O co přichází Česká republika úmrtím předsedy Senátu a občanského demokrata Jaroslava Kubery?
Přichází o politika, který se dokázal udržet v politice – ať už komunální nebo celostátní – celých třicet let, aniž za ním zůstala nějaká aféra, kauza nebo skandál. Navíc přichází o politika, který se vypracoval skoro učebnicově od píky – od komunální politiky, kdy byl tajemníkem teplické radnice, pak teplickým starostou a primátorem, až do funkce předsedy Senátu, což je vzorová politická kariéra, kterou mohou Kuberovi jeho kolegové jen závidět.
Přichází o něco Česká republika z pohledu jeho politických názorů?
U Kubery bylo zajímavé, že nikdy nepojímal politické diskuse konfrontačně. Nikdy neviděl v člověku na druhém konci stolu nepřítele, ale viděl v něm někoho, s kým si chce vyměnit své názory, přesvědčit ho o své pravdě, případně si něco vzít od druhé strany. Navíc dokázal i při těch vrcholných politických jednáních s humorem a nadhledem odlehčit i mnohá velmi vážná témata.
Druhá věc je, že s ním člověk ne vždy musel souhlasit, protože často dokázal v několika málo větách pokrýt několik témat, několik pravd, polopravd i nepravd. Ale to už k politice patří. Jen je možná smůla, že na jednu takovou nepravdu bohužel Jaroslav Kubera doplatil životem, když se nás snažil přesvědčovat, že lze vyžít jen z cigaret a kávy.
Nedávno se také nechal slyšet, že si ordinuje polovinu prášků z těch, které mu lékař předepsal.
Ano. Prohlašoval, že nejí a jeho jídlo je cigareta a kafe. Zdá se, že jeho tělo na to mělo jiný názor.
Po jeho smrti se sešla dlouhá řada úctyhodných komentářů, vzpomínek a pochvalných zpráv, a to nejen od kolegů, ale i od politických oponentů. Šéf ČSSD Jan Hamáček začal slovy: „Skoro nikdy jsem s ním nesouhlasil…,“ a pak pokračoval velmi pozitivně. Byl to tedy Kuberův humor a přímost v jednání, čím si respekt získal?
Ano, Jaroslav Kubera působil přímě, nezáludně a dokázal se chovat přátelsky i ke svým názorovým oponentům. Ti, kdo mají srdce na svém místě, ho museli přirozeně ocenit.
Čím to je, že si důvěru udržel celých třicet let u voličů?
Jednu věc jsem už zmínil – nikdy se do ničeho skandálního nenamočil, což není v české politice bohužel úplně pravidlem. Dále mohli lidé ocenit jeho pracovitost a učenlivost. Ta pracovitost je viditelná nejvíce na Teplicích, které se rozvinuly v moderní a úspěšné město za dlouhá léta, co stál Kubera v jeho čele. Tepličané vědí a sami říkají, že byl člověkem, který nesnášel byrokracii, řešil věci pokud možno rychle, napřímo, bez nějakých vytáček.
Jako předseda Senátu zmínil i v posledních dnech života, jak jej nová role zaskočila a co nového se v ní dozvídá o domácí, ale především o zahraniční politice, o diplomacii, a jak ho to velmi baví. Nasávat nové poznatky a zpracovávat, prostě byl homo politicus. Člověk, který věděl, že pokud chce být v politice, tak se nějakým způsobem musí rozvíjet a nesmí ustrnout.
Psali jsme:
Jaroslav Kubera byl velkým zastáncem svobody slova a celkově omezování svobody zákazy a příkazy. Je podle vás v těch řadách kolem něj někdo podobný v tomto ohledu, kdo se po něm bude těchto věcí u lidí v demokracii zastávat?
Takových politiků je samozřejmě napříč politickými stranami spousta. Nebál bych se, že by nikdo nedokázal uchopit stejná politická témata jako Kubera. Dokonce si myslím, že nebyl zvláštním ideologem nebo autorem politických programů či vizí. On byl zajímavý tím, jak dokázal ten program a vize uchopit a jak srozumitelně dokázal lidem myšlenky předávat. A takových politiků je u nás málo, kteří jednoduše dokážou říct i velmi složité věci. Málokdo je asi v takové pozici, v jaké byl Kubera ještě minulý víkend na kongresu ODS, kdy dostal prostor ke svému samostatnému vystoupení, kdy se unavení delegáti večer sešli, shromáždili v sále a v tichosti poslouchali, jak glosuje jedno téma za druhým, jak mu zrovna přišla myšlenka do úst. Bylo prostě cítit, že stojí o jeho názor, navíc vtipně nebo neotřele prezentovaný. Tento dar moc dalších českých politiků nemá.
Jak velká je ztráta takové osobnosti pro občanské demokraty?
