„Zdálo se mi, že nastala jakási informační bída a už ani vítězný postup ukrajinské armády v jihovýchodním směru, který je často popisován jako ústup ruské armády do jihoruských stepí, ne-li úprk někam za Ural, není tím mediálně nejzajímavějším,“ komentuje události posledních dnů politolog Zdeněk Zbořil. „Stejně jako ruské raketové útoky na ukrajinskou infrastrukturu, o kterých víme, jak že jsou neúčinné, tak naopak významné, a to dokonce i v Kyjevě, Lvově a dalších místech na západě Ukrajiny,“ dodal.

Politolog podotýká, že naštěstí pro stále více unavené zpravodaje z českého a zahraničního politického prostředí se odehrávala na obrazovkách všech v Evropě povolených televizních stanicích teatrální rezignace Borise Johnsona, jeho výměna za nepovedenou náhražku Margareth Thatcherové v podobě Liz Trussové, která vyvolala zájem svou rezignací nebo rezignovala kvůli „britské velké panice“ (známe už z roku 1816) a vrátila do „hry o trůny“ nejen Borise, ale i staronového Rischi (Ríšu?) Sunaka, typického reprezentanta etnicity snad celého Commonwealthu.

„Kdyby byla ‚okurková sezóna‘, tak bychom se nad tím ani nepodivovali. Ale když se v Čínské lidové republice právě odehrávalo zasedání a volba nového 205členného ÚV vládnoucí komunistické strany a na něm definovala její budoucnost nejméně na příštích pět let, snad jsme se o tom mohli dozvědět trochu víc,“ uvedl Zbořil. „Zatím tedy víme, že dosavadní prezident Si Ťin-pching ‚upevnil svoji moc‘ a že pořadatelé vyvedli ze zasedacího velesálu bývalého prezidenta, jehož jméno našim současníkům skoro nic neříká. Někteří dobrodružnější komentátoři k tomu všemu ještě přidali ‚informace‘ (tedy nedůvěryhodné drby) o plánech čínské armády, jak se vylodit na Tchaj-wanu, ale skoro nikdo si nevšiml, že už dost dlouhou dobu běží příprava na konflikt v severních mořích – tak bohatých na plyn a ropu – a rozšiřování NATO nemusí souviset jen se situací na Ukrajině a na ose východ–západ, ale třeba i na sever–jih anebo naopak,“ dodal.