V podstatě stabilitu v nestabilitě a vedle roztříštěnosti politické scény zřejmě i vznik frakcí uvnitř těch tradičních. To se může hodit prezidentovi.
Buď skluz do poloautoritářského národovectví spolu s růstem nespokojenosti a populisticko-radikálních směrů jako v Maďarsku, nebo varianta Polska, jemuž se podařilo překonat národovecký a antievropský styl bratří Kaczynských a nyní je silným evropským hráčem. Tak vidí po volbách dva možné scénáře české demokracie francouzský politolog Jacques Rupnik, někdejší poradce prezidenta Václava Havla. Jak ParlamentníListy.cz zjistily, v politologické kotlině se s jeho názory o tom, po kom se budeme „opičit“, v mnoha aspektech očividně mnozí ale úplně neshodnou.
Psali jsme:
Namícháme si koktejl populismu? Bude to odvar
Například podle bojovníka za demokratické principy a proti korupci zejména v dotační kauze ROP Severozápad, iniciátora krajského referenda „Platit musí viníci“ Leo Steinera (lídr KDU-ČSL v Ústeckém kraji), mají Češi v povaze hledat si vlastní cesty a řešení, ale vesměs řešení komplikovaná, že se v nich leckdy ztratí. „Rovněž jsou málo odvážná a dokonce, i když není třeba, tak jsme papežštější než papež. Takže se vydáme cestou průměrnosti a šedosti, tedy namícháme si koktejl populismu, extrémismu a nacionalismu. Nikdy ne ovšem tak silný, abychom se z toho opili a znemožnili,“ popisuje metaforicky Leo Steiner, který uznává, že takový koktejl ovšem není úplně špatný. „Bývá celkem úspěšný. Ovšem nikdy není vynikající,“ upozorňuje.
Prezident bude zvýhodněn
Politolog Jan Kubáček se s tím, že Česká republika opět půjde cestou následovnictví, s francouzským kolegou ztotožňuje. Ale rozhodně to podle něj nebude po vzoru Maďarska či Polska, ale spíše Rakouska.
Fotogalerie: - Sbohem sněmovno
„Zůstanou vedle sebe koexistující strany, řekněme kamenné, které se vždycky dohodnou a jsou schopny k sobě nalézt toleranci ve vládě. A potom ty roztříštěné, vzájemně se nenávidějící populistické směry. I v Rakousku mají dva až tři proudy a odpovídá to situaci u nás,“ srovnává. Radikalismus se nevytratí z politiky - nikoli, že by se v ní přímo stabilizoval, ale bude pro voliče atraktivní, v podstatě souhlasí i s koktejlem dle názoru Lea Steinera. „Voliči budou ochotni tyto nové strany podporovat a budou tak ve volbách činit standardně. Navíc je to vždy nový typ lídra, kterému jsou ochotni naslouchat. K tomu zůstávají postmoderní a ekologické strany jako piráti a zelení či nějaké menší alternativy, což je patrné i v Rakousku,“ prognostikuje Kubáček. „Krizi demokracie nevidím fatálně, spíše jak v Rakousku a částečně Itálii. Jde v podstatě o stabilitu v nestabilitě. Veřejnost bude zklamaná a bude řada voleb, v nichž bude vyvažovat,“ míní.
Psali jsme:
Do toho se podle něj objeví občas silný a občas slabý prezident, což rovněž vidíme v rakouském modelu. „Sněmovna bude velmi rozpolcená a rozhádaná, což bude výhodné pro prezidenta. Jeho aktivistická role bude veřejností mnohem více akceptována,“ dodává, co bude logickým vyústěním směrem k pozici hlavy státu.
Čeká nás další štěpení stran a další ikonizace?
Podle Jana Kubáčka se rovněž dá očekávat, že uvnitř politických stran budou vznikat frakce, i dvě a tři. Přirovnává to mimo jiné k izraelskému knesetu, kde působí několikanásobně více stran a ty jsou navíc uvnitř rozdělené na frakce. Vidí to tak téměř u všech stran, vyjma komunistické, které dnes mají šanci se do sněmovny dostat. „Vedle toho budou existovat jednotlivé individuality. Stejně, jako jsme to zažili na přelomu let 2011 a 2012, tedy v druhé polovině předchozího volebního mandátu,“ připomíná Jan Kubáček.
Psali jsme:
O takzvané ikonizaci jako fenoménu soudobé politické scény, kdy prim hrají místo programu spíše konkrétní osobnosti, na začátku října teoretizoval mimo jiné i Karel Hvížďala. Do této skupiny řadil zemanovce, hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, ANO Andreje Babiše i Hlavu vzhůru! Jany Bobošíkové.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
