Nechce se mi věřit, že tohle Halík řekl. Zdeněk Zbořil si ke snídani dal slavného kněze i Českou televizi

25. 4. 2016 7:10

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Hlavní téma protizemanovské propagandy připomíná v souvislosti s prezidentovými návštěvami krajů politolog Zdeněk Zbořil. Ve svém pravidelném ohlédnutí za děním uplynulého týdne se věnuje i kritickému vystoupení teologa Tomáše Halíka, od něhož se dokonce distancovala Česká biskupská konference. V souvislosti s cestou amerického prezidenta Baracka Obamy do Evropy se zamýšlí nad novou geopolitickou osou – USA, Velká Británie, Německo, Ukrajina a Turecko.

Nechce se mi věřit, že tohle Halík řekl. Zdeněk Zbořil si ke snídani dal slavného kněze i Českou televizi
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zdeněk Zbořil

Během třídenní návštěvy Středočeského kraje musel prezident Miloš Zeman při setkání s občany na náměstí v Berouně čelit nevoli svých odpůrců. Z téměř pěti set přítomných jich sice byla menšina, ale své původní předsevzetí jen rozvinout transparenty a mlčet nedodrželi. Naopak hlavu státu přivítali hlasitým pískotem a pokřikováním během vystoupení dávali najevo, že jim nejde o nějakou debatu s prezidentem, ale o to, aby se zase veřejnost mohla z médií dozvědět, že „se proti Zemanovi zase protestovalo“. Vcelku plynule to po deseti dnech navázalo na kritiku, s níž přišli v průběhu předávání hudebních cen Anděl zpěváci Lenka Dusilová a David Koller. I když Miloš Zeman chce rozhodnutí o své možné kandidatuře pro přímou volbu oznámit až příští rok, množící se vystoupení proti němu budí dojem, jako by kampaň proti jeho zvolení už odstartovala.

Na druhou stranu jeho kritici považují prezidentovy výjezdy do krajů za volební kampaň. „Málo platné, čeho je moc, toho je příliš! Vydržet dvouletou kampaň za zvolení prezidentem by v České republice nedokázal snad ani Donald Trump se svými miliardami. Navíc ve Středočeském kraji, který je ‚chatovou oblastí Prahy‘ a v dosahu nedělních cyklistických tras, mohl pan prezident předpokládat, že vstupuje do jámy lvové. Ta hesla, která mu mobilizují podporu po celé republice, nemohou mít ohlas mezi ‚pragocentristy‘. Ve skutečnosti zde svými spanilými jízdami mobilizuje protivníky. Snad by si měl mapu svých obdivovatelů a odpůrců překreslit a nesázet na to, že se vše dá objezdit ‚šloufovským‘ autobusem. I když dnes v jiné barvě a s jiným řidičem,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.

Určitě se objeví kandidáti, kteří budou spoléhat na Kiskův efekt

V táboře těch, kteří pro první přímou volbu vsadili na Karla Schwarzenberga, se stále nedaří najít vhodnou personu, která by měla začátkem roku 2018 alespoň nějakou šanci ucházet se o Hrad. Tomáš Halík si beznadějnost takového snažení uvědomil a raději v předstihu oznámil, že kandidovat nebude. Zmiňují se tak jména textaře a spoluzakladatele sázkové společnosti Fortuna Michala Horáčka nebo bývalého velvyslance v USA a v Ruské federaci Petra Koláře, jenž zaštítěný Iniciativou pro evropské hodnoty na stávající hlavu státu útočí při každé příležitosti. Objevují se úvahy, že tzv. pravda a láska nebude mít naději s žádným kandidátem a Miloši Zemanovi by mohl konkurovat někdo zcela jiného ražení. „Úvahy o případných protikandidátech Miloše Zemana jen reflektují náladu, kterou on sám svými výjezdy vyvolal. Ale zkoumat dnes, kdo všechno by měl být jeho protikandidátem, je předčasné,“ míní Zdeněk Zbořil.

