Dny někdy ubíhají rychleji, než bychom chtěli. Tento text měl být původně zamyšlením nad návštěvou dalajlámy a jeho smyslu pro Českou republiku. Ale dění kolem něj se zdeformovalo takovou rychlostí, že člověk, který odjel na víkend, se vrací do téměř jiné reality.

Dalajláma je zcela nepopiratelně duchovním vůdcem velké části světa. Vůdcem, jehož duchovní rozměr byl zpolitizován okolnostmi i politiky. Těžko říci, třeba by dalajláma rád byl pouhým duchovním vůdcem, ale prostě to už po více než padesáti letech není možné. Lidé, kteří jej potkali, říkají, že osobní setkání s ním znamenalo obrovskou vlnu klidu a duchovna. Věřím tomu. Dobří duchovní vůdci tento dar mají.

Je ale otázkou, zda si dalajláma uvědomuje, že není nositelem nejen duchovních hodnot, ale i ryze politického poselství podpory separatistickému hnutí. To začalo operacemi Saint Circus, Saint Barnum a Saint Bailey v letech 1951 až 1956, které vedly k vytvoření jednotek tibetských partyzánů, vedených dalajlámovými bratry Thubten Džigme Norbuem a Gyalo Thondupem na nepálské hranici, jejich marnému záškodnickému boji proti čínské vládě, který skončil až porážkou povstání ve Lhase v roce 1959, útěkem dalajlámy do Indie a Nixonovou návštěvou Číny v roce 1972. Tehdy každý z 1 500 přeživších rebelů, trénovaných CIA, obdržel 10 tisíc rupií, aby si mohl koupit pozemek v Indii. Dalajláma sám byl finančně podporován CIA od konce padesátých let až do roku 1974, do kdy dostával od CIA 180 tisíc dolarů každý rok. Podpora tibetských partyzánů se sídlem v Nepálu stála půl milionu dolarů, na podporu hnutí za tibetskou nezávislost, které bylo vlastně jen snahou po destabilizaci komunistické vlády v Číně, byl vynaložen milion dolarů. Dnešní podporu nezajišťuje už přímo vládní špionážní agentura, ale nevládní National Endowment for Democracy, financovaná a úkolovaná ovšem stále americkou vládou, a americké celebrity prostřednictvím hnutí „Free Tibet“ v Londýně a International Tibet Independence Movement v americké Indianě…