Generál Pavel, Andrej Babiš, nebo snad Kalousek? Kdo nahradí na Hradě Zemana?
Příští přímá volba prezidenta nás čeká už za méně než dva roky a kolem Pražského hradu se už začínají houfovat zástupy kandidátů. Současný hradní pán již nemůže svou funkci obhajovat, volba by se tak neměla zvrhnout jako posledně v soutěž o nejlepšího Antizemana, který se Zemanem prohraje ve druhém kole.
Kdo je pro vás nejdůvěryhodnější?Anketa
Namísto toho se můžeme těšit na pestrý souboj, jehož výsledek může stvrdit proměnu formátu české politiky a dát jí základní rámec až na dalších deset let dopředu. Jaká jména jsou tedy ve hře?
Andrej Babiš – rozhodne se do toho nakonec jít?
Pokud by se volby konaly zítra a pokud by se v nich rozhodl kandidovat, stal by se téměř jistě vítězem prvního kola. Ale půjde do toho Andrej Babiš? Záležet bude na výsledku podzimních voleb do Poslanecké sněmovny. Babiš se netají, že jsou mu spíše než ceremoniální role bližší role exekutivní, kdy může o něčem rozhodovat a něco řídit. Není proto pravděpodobné, že by se rozhodl vyměnit Kramářovu vilu za Hrad.
Pokud by však po příštích sněmovních volbách už nebyl premiérem, kandidatura na Hrad by se přímo nabízela. Představte si následující situaci. Ve sněmovních volbách získají společně (nebo třeba ještě s někým dalším) většinu opoziční koalice. Hnutí ANO bude muset zamířit do opozice. Pro Andreje Babiše je Parlament jen žvanírna. Vláda s pěti nebo více stranami bude křehká, ale do prezidentské volby, která proběhne zhruba rok po vzniku vlády, asi vydrží.
Babiš by si tak mohl zkusit kandidovat na Hrad a z prezidentské volby udělat referendum o vládě. Situaci mu usnadní, že jeho ANO bude hlavní opoziční silou, a dost možná i to, že (jak uvidíme na následujících řádcích) většina potenciálních kandidátů bude vycházet spíše z tábora současné opozice. Jeho největším problémem bude druhé kolo. Pokud by se volby konaly zítra, hrozilo by mu, že by v něm prohrál skoro s kýmkoli, protože by se prostě spojili všichni proti Babišovi. To už ale za dva roky nemusí platit.
Petr Pavel – voják, nebo oportunista?
Už dlouho se na kandidaturu na Hrad připravuje někdejší náčelník generálního štábu a předseda vojenského výboru NATO generál Petr Pavel. Ten si jako platformu pro svou kandidaturu založil spolek Pro bezpečnou budoucnost, se kterým rozjel iniciativu Spolu silnější. V době předcovidové byl poměrně hodně vidět, ale s nástupem viru se z veřejného prostoru vcelku vytratil. Po první vlně jeho spolek zveřejnil jakési doporučení svého „expertního týmu“, ale žádný větší ohlas si tím nezískal.
Teď objíždí menší akce a účastní se nejrůznějších charitativních sbírek s cílem pomáhat zvládat pandemii. Takže tu věnuje pan generál 500 respirátorů, tu pomůže s potravinovou sbírkou pro děti z pěstounských rodin a onde zase přiveze notebooky pro zaměstnance a klienty hospicu.
Způsob, jakým generál tuto svou charitativní činnost prezentuje, křičí už z dálky: „Kampáň!“ Pomáhat bližnímu je záslužné, ale okázale se tím chlubit tak trochu naznačuje, že hlavním účelem není skutečná pomoc, ale naopak sebeprezentace.
V samotné volbě bude Pavlovi největší výzvou projet zdárně mezi Skyllou a Charybdou. Na jednu stranu se totiž prezentuje jako velký zastánce NATO, evropské integrace a vůbec úzkého zapojení Česka do západních struktur. (Ostatně výkonným tajemníkem jeho spolku je někdejší šéf sdružení Evropské hodnoty Radko Hokovský.) Na straně druhé je bývalým členem KSČM, který se v řadách výsadkového vojska a vojenské rozvědky připravoval zasadit smrtící úder západním imperialistům. V posudku z roku 1988 byl hodnocen jako: „třídně uvědomělý a politicky vyspělý. Jako člen strany při výkonu své funkce napomáhá prosazovat vedoucí úlohu strany mezi podřízenými. Snaží se získat pro tuto politiku ostatní.“
Členství v KSČ dráždí část lidí na pravici, naopak spojení s NATO pak velkou část lidí na levici. Pavel je tak tlačen do politického středu a v případě, že se prezidentská volba polarizuje podobně jako v roce 2013 do střetu pravice – levice, může pro něj být těžké projít do druhého kola. Pokud by se do něj však dostal, měl by šance na zvolení slušné, zvláště pokud by proti němu stál kandidát levice.
Josef Středula – odborář v obleku s kravatou
Potenciálním kandidátem je i současný šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Je to schopný rétor, který vizáží spíše než odboráře připomíná majitele továrny. To je ale spíše výhoda. Pro středovější a městské voliče může působit více prezidentsky, a tudíž i přijatelněji.
Silnějšího kandidáta byste na levé části politického spektra hledali marně. Středula navíc v dubnu načne sedmý rok v čele ČMKOS. Déle než osm let odborářům v porevoluční době ještě nikdo nešéfoval. A připomeňme, že Středulovi předchůdci zamířili do politiky. Jaroslav Zavadil byl poslancem za ČSSD, Richard Falbr senátorem a posléze europoslancem a Milan Štěch to dotáhl až na předsedu Senátu.
