Které náboženství je vám nejbližší?Anketa
Společnost SANEP v nedávno provedeném průzkumu pro deník Blesk zjišťovala postoje obyvatelstva k imigraci, obavám z teroristických útoků nebo bezpečnostním opatřením po masakru v Paříži. Z průzkumu vyplynulo, že téměř 75 procent lidí se obává nebezpečí ze strany extremistických muslimů. Přes 78 procent respondentů zneklidňuje, když cizinci žijící v ČR zde praktikují svoje zvyky (jako například zahalování nebo náboženské rituály). Dále pak přes 67 procent obyvatel souhlasí s výrokem prezidenta Zemana vysloveným v souvislosti s masakrem v Paříži, že "každý má žít ve své původní zemi". ParlamentníListy.cz se proto obrátily na Oldřicha Zajíce, ředitele společnosti SANEP, aby téma podrobněji zanalyzoval.
Nedávný průzkum vaší společnosti SANEP ukázal, že se lidé staví k imigraci spíše záporně a mají obavy z teroristických útoků a radikálních muslimů. Páteční demonstrace proti islámu v Praze byla navíc poměrně početná, odhady mluví o zhruba třech tisících lidí. Jde pouze o vlnu danou útoky v Paříži, anebo se z toho stane dlouhodobě výrazné téma?
Samozřejmě, že ty události, které se odehrávají, společnost nějakým způsobem reflektuje. A reflektuje to o to víc, oč se určité extrémní situace dějí buď přímo v zemi, anebo v nějaké blízkosti. Francie už je poměrně blízko, je to země, která je nám známá a je součástí Evropy. Je to něco, co je opravdu blízko. Lze z toho vyčíst, že obava, že by se to mohlo dotknout i naší země, tady je, ale na druhou stranu si nemyslím, že by tento strach byl nějak extrémní a že by směřoval k jakémusi antiislamismu nebo že by to gradovalo až k masovým demonstracím.
Co se odehrává teď, je součástí standardní demokracie a dalších reakcí na probíhající události. Rozhodně si však nemyslím, že se jedná o něco extrémního, co by zavánělo nějakou zásadní xenofobií a antiislamismem, byť žijeme v zemi s hlubokou křesťanskou historií a kulturou. Samozřejmě když jsme třeba dělali průzkum o možnosti postavení mešity v Hradci Králové, tak jednoznačně převážil záporný názor. Evidentně se ukazuje, že český národ se staví negativně k dalším náboženstvím. Máme tady křesťanství včetně pravoslavného, máme tady synagogy, ale byť se Češi vyjadřují spíše ateisticky, tak tady určitý konzervatismus a zakořenění v těchto historických tradicích a kulturních vazbách je.
Osobně se ale nebojím nějakých anti-projevů. Spíše ty obavy podle mě pramení z toho, že západní svět je poměrně lehce zranitelný. To, co se děje na Blízkém východě, co se děje v Sýrii nebo i ve Francii, jsou signály, které mohou naznačovat, a lidé tak mohou cítit, že určité poměrně velké skupiny lidí mohou formou teroristických činů vyjadřovat svůj životní postoj, a pro západní svět to je poměrně velkou hrozbou. Když do toho přijdou videa, jak někde někoho podřezávají nebo shazují homosexuály ze střechy, to je dost velký zásah do toho klidu a svobod, které tu máme.
Které náboženství je vám nejbližší?Anketa
Dá se říci, že by vzedmutí této vlny proti islamismu mohlo vést k posílení popularity Tomia Okamury a jeho Úsvitu, který proti tomu dlouho vystupuje, a poslední dobou mu preference spíše klesaly?
Jeho preference teď trošku klesly, ale český národ nikdy neinklinoval k nějakým zásadním extremistickým postojům. Tady spíš vnímám jako určitý potenciál a nebezpečí právě výstup určitých radikálních a extrémních názorových platforem, proti kterým se zbytek společnosti postaví. Okamura tady rozhodně nepředstavuje něco, co by česká společnost (byť se toho bojí) tak chtěla.
Domnívám se, když sledujeme extremismus a názory obyvatel na něj, že lidé se extremismu bojí a to v jakékoli formě. Byť tady určitá xenofobie k národnostním menšinám a etnikům je, rozhodně se ukázalo, že v posledním období není poptávka po těchto politických aktivistech nebo politicích, kteří by začali radikálně vystupovat proti jednotlivým skupinám obyvatel. Myslím, že v tomhle je český národ poměrně konzistentní a obava tu je z jakéhokoli extremismu a nebojím se, že by se česká společnost chtěla podílet na nějakých extrémních činech.
