Prezident Miloš Zeman pokračoval minulý týden ve spanilých jízdách po krajích návštěvou Libereckého kraje. V Semilech na setkání s občany na dotaz, proč nesjednocuje společnost, když v inauguračním projevu slíbil, že nebude prezidentem jen voličů Miloše Zemana, reagoval mimo jiné tím, že podle nejnovějšího průzkumu dosáhla důvěra veřejnosti v něj sedmdesáti procent. Za tímto vysokým číslem může být i to, že se hlava státu neustále setkává s lidmi a neuzavírá se před jejich názory jako mnozí jiní politici ve vysokých funkcích. „Přestože u nás nemusíme mít tak jako ve Spojených státech politiky stále na očích, tak i zde plní svou roli pozitivní a negativní propaganda,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.

Podle jeho názoru si kritici a oponenti prezidenta neuvědomují, že i v České republice bývá někdy méně více. „Tím, že na každou Milošem Zemanem na veřejnosti pronesenou větu reagují tak hystericky jako například v neděli redaktorka na Primě a její pištivý host z europarlamentu, vytvářejí obraz všemi pronásledovaného politika. Navíc pronásledovaného hlupáky, kteří nejsou schopni reagovat na prezidentova slova a dopouštějí se dezinterpretací, ze kterých jak sláma z bot čouhá zlý úmysl a nezměrné snaha o difamaci. To potom nemůže vést k ničemu jinému než k růstu prezidentovy popularity, i kdyby mezi lidi nechodil. A pak také setkávání se s lidmi různých generací, různého vzdělání, profesí a individuálních zájmů pomáhá podporovat možná jen iluzi – jsme s vámi, buďte s námi – která se v politice lépe prodává než notoricky opakující se urážky,“ myslí si politolog.

Liberecký hejtman má potíže s tím, čemu se říká „stupňovitý intelekt“

Od hejtmana Libereckého kraje Martina Půty, který před časem odstoupil z vedení STAN kvůli obvinění z přijetí úplatku, obdržel Miloš Zeman při osobním setkání jako dar znehodnocený sovětský samopal Sudajev. Téměř všichni si to vysvětlili jako hejtmanovo rýpnutí za nedávný prezidentův výrok o kalašnikovu. „Zdá se mi, že se pan hejtman nepředvedl jako nadaný kreativním myšlením, ačkoli na každém rohu by mohl najít inzerát nabízející ‚coaching‘ pro ty, kteří mají potíže s tím, čemu se ve francouzštině říká ‚stupňovitý intelekt‘. V tomto případě však spíše sestupný než vzestupný. Myslím si ale, že s politickým názorem pana hejtmana to nemá nic společného, je to prostě jen dětina,“ nedává Zdeněk Zbořil do souvislosti hejtmanovo gesto a jeho členství ve STAN, kde měl spolu s TOP 09 největší podporu poražený prezidentský protikandidát Karel Schwarzenberg.

V Tanvaldu jeden z velkých prezidentových příznivců požádal hlavu státu o vymezení pojmu vlastenectví: „Když slyším nejmenovaného poslance, který prohlásí, že se stydí za Čechy, je to vlastenec?“ Miloš Zeman odvětil: „Jestli někdo řekne, že se stydí za svůj národ, ať se odstěhuje. A najde si národ, za který se nebude stydět.“ Zdeněk Zbořil k tématu vlastenectví připomněl, že za vlast a svobodu umírali již česko-slovenští legionáři za první světové války. „A dnes je na veřejnosti pomlouvají někteří státem placení historici, kteří naopak adorují císaře Františka Josefa I., který je nechával věznit a popravovat. Za vlast bojoval celý druhý odboj doma i v zahraničí a dostalo se mu odměny díky ideologii ‚proletářského internacionalismu‘,“ konstatuje politolog.

Vlastenci byli podle Havla Čecháčci, vlast nevětraným pelechem

Mezi těmi, kteří se nechali slyšet, že se stydí za český národ nebo českou zemi, nechybí ani Karel Schwarzenberg, který si tak nutně musel ve své někdejší funkci kancléře notovat se svým nadřízeným. „Po roce 1989 byli vlastenci pomlouváni Václavem Havlem jako Čecháčci, což bylo slovo propagované nejen profesorem Václavem Černým, ale zejména za Protektorátu Emanuelem Moravcem a jeho kamarilou s nacistickým režimem kolaborujících novinářů z protektorátních novin. Havel dokonce považoval, i když ne zcela jednoznačně, vlast ‚za nevětraný  pelech‘ a podivná trojice, publikující pod pseudonymem Podiven, před a po roce 1989 také dávala najevo, že vlastenectví je jakási nebezpečná infekční nemoc,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.