Není důvod domnívat se, že by zrovna Středula, který argumentačně i rétoricky strčí všechny tři zmiňované do kapsy, by měl být výjimkou. Naopak může se stát tím, kdo zachrání českou levici, která momentálně umírá na úbytě. Prezidentská volba je v tomhle skvělou příležitostí, buď zvítězí, a pokud ne, je dost pravděpodobné, že udělá výsledek natolik slušný, aby se posléze postavil do čela ČSSD nebo si založil nějaký vlastní politický projekt. Silný je na to dost.
Miloš Vystrčil, Miroslava Němcová, někdo další z ODS? Nebo třeba Kalousek?
Na pravici se to na rozdíl od levice potenciálními kandidáty jen hemží. Chybí však nezpochybnitelný favorit. ODS může do boje vyslat šéfa Senátu Miloše Vystrčila, nebo bývalou předsedkyni Sněmovny a čerstvou senátorku Miroslavu Němcovou. O její kandidatuře se ostatně spekulovalo už před deseti lety a zdálo se to jako hotová věc, ale Němcová tehdy nakonec do boje nezasáhla.
Je dobře, že Roman Prymula odešel ze všech veřejných funkcí a nechce se vracet?Anketa
Problém Němcové i Vystrčila je v tom, že by byli stranickými kandidáty v situaci, kdy nezanedbatelná část veřejnosti poptává prezidenta, který bude stát nad stranami a bude na stranách nezávislý. Navíc by do voleb šli s cejchem ODS, což je pořád ještě značka, která je pro lidi nepřijatelná.
Zamíchat kartami může i jméno Václav Klaus. Ten starší na sebe výrazně upozorňuje kritickým postojem k vládnímu zvládání pandemie. Ten mladší se snaží (zatím neúspěšně) prosadit se svým hnutím Trikolóra. Starší kandidaturu sice nevylučuje, ale spíše tím, jak má ve zvyku, provokuje novináře a své odpůrce. Mladší by mohl napodobit Miloše Zemana. Ten taky se svou Stranou práv občanů nejprve ztroskotal ve sněmovních volbách, aby následně zvítězil ve volbě prezidentské.
A do toho se tajemně tváří Miroslav Kalousek. Dlouhodobě nejnenáviděnější politik v Česku se už nechystá kandidovat do Poslanecké sněmovny, ve které zasedal už od roku 1998. Naznačuje ale, že to nemusí znamenat jeho úplný politický konec. V prezidentské volbě by zvítězil těžko, ale aspoň by to mělo šťávu. Šanci by mohl mít ve volbě do Senátu, kterou by si mohl vyzkoušet v řádném termínu v roce 2022.
Uspěje snad někdo z minulých kandidátů?
Do boje o Hrad se už hlásí i senátoři a neúspěšní kandidáti z minulé volby Pavel Fischer a Marek Hilšer. Ten první na sebe v Senátu upozorňuje lovením čínských agentů, ten druhý usilovným bojem za „nezávislost“ České televize. A za svého možného nástupce nedávno označil prezident Zeman prezidenta Hospodářské komory a dalšího svého neúspěšného vyzyvatele, Vladimíra Dlouhého.
Historie zná spoustu prezidentů, kteří ve volbě uspěli až na druhý pokus. Třeba takový Francois Mitterand uspěl až napotřetí. Zajímavý v tomto ohledu může být Marek Hilšer, který by snad mohl získat podporu Pirátů. V takovém případě by se mohl zařadit na přední místa peletonu pro první kolo.
Překvapí nějaký černý kůň?
Do boje o Hrad může promluvit i dvojice rektorů. Tomáš Zima z Univerzity Karlovy už před časem ve svém týmu angažoval Annu Shavit, která pomáhala v prezidentské kampani Karlu Schwarzenbergovi, zatím to ale moc ovoce nenese.
(*1988) Na Univerzitě Karlově vystudovaný politolog. Milovník historie, dobrého jídla, cestování a zahradničení.
Dlouhodobě žije v zahraničí. Píše pod pseudonymem, protože nechce svého zaměstavatele vystavit tlaku politicky korektních aktivistů.
Infobox
Michal Bok (*1988)
Českou Zuzanou Čaputovou by se pak ráda stala rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová. Ta kromě jiného vede vládní komisi pro důchodovou reformu. A loni v dubnu rozjela iniciativu KoroNERV-20. Obě tyto platformy se snaží používat k přípravě svého tažení na Hrad.
Skutečným černým koněm se ale může stát herní vývojář Daniel Vávra. Tvůrce legendárních her jako Mafia nebo Kingdom Come: Deliverance se už dlouho vyjadřuje k nejrůznějším politickým otázkám a silně se angažuje v hnutí proti cenzuře internetu. Svými názory patří do pravicového tábora, ale jeho výhodou je, že není nijak spjatý s ODS.
Vítězstvím by to nemuselo sice dopadnout, ale pamatujete na potetovaného umělce Vladimíra Franze? Ten nakonec získal v prvním kole prezidentské volby roku 2013 celkem 7 % hlasů. Vávra by ho mohl napodobit, ale půjde nakonec do toho?
Jediná věc, která je v tuto chvíli jistá, je, že nás čeká zajímavá prezidentská volba 2023.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Michal Bok