Tedy ano, Okamura nám trošku vystoupl, ale spíš si myslím, že teď je rovina čekání, a z ostatních průzkumů se ukazuje politická stabilita, což lidé kvitují. Je tady ekonomická obava, což je zásadní a teď se bude s napětím očekávat, co se stane. V naší kotlině se spíše bude hledat optimálnější řešení, ale stačí samozřejmě, že pokud se napětí vyšplhá a pak stačí jiskřička a pokud se určitá skupina obyvatel ztotožní s nějakým radikálním názorem, tak to může určitou euforickou vlnu vyvolat. Ale to bych spíše viděl ve formě protestu proti přijímání uprchlíků a proti tomu, aby se tady rozmnožovaly krádeže živly, které nebudou mít práci a budou tu rozšiřovat zmatek a chaos.
Do jaké míry se dá říci, že současné debaty nad islámem mohou zamíchat preferencemi parlamentních stran?
Bude to dost záviset na tom, do jaké míry se bude jednat o radikální řešení. Nemyslím si a aspoň já si toho tak všímám, že zatím se víceméně naše politická reprezentace zdráhá činit zásadní vyjádření a prohlášení, kromě odsuzování toho, co se stalo v Paříži. Zatím je to vlastně velký oříšek. Na jedné straně se říká, že se proti tomu nedá nic dělat a z druhé strany se činí nějaká bezpečnostní opatření, aby společnost nabyla přesvědčení, že se pro její klid a bezpečí určité kroky činí.
Zatím si myslím, že je poměrně horkým bramborem a politicky velkým oříškem, jestli se někdo pustí do zásadních prohlášení a zásadních opatření. Podle mě je na vrcholné úrovni vyčkávací pozice, co se bude a nebude dít. Nedělá se z toho žádné zásadní téma, na druhou stranu zítra se to klidně tématem může stát, protože je určitým způsobem cítit napětí. Jak na politické úrovni, tak u běžných lidí je cítit očekávání, zda se zase něco stane a jak zásadní to bude. Pak by mohly přijít nějaké razantní kroky. Dosud ale všechno plyne v relativním klidu.
Pokud se napětí bude zvyšovat, není už daleko od eskalace výraznějších názorových, emocionálních a euforických projevů. Ať už protestních nebo souhlasných, to už je jedno. To by mohlo strhnout lavinu.
Podíváme-li se na prohlášení jednotlivých stran k tématu islámu, hnutí ANO stojí stranou a jeho politici to příliš nekomentují stejně jako v případě tématu ukrajinské krize a Ruska. Je to tak, že dva se perou a třetí (ANO s Babišem v čele) se směje?
Politika je samozřejmě diplomacie a každý politik, pokud se nějak vyjádří, kalkuluje s tím, jak budou reagovat zejména jeho voliči, a nikdo své voliče nechce naštvat. Takže ta diplomatická vyčkávací pozice může být samozřejmě vykalkulovaná, na druhou stranu jsou politici lidé, kteří by měli vyjadřovat své názory a postoje. Pro politiky je to zatím hodně horký brambor, který by se proti nim mohl obrátit, a také bych řekl, že od ostatních politiků zatím nic, co by někoho zvedlo ze židle, nezaznělo. Zatím jde o rovinu, kdy se konsoliduje negace vůči terorismu, který je společným nepřítelem, ať už má jakoukoli náboženskou nebo národnostní podobu. Pak je otázkou času, zda se to uklidní, nebo neuklidní, ale spíš to bude směřovat do směru bezpečnostních opatření a uklidňování situace, kdy se budou hledat společná opatření v rámci NATO a Evropy. V tom bych z dlouhodobého hlediska očekával jasná sdělení a komunikaci vůči občanům.