To zdůvodňuje tím, že dnes ještě nelze tvrdit, zda bude Miloš Zeman kandidovat i v druhé přímé volbě. „Ale jak se blíží termín prezidentských voleb, budou se jistě objevovat i další protikandidáti, kteří doslova a do písmene se již dnes opájejí představou sedět na Hradčanech. Že nejsou podobní svým předchůdcům, jim nevadí. Jen ti výše zmínění věří v sílu peněz a zákulisních intrik a nezapomínají ani na ‚Kiskův efekt‘, který jim umožnil si představovat, že když to šlo na Slovensku, tak se to i v České republice dá zvládnout s kvalitními materiálními a morálními, nebo dokonce s amorálními sponzory, za tři měsíce. A pak takový kandidát může být ‚drsnější‘, nebo ‚sametovější‘, to je jedno, zejména, když se bude přilévat do ohňů i odjinud než z domova,“ upozorňuje politický analytik.

Hlavní téma protizemanovské propagandy je: Buď Západ, nebo Východ!

V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz reagoval Miloš Zeman na ty, co na něj na berounském náměstí s rozvinutými transparenty pískali a pokřikovali. „Mně opravdu někteří ti křiklouni připomněli SA-many. Ale spíše mě překvapil poměrně nízký počet účastníků těchto úderek dovezených z Prahy,“ prohlásil prezident. „Řekl bych, že jeho reakce trochu podceňuje stav věcí ve Středočeském kraji a v hlavním městě Praze. To, že je někdo hulvát, ještě neznamená, že nemusí být bez naděje, zvlášť když pan prezident nevynechá žádnou příležitost oplácet svým kritikům slovy tradujícími podobné významy a podobně emocionálně zabarvenými. To, že byli jeho kritici ‚dovezeni z Prahy‘, je sice možné, ale Česká republika je tak malá, že jemu nepřátelští kritici mohou být dovezeni odkudkoli kamkoli,“ podotýká Zdeněk Zbořil.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Prezidentovým odpůrcům vadí, že když se ho při setkáních s občany v krajích zeptají, proč je tak pročínský nebo proruský, tak je odbyde tím, že pak by pročínská byla i britská královna či tamní ministerský předseda. „Na shromážděních stovek nebo tisíců posluchačů není čas na dlouhé projevy a prezident pronáší hesla, která mají být snadno zapamatovatelná. To je osvědčený trik ‚táborových řečníků‘, který ale odpuzuje při rozhovorech intimnější povahy. Přitom hlavní téma protizemanovské propagandy je podobné jako v jiných post-komunistických zemí včetně Ukrajiny: Buď Západ, nebo Východ! I to je, samozřejmě, slogan vhodný pro masová shromáždění a také nikoho nezajímá, že to je nesmysl. Buď černé, nebo bílé, světlo, nebo tma, dobré, nebo zlé, anebo dokonce i pravé, nebo levé! Obrana, zdá se, proti tomuto manicheismu neexistuje,“ myslí si politolog.

Chybí nám vize, tvrdí prominent, který si uzurpoval právo vizi vytvářet

Česká televize si do pátečního Interview ČT24 pozvala svého oblíbeného hosta, teologa Tomáše Halíka. Ten se v úvodu pořadu přiznal, že nechápe, proč velmi rozumní lidé podléhají předsudkům a strachu. A tak si po návratu ze Spojených států řekl, že tomuto jevu musí přijít na kloub. Ve svém uvažování dospěl ke třem závěrům. V první řadě zde podle něj chybí vize, kdo jsme a kam chceme jít. Chybí nám prý vize, jakou formuloval Masaryk a později Havel. Za druhé se vyčerpal sociální kapitál důvěry. A za třetí je ochromen obranný systém společnosti, čímž měl na mysli rakovinové buňky v podobě extremistických osob. Když je organismus v pořádku, rakovinová buňka neuspěje, protože ji zničí imunita. Když je ale imunita oslabena, rakovině se daří.

