Redakce ParlamentníchListů.cz zahajuje seriál hodnotící změny v Evropě i České republice měsíc po útoku na pařížský magazín Charlie Hebdo. Problém rozebereme z různých stran s osobnostmi nejrůznějších názorů, vysíláme též reportéra do Paříže.

Bude to zhruba měsíc od útoku na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Z reakcí na masakr v Paříži, kterou považujete za zásadní?

Reakce byly nesmírně zajímavé a je spousta věcí, které stojí za povšimnutí. A kdybych měl vybrat tu nejdůležitější? Asi postoj, který je u nás spojován s panem profesorem Halíkem, ale který se objevil různě po celé Evropě. Tento postoj říká, že to, jak redakce francouzského listu postupovala, bylo neoprávněné, odporné atd., a že takové satiry nemají vycházet. Přitom stejní lidé před dvěma lety hájili vehementně práva pornoaktivistek, které mimo jiné také předváděly svou produkci v chrámu Vasila Blaženého. Je to dramatická změna názoru, ale já za tím vidím něco daleko hlubšího. Když se podíváme do evropských dějin, něco jako právo na rouhání nebo vysmívání se hlubokým náboženským věcem, bylo trochu v evropském myšlení odjakživa. Je to dokonce jeden z klíčových pilířů toho, jak evropské myšlení vypadalo. 

S kým také hovořily ParlamentníListy.cz o tragédii v Paříži a o problematice soužití muslimů a většinové populace:

Kněz a exsenátor Zdeněk Bárta, předák českých Kurdů Rachid Khalil, evangelický pastor Dan Drápal,  politoložka Vladimíra Dvořáková, politolog Petr Robejšek, exministr zahraničí Cyril Svoboda, generál v z. Andor Šándor, vojenský analytik Martin Koller, sociolog Libor Prudký, publicista Roman Joch, analytik Jan Schneider, Ředitel Česko-arabského centra Šádí Shanaáh ,ministr kultury Daniel Herman, armádní generál v z. Jiří Šedivý, profesor Stanislav Štech, důstojník Řádu akademických palem, novinářská legenda Jan Petránek, mnohonásobný šéfredaktor Pavel Šafr, poslankyně ODS Jana Černochová, senátor ODS Jaroslav Kubera, emeritní biskupka Jana Šilerová, věřící z Valašska, šéf Společnosti česko-arabské Josef Regner, senátor a někdejší kněz František Bublan

Jak jste k tomu dospěl?

Například v knize Soudců je popsána tato scéna: Hrdina příběhu rozbil památník, věřící zjistili, že je poškozený a požadovali potrestání pro viníky. Tehdejší stařešina řekl, že jestli je Bál, tak se jmenoval Bůh, kterému byl památník zasvěcen, skutečný Bůh, tak ať se obhájí sám. A pokud ne, tak nemá smysl řešit jeho urážku. I když jdeme do mladších částí Bible nebo jiných textů, je tam tento motiv zmiňován. Asi před deseti lety se na Slovensku stalo, že byla vydána povídka, která se týkala sexuálního řádění Ježíše Krista. Katolíci si pak prosadili, že časopis přestal dostávat státní dotaci. U nás situace vyvolala pobouření, že začíná diktatura a všichni se musíme spojit. Před pár lety se v Čechách diskutovalo o tom, že text, který se posmíval křesťanství, byl zařazen do školní čítanky. Teď neproběhla žádná diskuse, pár chlapíků vyšlo z mešity, zmasakrovalo lidi a evropští intelektuálové mění názor, za který jsme bojovali. Vůbec nám ještě nedošlo, jak velká změna v myšlení se stala a jak snadno. Islámská strana ví, že pokud dokázala takto jedním atentátem zrušit svobodu projevu, může zrušit cokoli. Pokud se příště rozhodnou, že vystřílejí homosexuální bar, všichni, kdo podporují menšiny, rychle změní názor. Může se to týkat čehokoli. Reakce je epochální, změnil se postoj politických elit vůči islámu, je čistě podřízený.   

V souvislosti se satirickým časopisem teolog Tomáš Halík pro Lidové noviny uvedl: „Pokud by náboženstvím budoucnosti měl být všepohlcující průmysl zábavy a stav, v němž nikomu není nic svaté, pokládám za svou povinnost varovat také před tímto cynickým trendem naší západní kultury.“ Nevyzývá tímto profesor Halík „jen“ k tomu, aby většinová společnost totálně nepodlehla cynismu, konzumu a byla více tolerantní?

Jak je to dlouho, kdy tu měla Madonna vystoupení a vysmívala se ukřižování? Křesťané si takových věcí nevšímají. Myslím, že princip je, že pokud někdo urazí něčí city, může autora zažalovat. Je to otázka, která by měla být ponechána občansko-právnímu řízení.  

Na svém webu profesor Halík a držitel Templetonovy ceny mimo jiné napsal: „V této chvíli – tváří v tvář teroru, zaštiťujícímu se islámem – je většina muslimů ochotna postavit se proti extremistům na stranu Západu. Pokud však z naší strany budou slyšet jen hloupé paušální odsudky islámu jako takového (vzpomeňme na výroky Zemana, Okamury či lidoveckého europoslance Pavla Svobody) či oslavu laciné a nezodpovědné provokace typu karikatur Charlie Hebdo, maříme tuto historickou šanci a naháníme muslimy do náručí extremistům.“ Co když paušalizace není cesta. Co Vy na to?

