Rusko mění taktiku. Sýrie může být Putinův úspěch. Je zde nový vývoj

Anketa

Myslíte, že Angela Merkelová bude v roce 2017 znovu zvolena kancléřkou?

14%

Ona nedokončí ani současný mandát, protože bude muset skončit

82%

hlasovalo: 13542 lidí

Podle oficiálních informací provedly ruské vzdušné síly 1534 vojenských letů, při kterých mělo být zničeno celkem 1884 objektů IS. Denní průměr ruské aktivity má být něco mezi 60 až 80 bojovými lety, tvrdí aktuální infografika agentury RIA Novosti. Mapa, která je k dipozici také ukazuje, že ke 3. listopadu mělo Rusko provádět konkrétně letecké údery v oblasti na severozápadě země v okolí Aleppa, tedy v oblasti pod kontrolou skupiny An-Nusrá, dále potom na jihozápadě směrem k Damašku a jeho širšímu okolí, což odpovídá alokovaným pozicím Syrské osvobozenecké armády. A konečně především v oblastech na východě země a podél řeky Eufratu, kde jsou roztroušeny pozice Islámského státu.

Ruská taktika pokračuje leteckou podporou Asadových vojsk na zemi a Rusům se podařilo zmírnit vojenský tlak na Asada, který se na konci září ocital po čtyřletých bojích ve velmi prekérní situaci. Asadova vojska tak mohla přejít k ofenzívě. Jen dnes média informovala o tom, že se Asadovým jednotkám podařilo získat pod svoji kontrolu strategicky významnou dálnici na severu země mezi městy Aleppo a Salamiyah v provincii Hamá, čímž se syrským vládním vojskům podařilo ukončit blokádu Aleppa.

Umírněná opozice a vídeňský kvartet

Na diplomatickém poli došlo k několika významným posunům. Otázka budoucnosti Asada byla – zdá se – „odložena“ do druhého plánu. To neznamená, že by ztratila na významu. V obecné rovině panuje shoda na tom, že jako součást politického řešení konfliktu, bude nastolena otázka jeho „řízeného“ odchodu. To dává všem stranám prostor pro manévry. Argument Ruska (který nepochybně sleduje ruské zájmy), že případné zhroucení centrální vlády by mělo další destabilizační účinky, našel určité pochopení ve Washigntonu a nakonec i v Ankaře. Zdrojem konfliktu je tak otázka „umírněné opozice“, tj. v podstatě otázka toho, které politické a paramilitantní síly budou přičleněny do politického řešení syrské krize. Nalezení shody v této otázce by teoreticky mělo ovlivnit další podobu post-asadovské Sýrie. A to je logicky kámen úrazu.

Nepřehlednou situaci v Sýrii a nepochybné sektářské nuance celé války, která už dávno nemá liberálně-demokratický charakter západem vysněného „arabského jara“, hledání „umírněných“ komplikuje i bez ohledu na velmi rozdílné zájmy velmocí v Sýrii.

Vídeňský „kvartet“ (USA, Rusko, Saúdská Arábie, Turecko) se o víkendu věnoval právě této otázce. Ruská strana předložila seznam těch opozičních skupin, které považuje za syrskou umírněnou opozici a se kterou bude ochotná spolupracovat v mírovém procesu. Vídeňská jednání také dohodla, že stanovení a definování umírněné opozice bude otázkou pro nejbližší dny. Podle všeho už podobný spisek připravila také Saúdská Arábie, zatímco jejich americký spojenec se k věci ještě nijak konkrétně nevyjádřil. V ruském seznamu má být celkem 38 politických skupin a Moskva ho nepovažuje za konečný. Podle oficiálních slov k němu přistupuje flexibilně. Ve Vídni se ale také jednalo v širším formátu, kam byli pozvání představitelé OSN, EU a dalších zemí z regionu Blízkého východu včetně Íránu.

Podle informací z médií je v ruském seznamu například Národní koalice syrských revolučních a opozičních sil, liberální hnutí Damašské jaro, představitelé Syrské národní rady, organizace Demokratická tribuna, Národní fronta za změny a osvobození a řada dalších uskupení. Některé z těchto skupin jsou podle slov předsedy Národního koordinačního výboru ochotné k příměří v rámci mírového procesu v zemi.