„Asi to mnoho vašich čtenářů překvapí, ale já s Tomášem Halíkem vlastně tak trochu souhlasím. Jenom se mi zdá, že na to všechno přišel s velkým zpožděním. Dokonce i s tou vizí má pravdu, ale vždyť právě on patřil k těm několika prominentům, kteří se snažili uzurpovat si právo tuto vizi vytvářet. Pokoušeli se o to několikrát vyjádřením své podpory různým manifestům (dnes zapomenutým Děkujeme, odejděte!, Impuls a dalším), jimž se dostávalo podpory nejvyšší státní autority. Stál na straně těch, kteří se snažili o převratnou změnu české politiky, respektive ‚vyřešení ústavní krize‘ slovy Josefa Zieleniece o Vánocích 2000. Stál po boku Václava Havla od počátku ‚humanitárního bombardování‘ Jugoslávie i války v Iráku,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Džina z lahve vypustili ti, co jsou ve vysokých funkcích v Německu a EU

Navíc v České televizi mohl Tomáš Halík více než kdokoli jiný prezentovat své „vize“, které by mohly někoho zaujmout. „Ale mohu-li si dovolit politologickou poznámku, za Masaryka, ale i za Havla formulovaly vize ve svých programech podobně jako dnes politické strany, a to i přesto, že oba prezidenti s nimi často nesouhlasili. A pak je tu přece jeden zásadní rozdíl: Masaryk Československo zakládal, Havel jej, slovy otce pozdějšího prezidenta Spolkové republiky Německo Richarda von Weizsäckera, ‚rozpouštěl‘. Konečně, Tomáš Halík vlastně přiznává, že i on se podílel na ‚šíření infekce‘ záští a nenávisti ‚extremisty‘, a nepamatuji si, že bych se za léta svého posuzování ‚extremismu‘ s ním setkal na nějakém nikoli jen virtuálním bojišti s touto ‚rakovinou‘,“ podotýká politolog.

Tomáš Halík nepromarnil příležitost využít půlhodinku ve veřejnoprávní televizi k propagaci svého pohledu na migrační krizi. Ti politici, kteří prý vytáhli džina strachu z uprchlíků z láhve, na to doplatí. To se podle něj stalo například slovenskému premiérovi Robertu Ficovi, který tohoto džina vypustil z láhve, ale vedlo to k tomu, že ve volbách uspěl Marian Kotleba. Xenofobním politikům věštil zánik, který dříve, či později přijde. „Doufejme, že se podobně jako jindy ve svých politických věštbách mýlí. Já si na rozdíl od něho myslím, že ‚džina z lahve‘ vypustili ti, kteří předpokládali, že jim poslouží. Ti ale dnes působí ve vysokých politických funkcích ve Spolkové republice Německo a Evropské unii a někteří z nich si to stále ještě myslí,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.

Neuvěřitelně popletené řeči o prezidentovi jako loutce oligarchů

A hlavně je přesvědčen, že nikdo pro šíření strachu a nenávisti neudělal víc než téměř všechny televize v České republice. „A zejména Česká televize díky svým každodenním zprávám o imigrantech, migrantech, běžencích a uprchlících, které denně – a nejméně dva roky – zaujímají přední, ale většinou první místa ve zpravodajství. Navíc tak činí způsoby, za které by se nemusela stydět ani Leni Riefenstahlová. A pokud chce Tomáš Halík tak jednoduše odsoudit Mariana Kotlebu jako pokračovatele slovenského klerofašismu, doporučoval bych mu seznámit se s názory věřících a významných představitelů katolické církve na Slovensku. Zjistil by, že to není tak jednoduché, jak se píše v Respektu, Reflexu nebo jak se o tom mluví v České televizi,“ nepochybuje politický analytik.

