Slabý kompromis

Za „slabý“ kompromis označil  evropský deník Euobserver výsledky pondělního jednání ministrů vnitra zemí EU v Bruselu. Tématem jednání bylo řešení imigrantské otázky a rozmístění („kvóty“) imigrantů v jednotlivých zemích EU. Takovému řešení se brání Maďarsko, Česká republika, Slovensko a také Rumunsko. Pondělního jednání se neúčastnil zástupce Lotyšska, ale postoj země k věci má být také odmítavý. Evropská komise věří, že její plán nakonec ale bude základem pro dohodu během října vzhledem k tomu, že země mají „vůli“ situaci řešit.

Ministři se zatím dohodli na dobrovolném rozdělení 40 tisíc imigrantů pobývajících v Řecku a v Itálii do dalších zemí EU. Na Česko má připadnout asi 1100 lidí a dalších 300 přibude přímo ze Sýrie.

Brusel v daný moment nechce jít cestou hlasování, takže podle všeho budou pokračovat další zákulisní jednání a vyjednávání. Jak to technokraticky shrnul lucemburský ministr zahraničí, „procedury jsou nade vše“.

Hranice skutečné a hranice symbolické

Vedle Německa hraniční kontroly zavádí také Rakousko, částečně také Česko a Slovensko, a například také Finsko, které se rozhodlo posílit ochranu hranice se Švédskem. Maďarsko uzavřelo svojí vnější schengenskou hranici se Srbskem a chystá další stavbu hraničního plotu na hranici s Rumunskem. Stavění hraničních zdí se stává novým evropským fenoménem – na východě proti Rusku a na jihu proti imigrantům. Spolu s ním přichází také remilitarizace hranic. Dá se očekávat, že přes velká slova bude výsledkem dnešní imigrační krize daleko spíše „pevnost Evropa“ než nový, multikulturní projekt otevřené imigrační politiky EU.

Zatímco se zdálo, že hlavní linie dělení v EU je ta mezi Severem a Jihem, zdá se, že imigrační krize zvedá i další symbolickou hranici mezi Východem a Západem. Nadšené prohlašování a jásání, že s rozšířením EU je východní Evropa minulostí, bylo předčasné. Střední Evropa se v západním podání vrátila do svojí původní role „zaostalého“, „neliberálního“ a „xenofobního“ Východu, i když antiimigrační argumenty zaznívají různou měrou všude na celém kontinentě a antiimigrační politické strany mají delší a stabilnější podporu v zemích jako Francie, Británie nebo Dánsko. Dědictví schematismu studené války je mnohem trvalejší, než by se v roce 2004 zdálo.