Profesor Oskar Krejčí ví, kdo rozhodne tyto volby

Někteří politologové mají strach, jak bude Česko vypadat po volbách. Se svými obavami se svěřil serveru Politico.eu například Jiří Pehe. Ten varuje, že pravděpodobný příští premiér se chystá odvrátit od Bruselu. Zároveň se opakují varování, že nás může případná nová vládní garnitura táhnout na Východ. Také máte strach z vývoje v naší zemi po volbách?

Nikdo dnes nedokáže předvídat, co udělá Babiš. Strach mít můžeme, ale ne z toho, že nás přetáhne na Východ. Co je to dnes Východ? Uměle vytvořený bubák. Že bychom byli více podobní Maďarsku, než jsme dnes? Tak bychom byli více podobní Maďarsku. Polsku asi ne. Ať jsou ti analytici konkrétní a řeknou, čeho se vlastně bojí.

A pokud jde o zahraniční politiku Andreje Babiše, nikdo neví, jaký má názor. Je to čistý pragmatik. Když obchod s Východem ponese zisky, bude obchodovat s Východem, když bude zisky přinášet Západ, bude obchodovat se Západem. Žádné ideové priority nejsou vidět.

Co vás zaujalo ve finiši volební kampaně? Čeho si nikdo nevšímá?

Rozhodujícího voliče. Rozhodujícím voličem je nevolič. Podívejte se na minulé parlamentní volby, byla neúčast 42 procent. Co z toho vyplynulo? I to, že KDU-ČSL, která byla pod prahem vstupu do Poslanecké sněmovny, získala 6,8 procenta, protože byla velká neúčast. To jim umožnilo nejen vstoupit do Poslanecké sněmovny, ale stát se členem vlády. A ne ledajakým členem. Dokázali zablokovat revizi restitucí, ministr kultury navštívil sudetoněmecký slet, přijal dalajlámu a mezinárodní vztahy neuvěřitelně zkomplikoval. Přitom pro ně hlasovalo čtyři procenta oprávněných voličů. O to se dnes hraje.

Když se podíváme na profil průzkumů veřejného mínění za poslední tři, čtyři roky, zpravidla se trefí tam, kde jsou velké rozdíly. Jako příklad uveďme poslední volby francouzského prezidenta, druhé kolo. Když jsou předpovědi těsné, výzkum se stává téměř výlučně špatným. Proč? Protože rozhoduje fluktuující volič, neurčitý, který dokonce, a to platí hlavně o Česku, záměrně říká nepravdu. Nemůžeme přesně říci, jak to dopadne s Piráty, s TOP 09, s KDU-ČSL, protože jsou na hranici vstupu do Poslanecké sněmovny. Až nevolič rozhodne, jak bude vypadat složení Poslanecké sněmovny a potenciální vládní koalice.

Anketa

Bojíte se, že výsledek voleb ohrozí demokracii v Česku?

Bojím

10%

Nebojím

90%

hlasovalo: 6726 lidí

Významné procento mohou získat strany, které jsou považovány za protestní strany. Někdy se jim říká také „strany pomsty“. ANO, KSČM, Okamurova SPD. Zaslouží si český politický režim a „tradiční“ politici takový trest, aby většinu v Poslanecké sněmovně získaly tyto strany?

Obecně panuje na celém Západě nedůvěra k etablovaným politikům. Když náhodou vyhraje, jako teď s odřenou kůži Angela Merkelová, první, o čem se novináři začnou bavit, je, kdy odstoupí. Vyhrávají nové tváře blairovského typu: Rakousko, Francie, koneckonců i Spojené státy. Musí to být herec, bavič, pokud možno mladý. A když se podíváte na šéfy českých politických stran, ani jeden změnu nepředstavuje. Lidé jsou těmi tvářemi unaveni. Dokonce z úspěšných politiků by byli unavení, natož z těchto. Tím vzniká nejistota tradičního voliče. Kromě toho, že obecně roste nedůvěra k politikům, což je mimochodem strašně zajímavé, protože sociální situace není nejhorší, může být a pravděpodobně bude hůř, přesto politikům lidé nevěří. Některé tváře tam sedí od převratu. Samozřejmě, někteří s tím umějí hrát. Kalousek je perfektní hráč, který přesně ví, že potřebuje pár procent a ani nesoutěží o nadpoloviční většinu. Říká hesla, která jsou pro 90 procent národa nestravitelná, ale jeho věrná družina je vděčná za to, co říká. Když k tomu přičtete neúčast, pak se tito lidé dostávají až do vlády. To není vůbec žádná vláda většin, to je vláda umělých většin, co pak ušmudlají politici po volbách v Poslanecké sněmovně.