Co především muselo lahodit sluchu těch, co Tomáše Halíka tak rádi zvou do České televize, byly útoky na hlavu státu. „Prezident Zeman se stává loutkou oligarchů, kteří mají své zájmy. On vypadá silný, ale silný není. Myslím, že v jeho okolí jsou silní ti, kteří reprezentují zájmy Číny a Ruska. Jim se líbí kapitalismus bez práva, jaký v těch zemích panuje. Oni nemají rádi Evropskou unii, protože ta, ať je jakákoli, prosazuje určitou právní kulturu,“ dal teolog průchod své averzi k prezidentovi. „Nechce se mi věřit, že tato slova Tomáš Halík vůbec vyřkl. Je to neuvěřitelně popletené; až zmatené. Vyčítat Zemanovi, bývalému předsedovi ČSSD a expředsedovi vlády a nyní již dva roky prezidentovi České republiky, že se ‚stýká s oligarchy‘, znamená, že se během posledních dvaceti pěti let vytvořila v zemi ‚oligarchie‘,“ rozebírá Zdeněk Zbořil Halíkovo tvrzení.  

Katoličtí kritici Halíka nemají do ČT tak častý přístup jako on

Připomíná definici oligarchie jako nedemokratické a zhoubné formy vlády několika privilegovaných osob, která se může zvrhnout v tyranii nebo despocii. „To by Českou republiku nejen přibližovalo k ‚ukrajinskému modelu‘, pan Halík si jistě myslí, že spíše k ‚ruskému‘, ale také by to svědčilo o tom, že tento systém spoluvytvářeli všichni, kteří zastávali významné politické funkce v období politické a ekonomické transformace, v letech restitucí a privatizací, a že dokonce i restituce církevního majetku může mít svůj počátek a konec v aktivitách této ‚skupiny několika privilegovaných osob‘. Pokud je to pravda, a možná že do jisté míry tomu tak skutečně bylo a je, pak by měl kritik vysvětlit, jak to bylo s chystanou podporou jeho možné kandidatury na prezidenta penězi Luďka Sekyry. A také, zda mají společné ‚vize‘, nebo je spojují jen náhodné okolnosti – spojení vizí a peněz,“ poznamenává politolog.

Krátce po odvysílání pořadu se na oficiálním webu České biskupské konference objevilo toto vyjádření: „Dnešní prohlášení Mons. Tomáše Halíka, která zazněla v podvečerním vysílání ČT24, jsou jeho soukromými názory, nikoliv oficiálním stanoviskem ČBK.“ Distancování se od Halíkových výroků vypadá tak trochu jako políček České televizi, která si zve pořád ty samé, i když názorově nikoho nezastupují. „Tomáš Halík má své obdivovatele a své kritiky nejen mezi nevěřícími, ale i věřícími. Jeho spory s některými katolickými teology jsou známé a někdy až společensky zneužívané. Je ovšem pravda, že i katoličtí kritici Halíka nemají do ČT tak častý přístup jako on, ale to je jen jeden z dalších projevů ‚organizace práce‘ v České televizi, které jsem se už dávno přestal divit. A podobně jako všichni ostatní jen zbaběle platím svou ‚televizní daň‘,“ přiznává Zdeněk Zbořil.

Nová geopolitická osa – USA, Velká Británie, Německo, Ukrajina a Turecko

Americký prezident Barack Obama navštívil Spojené království nejen proto, aby popřál nejdéle vládnoucí britské panovnici Alžbětě II. k devadesátým narozeninám, ale aby oznámil, že setrvání Velké Británie v Evropské unii je „v hlubokém zájmu USA“. Starosta Londýna a zastánce odchodu Británie z EU Boris Johnson to okomentoval, že Američané by ve svém regionu o něčem, jako je EU, ani neuvažovali a proč si tedy Obama myslí, že pro Brity je to správné. „Ten Obama v Británii, to je tak trapný. A kontraproduktivní. To je jako přijít někam na návštěvu, spojenou s oslavou narozenin seniora, a říct jim tam, že si mají přestavět nábytek a kuchyni prohodit s ložnicí. A pak ještě vychválit souseda odvedle, že to je jinačí kabrňák. Dobře, že ho Boris Johnson trochu utřel,“ napsal na Facebooku europoslanec ODS Jan Zahradil.