Je to ztráta docela citelná, protože Jaroslav Kubera je jedním z mála špičkových či výrazných politiků občanských demokratů, kteří jsou skutečně celá desetiletí na politickém vrcholu. Přece jen v ODS se střídají generace a politické proudy a přicházejí noví politici, kteří se nechtějí hlásit k těm starým. Těmi všemi etapami Kubera neuvěřitelně proplouval, protože se nikdy nezapletl se žádnou nesprávnou partou. To dokázali voliči ODS ocenit, a proto byl pro stranu přínosem. Kromě toho se jednalo o člověka, který působil jako svéráz a rebel, někdo, kdo dokáže říct něco, co se stranickému vedení nemusí zamlouvat, a to je u voličů také poměrně populární – tento přístup.
„My obrátíme vztah občana a státu zpátky z hlavy na nohy. Stát je tu pro občana, a ne občan pro stát jako položka EET,“ řekl na zmíněném kongresu ODS předseda ODS Petr Fiala. Má podle vás ODS na to, aby stát „vrátila zpátky občanům“? Jak jeho proslov hodnotíte a má ODS na to, aby stát vrátila zpátky občanům?
Myslím, že to byl jeden z nejlepších projevů Petra Fialy v životě. Po té obsahové i formální stránce, zkrátka dokázal působit motivačně, energicky a dokázal popsat politickou vizi ODS, kterou vlastně strana drží od svého založení v roce 1991. To neznamená, že s tou vizí člověk musí souhlasit, protože důraz na individualitu, na minimální slabý stát také může znamenat dražší veřejné služby nebo škrtání na státních zaměstnancích či na některých skupinách obyvatel, jak jsme viděli v minulosti. Ale to podstatné je oslovit ty, kdo mají blízko k vidění světa tak, jako ho vidí ODS. Projev Petra Fialy to splnil a zapůsobil jako silný lídr s vizí.
Zda se mu podaří s ODS obstát, je otázka druhá. Domnívám se, že občanští demokraté si uvědomují, že na hnutí ANO stále ještě výrazně ztrácejí, a proto Petr Fiala volil slova ve svých vystoupení citlivě. Nesliboval, nepřísahal na to, že za každých okolností vyhraje volby. On říkal, že ODS bude po volbách rozdávat karty a bude seriózní vládní stranou, což může znamenat, že ODS bude mít ambici sestavovat vládu třeba z druhého místa po volbách a je ochotna vyjednávat o spolupráci i s hnutím ANO. ODS každopádně řekla, což potvrdili i její mnozí funkcionáři, že si uvědomuje, že z opozice toho dokáže prosadit velmi málo a že po příštích volbách už nechce být opoziční stranou.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Pojďme se ještě podívat na starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného, který na sebe strhl část pozornosti. Čelí kritice za svůj projev na kongresu, vulgární výrazy a podobně. Nepředpokládám, že by chtěl mít Petr Fiala stranu plnou Pavlů Novotných, ale je jeho politická činnost něco, co může fungovat?
Jeho způsob politiky může fungovat v komunálním rozměru. V Řeporyjích vidí, že mají akceschopného, pracovitého starostu, který řeší problémy často neortodoxně a který dokáže na jejich městskou část upozornit i zbytek republiky a světa. Ale nemyslím, že by přístup Pavla Novotného byl tím, co by pomohlo ODS jako straně. Nebo že by šlo o recept, jak přitáhnout k občanským demokratům pozornost, protože projevy, které přednesl Novotný, působily dost sebestředně, chaoticky. Neposlouchal jsem přímo v sále, ale protože Novotný má přece jen logopedické problémy, nebylo mu ani pořádně rozumět. Jen bylo vidět, že zapáleně hovoří a gestikuluje, ale nemyslím, že cesta, kdy začnete mýt hlavu svým spolustraníkům a říkat jim: vy to děláte špatně a podívejte na mě, vezměte si příklad – že by šlo o něco, čím by dokázal získat srdce delegátů kongresu. Myslím, že jeho maximální úspěch byl, že získal asi stovku hlasů při volbě místopředsedy a že ho strana, zdá se, nehodlá ze svých řad vyloučit.
Pavel Novotný, DiS.
Zmínil jste, že u ODS možná nastala změna, kdy by mohli koalici s Andrejem Babišem zvažovat, zatímco předtím ji odmítali. Čím to je?
Souvisí to právě s minimální efektivitou pobytu v opozici, kdy si politické strany začínají uvědomovat, že na to, kolik plánů mají a i kolik práce třeba ve Sněmovně odvádějí, tak výsledek a počet schválených návrhů je minimální. Politická strana to může snášet jedno, možná dvě volební období, ale to další už se mnozí do opozice dostat nemuseli. Není to případ jen občanských demokratů, obrušování hran je slyšet i od čelných lidoveckých politiků. Prostě je vidět, že zástupci pravicové opozice si uvědomují, že na kritice osobních kauz Andreje Babiše, jakkoliv jsou závažné, už moc politických bodů nezískají. Proto je třeba uvažovat pragmaticky o tom, jak nejsnáze prosadí svůj program.
ODS si uvědomuje, že v ekonomické oblasti může mít hnutí ANO blízko. Ostatně po minulých volbách si občanští demokraté stěžovali, že jim Andrej Babiš ukradl jejich ekonomický program. Naopak Babiš několikrát zmínil, že je mu líto, že ODS s ním nechtěla jednat o vládní koalici. Takže je vidět, že po příštích volbách se to může radikálně změnit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