Máte samozřejmě pravdu, že dnes vítězí protestní strany, ale to není ani tak protest ideový, ale protest proti únavě. K řadě problémů se stejně vyjadřuje levice, pravice i střed. Nikdo nechceme korupci. Nikdo nechceme stagnaci. To jsou obecné principy, na nich se dostavuje neurčitost vytvářená standardními stranami a pak protestní hlas nabere kdokoli.
Kdybych měl říct, kdo podal nejlepší výkon, pak za prvé ANO, které dokázalo být vládní stranou i protestním hnutím. Tento malý zázrak se podařil udělat Babišovi do značné míry díky sociální demokracii, která proti němu hrála tak zvláštním způsobem, že mu tuto image pomohla vytvořit.

Jestliže vyhrávají mediální figury nebo „mladí kluci“, nezapadá mi do té teze Tomio Okamura. Tedy, celkem mladě vypadá, ale více se objevuje na obrazovkách až v poslední době...

To je druhý hrdina voleb. Toho jsem chtěl jmenovat hned po Babišovi. Dokázal se zvednout proti vůli politických stran a etablovaných médií. Zatímco TOP 09 se může spolehnout na to, že je kdykoli Česká televize vystaví na obrazovku jako hrdiny prvního řádu, Okamura byl evidentně na ošklivci. A i to mu pomohlo. Lidi nemají rádi, když se někomu takto ubližuje. Samozřejmě mu to pomohlo k pěti, šesti procentům a pak, když ho, aby vypadaly demokratičtěji, veřejnoprávní média vyzvedla a ukázala, že je volitelný, elektorát mu dramaticky narostl. To jsou hrubé chyby manipulátorů veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Oni mu pomohli nahoru. Je potřeba ale říci, že za Okamurou je mravenčí práce a je nositelem idejí, které bodují po celé Evropě. Máme fiktivními liberály zakořeněnou představu, že například Svobodní v Rakousku jsou krajní pravice. Kde to ti lidi vzali? To je stejné jako u Okamury. Co chtějí? Přímou demokracii švýcarského typu. Co je na tom proboha pravicového?

To není žádná krajní pravice, jako ji známe z meziválečného období. To jsou nové fenomény a to, že na ně navlékáme staré kazajky, nic neřeší. Okamura je tento typ, který se rozmáhá po celé Evropě a my se tváříme, že vše vyřešíme tím, že ho budou veřejnoprávní sdělovací prostředky embargovat. Pomohli mu a on embargo brilantně využil.

Je nějaký subjekt ze stran, jež mají šanci na vstup do Poslanecké sněmovny, který by skutečně byl pro naši zemi nebezpečný?

To ne... Takto.. Máme spoustu malých subjektů, které se mohou stát součástí uměle vytvářených většin, pak se budou zařazovat do establishmentu. Z hlediska vychýlení z toho klasického ideového profilu jsou změnou Piráti. Ti jsou u nás představováni lidmi, kteří mají nulovou politickou zkušenost, kteří se buď během dvou let etablují do standardní politické strany, nebo přestanou existovat. Navíc je hrubou chybou levice, že řadu témat, která vytáhli Piráti, nevytáhli sami. Piráti představují novou mladou tvář a to jim dnes pomáhá.

Jaká koalice je nejpravděpodobnější?

Musíme to rozdělit na dvě krajní situace. Situace Mečiar, situace Fico. Mečiar znamená, Babiš vyhraje volby a nikdo s ním nebude chtít jít do koalice, v tom případě zůstane v opozici a naskládá se nějaká duhová koalice. Situace Fico: Babiš vyhraje volby a do koalice se budou hlásit všichni. To se klidně může stát. Žádné prohlášení udělané před volbami o tom, že s někým půjdu a s někým nepůjdu, nelze brát vážně. Samozřejmě platí, pokud Topka řekne, že nepůjde s komunisty, lze s tím počítat. Také nemá jiný program, než: nepůjdeme s komunisty. To by se úplně vymazala.

Celý volební systém prochází krizí. Nejsme schopní pomocí liberálně demokratických voleb vytvořit vládu kompetentních odborníků. Máme demokraticky zvolené amatéry, kteří jsou plní ideologických předsudků. Systém, při problémech, které nás čekají v souvislosti s globalizací, nepokládám za šťastný. To je nedostatečná obrana národních zájmů. Ale to je problém celého západního světa, stačí se podívat na Trumpa. To jsou demokraticky zvolení amatéři. Význam krize se projeví v nejbližších letech.

Neumíme odhadnout, kolik bude nových lidí v Poslanecké ssněmovně. Na druhé straně, začal komunistický sjezd v Číně. Odhady, které zaznívají i z čínských médií říkají, že dojde k obměně sedmdesáti procent funkcionářů, přičemž volby mají proběhnout mezi více kandidáty konkurenčním způsobem. Jestli se někde lámou dějiny, tak v Pekingu – ne v Česku.