Obávám se, že nikoliv. Protože teprve teď začneme sklízet hořkou sklizeň světové hospodářské krize, kterou u nás „tupluje“ dost neprozíravá politika pověstných tupých škrtů stávajícího trojkoaličního kabinetu Petra Nečase. Sice jednoho z veteránů naší politiky (málokterý zdejší vrcholný činitel vydržel na výsluní tak dlouho), jenž však, zdá se, nezdravě překročil svůj stín. Stanul v čele stále chřadnoucí „strany a vlády“, jíž zakopanou na pozicích drží především schodkové stranické pokladny. 

Prezident Václav Klaus, vzděláním národohospodář, je tímto aspektem přítomnosti fakticky potěšen. Jelikož se plní sen, co příliš nevyšel – přes veškeré snahy – jeho „astrálnímu dvojčeti“, Miloši  Zemanovi. Jím založená partaj se bez něj potácí stále nespokojenější společností, těžce ostřelována levicí, odbory i občanskou společností. Nesobecky uvažující lidé však ze stávající situace mít radost nemohou, anžto speciálně nynější obtížný vývoj vyžaduje jasné uvažování a koncepci vedení.