Je to absurdní. Je krásné hovořit o umírněných muslimech, ale ať pan Halík definuje, jak rozlišovat mezi umírněným a neumírněným muslimem. Myslím, že jsou to jen řeči.  

Sociálnědemokratický senátor Hassan Mezian tvrdí, že islám neobsahuje výzvy k násilí a docent Martin Konvička, představitel iniciativy Islám v ČR nechceme, patří podle senátora na psychiatrii. Mezian také nechápe, jak ještě může být Konvička členem akademické obce. Uvedl to v rozhovoru pro idnes.cz. Ve shodě s profesorem Tomášem Halíkem má totiž za to, že náboženství je třeba vykládat v historickém a kulturním kontextu, což prý Konvička nečiní. Co si o tomto názoru myslíte?

Myslím si, že to je přesně ilustrace toho, kam jsme se posunuli. Všimněte si postoje. Pan senátor nepřemýšlí o tom, že se z muslimské komunity rekrutují zabijáci, nelituje, neřeší to, aby se změnila muslimská komunita. Věnuje se situaci, kdy se určitý druh islámu nějakému Čechovi nelíbí a posílá ho na psychiatrii. 

Europoslanec Stanislav Polčák kritizoval aktuální rozhodnutí české vlády o přijetí rodin ze Sýrie. „Patnáct dětí, to je směšné číslo. My se chováme pokrytecky. Soucítíme s lidmi, které vidíme v televizi v utečeneckých táborech, a když jim máme pomoct, tak mluvíme o desítkách lidí. To je fakt směšné.“ Co Vy na to?

Jen připomenu, že pan poslanec není ředitelem této země, je podřízený občanům, kteří tu bydlí a lid je jeho šéfem. Pokud pan poslanec není spokojen, ať dá výpověď. Ať kandiduje v jiné zemi, když není spokojen s námi. Nemáme žádnou povinnost brát do země někoho, koho nechceme, a to bez ohledu na to, zda představuje nějaké riziko nebo ne. Pan poslanec se má podřídit tomu, co lidé chtějí, a jestli se mu to nelíbí, ať rezignuje.

Europoslanec Polčák ale hájí určitý názorový proud, kdy se více lidí domnívá, že bychom s ohledem na morální principy Evropy, měli nabídnout pomocnou ruku těm slabším….

Už existují nějaké průzkumy a víme, že tento proud je marginální. Veřejnost je naladěna jednoznačně, i když se do nás snaží sdělovací prostředky natlačit přesvědčení, že se má země otevřít neřízené imigraci. Jsou skupiny lidí, které jsou placené za to, že budou podporovat kampaň v souvislosti s přijímáním uprchlíků. Dostávají „začleňovaní“ granty. Řekl bych, že je velmi vzácné, aby někdo měl opačný názor než většina, a přitom nebyl finančně motivován. Je to jen cynizmus a prachy.

Někteří komentátoři a politici říkají, že není důvod se v ČR obávat islámu, když tu skoro žádní muslimové nejsou. Navíc většinová společnost má jiné starosti…

Veřejnost situaci řeší a oprávněně se bojí islámu. Ano, v téhle zemi je muslimů málo a je jich ještě méně, než to vypadá. Myslím si, že bude toto číslo ještě menší než 3 tisíce. Pokud ale i v tomto malém počtu jsou schopní se chovat agresivně, říkat, že jsme méněcenní, jak se budou chovat, když jich tu budou desetitisíce? 

Docent Konvička v České televizi avizoval přípravu právního napadení islámu, což by byl v republice precedens. Má šanci na úspěch? 

Schvaloval bych to, ale myslím si, že se mu záměr nepodaří prosadit.

Lídr iniciativy IvČRN se objevil v pořadech ČT a rozhovory s ním přinesla i největší internetová média. Co to znamená?

Dřív byl pan Konvička považován za bezvýznamného, teď už je pokládán za důležitého. S tím také souvisí, že se stal terčem některých hrubých a nečestných útoků. Obávám se, že na situaci není příliš připraven. Aby tohle člověk ustál, měl by za ním stát profesionální tým, který mu bude chystat podklady atd. Je typickým problémem každého lidového hnutí, že jak roste a stane se významným, narazí na situaci, že dokáže jen těžko čelit různým profesionálům z různých oblastí. Musíme si uvědomit, že pan Konvička se iniciativě věnuje po pracovní době.   

Objevily se názory, že pan Konvička sleduje jen svou politickou kariéru…

Já doufám, že ne. Na druhu stranu je normální, že pokud se objeví výrazná osobnost, tak se spekuluje o tom, že se chce jen dostat na nějakou pozici.

Některé politické strany se přidávají na stranu iniciativy, další nesouhlasí. Jak vnímáte například postoj ODS?  

ODS se chová naprosto racionálně, říká, co chtějí voliči a co je morálně správné. Otázkou je, proč se tak nechovají ostatní strany. 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.