„Je mi podezřelé, že se Obamově cestě do Londýna věnuje taková pozornost. Když víme, že nejen média, ale i nejváženější politici nikdy neříkají celou pravdu a často i nestydatě lžou, napadá mne, zda ve skutečnosti šlo jen o gratulaci k devadesátinám britské královny, o podporu do Panama Papers zapleteného Davida Camerona, anebo o to referendum, jehož výsledky by uměla EU (podobně jako v jiných případech) zpochybnit. Co když se nám trochu mění vojensko-politická mapa Evropy, kterou dosud tak odvážně a hlasitě bránilo NATO? A nejde spíš o cestu k veřejně dosud nepřiznané nové geopolitické ose – USA, Velká Británie, Spolková republika Německo, Ukrajina a Turecko? Zní to tak trochu fantasticky, ale když se podíváme na mapu, jako z říše snů to zrovna nevypadá,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Obama si vybral k posezení představitele zemí Mnichovské dohody

Ještě před nedělní cestou do Německa pochválil prezident Obama pro tamní list Bild kancléřku Angelu Merkelovou, jejíž postoj v uprchlické krizi stejně jako mnoha Němců, označil za odvážný. Kancléřka prý prokázala „skutečné morální a politické vedení“. Obama také řekl, že Merkelová byla s to zajistit „zachování evropské jednoty během ruské agrese proti Ukrajině“. Merkelovou označil za „strážkyni Evropy“. Podle něho jde o pragmatickou političku, která se zaměřuje na to, čeho je skutečně možné docílit. „Když něco řekne, tak si to i myslí. Když řekne, že něco udělá, udělá to. Důvěřuji jí,“ prohlásil Obama s tím, že je „hrdý, že Angela je jeho přítelkyně“. Dnes se Obama zúčastní „neformálního setkání“ s Merkelovou, francouzským prezidentem Françoisem Hollandem a premiéry Británie a Itálie, Davidem Cameronem a Matteem Renzim. Jednat s nimi má o „významných mezinárodních otázkách“.

„I tato Obamova slova potvrzují, že se asi pohybujeme v dosud nám neznámé říši představ o ‚Nové Evropě‘. Předpokládám, že americký prezident a jeho odborné zázemí nejsou tací ignoranti, jak to podle prezidentových slov vypadá. Protože to „neformální setkání“ bude zřejmě víc formální, až přikazovací a schvalovací. Nevím, jak je americký prezident naučen naslouchat nebo přikazovat svým evropským spojencům, ale už jen proto, že si vybral ke svému evropskému posezení představitele zemí signatářů Mnichovské dohody z roku 1938, nezdá se mi, že by šlo jen o oslavu statečnosti Angely Merkelové. A proč by se nemohlo jednat o nějaké nové ‚tažení na Východ‘, anebo dokonce o jeho opak, protože i ve Spojených státech je mnoho vlivných lidí, kteří si nejsou jisti jeho možnými důsledky,“ přemítá Zdeněk Zbořil.