Spor o „umírněnou opozici“ se samozřejmě týká i samotné vojenské operace Ruské federace. Ta útočí podle vlastních slov výlučně na teroristické cíle, zatímco západní média a politici ruskou stranu od počátku operace viní z toho, že útočí také na „umírněné“ ve snaze podpořit Asada u moci. Pokud se oprostíme od ideologického balastu, tak je zatím jasné, že „umírněnost“ definují hlavně odlišné zájmy USA na jedné straně a Ruska na druhé, a to v širším regionu i v samotné Sýrii. Navíc, faktem je i to, že poměrně nezávislé analýzy mají problém v dnešní Sýrii nalézt skutečně sekulárně a demokraticky laděné opoziční skupiny.

Sýrie po Asadovi

Odchod Asada by v ruské představě neměl znamenat islamistickou Sýrii. Ruská strana přitom odmítla nejnovější „senzaci“ západních médií ohledně „radikální“ změny postoje k Asadovi. Ta tvrdila, že došlo ke kardinální proměně postojů Moskvy o tom, že ponechání Asada v čele není pro Rusko už prioritou. Ve Vídni byl dohodnut základní formát dalšího postupu při politickém řešení syrské války: dosáhlo se dohody o nové syrské konstituci a o zorganizování voleb pod patronátem OSN. Zdá se také poměrně jasné, a to bez ohledu na partikulární zájmy Ruska, že díky svojí náboženské a etnické různosti představuje nesekularizovaná Sýrie spíše politické sci-fi. Mezi USA a Ruskem panuje shodný názor ohledně toho, že by Sýrie měla zůstat zachována jako jednotný stát. K tomu jsou ale dnes nekteří experti značně skeptičtí. A současné spory o tu „umírněnost“ syrské opozice jen dokreslují celý problém.

Moskva paralelně s vojenským angažmá v poslední době ještě zintenzivnila jednání se syrskou opozicí v rámci mírového procesu. Orientuje se tak na dva cíle, které se v Sýrii sešly – na boj s islamistickým terorismem v podobě IS a na ubránění vlastních pozic v regionu Blízkého východu i ve vlastní Sýrii. Poslední vývoj ukazuje na to, že je dost možné, že Rusko by mohlo ze syrského angažmá vyjít zahraničněpoliticky posíleno, alespoň v rámci tohoto strategicky důležitého regionu. Podle všeho měla jednat také s představiteli – západními zeměmi podporované –Syrské osvobozenecké armády, kterým nabízela vojenskou podporu. Ti ji ale měli odmítnout s tím, že Rusové musí přestat bombardovat jejich současné pozice. Na druhou stranu část syrské opozice má s Ruskem spolupracovat. Ruský generální štáb včera sdělil , že představitelé syrské opozice předali Rusku koordináty 24 objektů teroristů, na které ruská strana zaútočila ze vzduchu. O jakou „syrskou opozici“ konkrétně se jednalo, zpráva ale nehovoří.

V rámci vídeňských jednání také USA oznámily, že do Sýrie vyšlou oficiálně 50členný vojenský kontingent, který bude asistovat – opět to slovo – „umírněné opozici“ v jejím boji s islamisty, nikoliv ale (alespoň oficiálně) s Asadem. Kontingent bude podle všeho plnit také zpravodajské funkce přímo v terénu pro americké letecké údery proti Islámskému státu/Daeši. Americký kontingent byl předmětem společných jednání, podobně jako se Rusko a USA dohodly o koordinování přeletů nad Sýrii z důvodů bezpečnosti. Podobná koordinace ale z pochopitelných důvodů stále chybí v případě pozemních bojů „proti společnému nepříteli“, což snižuje efektivitu vlastního boje s IS. Jeho formát tak pořád diktují odlišné velmocenské zájmy Ruska, USA, ale také regionálních hráčů, jako je Turecko, Saúdská Arábie a také Írán. Další diplomatická jednání o osudu Sýrie jsou plánována v budoucích dvou týdnech.