do vytracena,“ míní politolog.
Proto si myslí, že v blížícím se svátečním období k žádné revoluci jako v roce 2001 v České televizi nedojde. „Dokonce se mi zdá, že česká společnost je relativně blahobytná – tím nemyslím, že se mají všichni dobře – a že si nepřeje nějakou významnou politickou změnu. Jediné, co je potenciálním nebezpečím, a to si myslím se vší vážností, je skutečně debata o islámu a o přijímání běženců ze Sýrie, o kterých nikdo neřekne, kdo jsou ti Syřané, a spíš se používá strachu z islámského terorismu ke znejišťování společnosti. To může vyvolat nějakou nepředvídatelnou reakci, ale nebál bych se si všimnout i toho, že také z Ukrajiny k nám přicházejí lidé, o kterých nevíme, zda jsou to etničtí Ukrajinci, nebo političtí Ukrajinci, nebo jakou identitu jejich cestovní doklady vlastně kryjí,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