EU se nedohaduje s Tureckem, ale Turecko vše řeší s Německem

Angela Merkelová jako strážkyně Evropy se spolu s představiteli EU vydala do Turecka, kde vedle jednání s premiérem Ahmetem Davutoglu navštívila tábor pro syrské uprchlíky. Předseda Evropské rady Donald Tusk během návštěvy řekl, že Turecko je nejlepším příkladem země, která o běžence dobře pečuje. „Doufejme, že Angela Merkelová dokázala poznat, kdo je Syřan a kdo Nesyřan. Její a Erdoganovu koncepci ‚zážitkové turistiky‘ jsme v Parlamentních listech už jednou kritizovali. Zajímalo by mne, co v těch táborech mohla vidět. To zajímavější povídání bylo asi v komnatách prezidentského paláce, protože, jak víme, EU se za pomoci německé kancléřky nedohaduje s Tureckem, ale své problémy řeší Turecko s Německem. A Donald Tusk nejen vypadá, ale skutečně je ‚rytířem smutné postavy‘,“ upozorňuje politolog na potupnou roli „evropského prezidenta“.

Vítězem prvního kola rakouských prezidentských voleb se v neděli stal kandidát Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbert Hofer. Podpořilo ho 36,4 procenta voličů. Do druhého kola, které se uskuteční 22. května, s ním postoupil expředseda strany Zelených Alexander Van der Bellen, který získal 20,4 procenta hlasů. Debakl utrpěli reprezentanti vládních stran: kandidát sociálnědemokratické strany (SPÖ) Rudolf Hundstorfer a uchazeč koaliční lidové strany (ÖVP) Andreas Khol získali shodně jen 11,2 procenta hlasů. Lidovci a sociální demokraté, kteří se po dlouhá desetiletí střídají v Rakousku u moci a nyní společně tvoří koaliční vládu, jsou poprvé od druhé světové války z boje o prezidentské křeslo vyřazeni. Podle analýz k jejich porážce přispěla zejména nespokojenost voličů s tím, jak vládní strany nezvládaly migrační krizi.

Rakouské vládní strany podcenily národní zájmy a nevyplatilo se jim to

„Norbert Hofer je sice spíše rozhodným než překvapivým vítězem prvního kola, ale není neznámým rakouským politikem. Je místopředsedou dolní komory parlamentu a jako člen Svobodných je v politice skoro dvacet let. Někteří pozorovatelé předvolební kampaně dávali větší šance Alexandru van Bellenovi, původně sociálnímu demokratovi, později předsedovi strany Zelených a nyní konečně nezávislému. Je tak trochu rakousky ‚etnicky nevyhraněným‘, je synem ruského otce pocházejícího z Nizozemska a estonské matky a rád lyžoval v Tyrolsku, ale oproti Hoferovi, pouze jménem odkazujícího na tyrolského národního hrdinu, je podstatně starší. Je mu přes sedmdesát, Hoferovi pětačtyřicet,“ přibližuje Zdeněk Zbořil muže, z nichž jeden bude už za necelý měsíc rakouským prezidentem.

Norbert Hofer, jenž v minulosti vyjádřil porozumění pro německé hnutí Pegida a motivaci jeho příznivců, však vítězství navzdory šestnáctiprocentnímu rozdílu z prvního kola zdaleka jisté nemá. „Těžko odhadnout, jak se po fiasku kandidátů lidovců a sociálních demokratů zachová vylekaná Vídeň, když si bude vybírat z kandidátů, kteří – řečeno s nadsázkou – hájí politický program ‚provincií‘. V každém případě je ztráta kandidátů obou vládních stran tak velká a politický program obou kandidátů hájících zájmy Rakouska natolik blízký, že mohou rozhodovat osobní sympatie, věk a důraz na tzv. národní zájmy. To obě vládní strany podcenily a oběma se to nevyplatilo. V každém případě bude mít Rakousko nového prezidenta čitelnějšího, než byli trochu strnulí a pomalu reagující dosavadní obyvatelé vídeňského Hofburgu,“ dodává politolog.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Konec demokracie. A pak se lidé naštvou. Tereza Spencerová si přehrála video z Rakouska a varuje...

8:41 Konec demokracie. A pak se lidé naštvou. Tereza Spencerová si přehrála video z Rakouska a varuje...

Pokud si zvykneme na likvidaci nepohodlných politiků, pak to není jen konec demokracie, ale navíc ev…