Tady se dlouhodobě ukazuje to, že tito teroristé obecně vystupují proti západní civilizaci, proti západnímu stylu života, Spojeným státům a je pro ně nepřítel jasně definovaný. V tom bych očekával odezvu z druhé strany, ta bude ale opatrná, protože válku ani žádné zásadní střety nikdo nechce. Něco se ale určitě musí vyvíjet a následovat. A podle toho, co bude následovat, pak bych vnímal za důležité i postoje našich politiků. Teď to ale neberu jako zásadní. Odsouzení teroristických útoků přišlo, to je důležité, a jiná možnost ani není. Jasný signál tu je a teď se u politiků nacházíme ve stadiu vyčkávání. Jestli politici kalkulují s tím, zda něco říct či neříct, nemusí se to někomu vyplatit, protože nikdo neví, co přijde. A o tomhle napětí mluví.
Proto se teď spíše volí hledání cest v rámci informačních a tajných služeb, odkrývání všech teroristických buněk a tak dále. Tady bude nějaká komunikace v rámci vládních struktur spíš než to, že by někdo veřejně vystupoval proti islámu, což není ani očekáváno. Ukázala to i Francie, která také nemá zájem automaticky potrestat všechny, kteří mají nějaké vyznání a národnost. Takový zájem tu nikdy není. Hledá se proto společný jmenovatel, a to začalo 11. zářím v New Yorku, a tím společným nepřítelem je terorismus. Na té rovině se bude odehrávat všechno ostatní a veřejné mínění bude formováno podle momentálních událostí.
Fotogalerie: - Islám v ČR nechceme
Z dlouhodobého hlediska se ukazuje, že když se dlouho nic neděje, tak i obava klesá. V momentě, kdy něco někde eskaluje, a zvlášť pokud je to blízko za našimi hranicemi, napětí stoupá. Jestliže se něco odehraje mimo Evropu, v Asii či Spojených státech, pro Evropu to pořád není nutně hrozba. Takže zase jsme u možnosti a obavy, jestli se něco může stát tady, a v tomto duchu se bude podle mě odvíjet reakce společnosti.
V předchozích letech lidé sledovali hlavně svoji socioekonomickou situaci, nyní se diskutuje spíše o Rusku, ukrajinské krizi a teď o islámu. Dá se to připisovat tomu, že se lidé cítí ekonomicky lépe, anebo vnímají jako větší hrozbu dění ve světě?
To spolu souvisí. Pochopitelně, kdybychom se před rokem zeptali na události, které se dějí nyní, na prvním místě by byla obava z ekonomické situace. Dnes je to samozřejmě obava z teroristických útoků. Jenomže to spolu souvisí, protože jak ekonomika, tak tyto eskalace útoků a vojenských konfliktů narušují představu o spokojeném životě. Tedy pokud si lidé mohou vydělat, je práce, stabilizovala se politická situace a do určité míry to společnost může uklidnit. A válka je přesně to, jako ekonomická hrozba. Je to narušení jistot a velká nejistota v tom, co bude. Jestli zítra bude svět stejný jako dnes. V tu chvíli společnost reaguje tak, že jsme vlastně rádi za to, jak je to dneska.
Fotogalerie: - Proti islamismu i přistěhovalcům
Lidé vědí, že máme ekonomické problémy, ale existuje jistota, že lidé přijdou domů, nikdo tam nebude střílet, děti přijdou ze školy, můžeme pokojně nastoupit do tramvaje, lze si zajít do divadla a podobně. Lidé jsou vděční za klid a mohou mít obavu, že to bude narušeno. Ať už jde o informace, že je s ekonomikou něco špatně, anebo o množství informací o tom, že se někde děje něco špatně ve smyslu vojenském, atentátů nebo nebezpečí násilí, tak obojí narušuje určitou představu a pocit relativního bezpečí, klidu a míru, kdy je možnost spoustu problémů řešit.
V momentě, kdy by přišla nějaká extrémní situace, ať hluboký ekonomický propad nebo vojenská nebo teroristická akce, představa o klidu se totálně bortí a lidé nemají žádnou naději a možnost cokoli řešit a čistě se starat o přežití. Strach je společný jmenovatel a ve strachu se lidé k něčemu upínají. Buď k tomu, aby se urovnala ekonomická situace, nebo aby se uklidnily určité násilnosti, extremistické útoky a tak dále. Protože se ekonomika aspoň opticky nějakým způsobem stabilizovala, tak ta druhá stránka věci (Ukrajina, Sýrie nebo teď Paříž) moc nadějí na to, že se něco uklidní, není, ba právě naopak. Spíš je tu hrozba, že to bude dál eskalovat, a to ve společnosti vytváří napětí.
Psali jsme:
_635461204416417694.JPG&id=25386)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
