Koaliční jednání zkrachovala na požadavku ČSSD na post ministra vnitra. Koluje i jedno odvážnější vysvětlení, že se sociální demokraté bojí, že kdyby Babiš dostal na vnitro svého člověka, nechá „všechny pozavírat“. Co je kolem dohadů o obsazení vnitra nejpravděpodobnější?
Vzpomínám, kolikrát se asi sociální demokracie zapřísahala, že její ministr vnitra nikdy do policejního vyšetřování nezasahoval a jako ostříž chránil procesní samostatnost a nedotknutelnost policejních orgánů. A že určitě ani informace z policejní operativy či vyšetřování nepožadoval. No, můžeme si o tom myslet, co chceme; obzvláště, když to vypadá, že sociálním demokratům teprve teď asi došlo, co by se mohlo stát, kdyby se nový ministr na vnitru choval podobně!
Krom toho mi v hlavě zní obhajoba Davida Ratha, že ty inkriminované peníze byly pro sociální demokracii. A zase, když si to promyslíme z více stran, zcela vyvrátit to podezření nejde. Vím od samého počátku devadesátých let, že financování politických stran bylo možno tušit, a někdy i zahlédnout, za mnohými kauzami, které se tvářily, že jsou třeba úplně o něčem jiném – rozhodně však zůstaly nedošetřeny.
Z tohoto pohledu je asi Babiš opravdu nebezpečný, protože jestli na něj jeho konkurenti mají jen sporných 50 milionů, tak na něj nemají nic, srovnáme-li to s tím, co by asi mohlo být vyštracháno na ně. Proto ten závar kolem vnitra. Vzpomínám si, s jakou chutí policisté otevírali šuplíky, když byla šance, že se podaří udělat nějaké sviňáky, kteří byli předtím pod politickou ochranou. A v těch šuplících leccos mají, i když čas a promlčecí doby běží...
Co soudíte o variantě, že by se na vládě podílel Tomio Okamura a jeho SPD? Možnost podpory menšinové vlády ANO ze strany KSČM a SPD může být krajním a posledním řešením…
Byla by to asi zoufalost. Před mnoha lety, když Okamura začínal psát své blogy, jsem jeho texty občas přeposlal s douškou „Okamura na Hrad“! Bavilo mě pomyšlení, že by tam byl sympatický a hubatý Asiat s prima češtinou, že by si národ začal pomalu zvykat na cizince, protože přece jenom, žili jsme za oponou a úplně normální to tady nebylo.
Musí se ty změny ale odehrávat pomalu, aby byly přirozené – to je odpověď na případnou repliku o migrantech. Migrační vlnu si mohli přát pouze extremisti a xenofobové a neonacisti, protože jejím výsledkem je obrovské posílení jejich předpojatého, až nenávistného vidění světa. Někdy si říkám, jestli to třeba ti nacističtí pohrobci nenavlíkli tentokrát takhle...
Okamura mě ale zklamal, systémová řešení nepřináší, zákonodárné návrhy má mizerné a koaliční potenciál evidentně slabý. Některé jeho postoje jsou navíc tragikomicky nereflektované, protože kdyby patřily Čechy jen Čechům, postihne to v prvé řadě jeho samotného. Čas ukáže, jestli je taky trochu politik, nebo jenom populista. Ale přiznám se, že některé jeho hlášky jsou i dnes dobré. Možná to je jeho parketa, být tak trochu lidový bavič, jeden z celého spektra lakmusových papírků, ukazujících, jak na tom tato společnost je. Ale nic víc. Ale i to je vlastně dost.
Probíhaly a probíhají demonstrace proti Babišovi a Zemanovi. Prezident na demonstrace kašle. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz teď řekl, že protesty celý život ignoroval, a vysmál se aktivistům, že jich na demonstracích rapidně ubývá a příště se na jejich zbytky přijde podívat. Má Zeman pravdu? Je v pořádku ignorovat demonstrace s tím, že rozhodují pouze volby?
No, s demonstracemi jsem si spíše spojoval spontaneitu, ale toto, co se děje, to je většinou na způsob „arabského jara“, dav zpovykaný různými masážemi na anonymních čili asociálních sítích. Nejsou to sítě sociální, to je jedna z těch šílených manipulací. Kdo kdy viděl společnost z nějakých elektromagnetických impulzů, nebo co to tím luftem lítá? Takže toto, co je na ulicích, to jsou spíše manifestace, to „spontánní“ mávání a vyřvávání, jde na mě hrůza, připomíná to spíše prvomájové průvody! Samozřejmě, že ani nálady zmanipulovaného davu nelze ignorovat, ale rozhodovat mohou pouze a jenom volby.
Miloš Zeman též v reakci na slovenské dění a pád Roberta Fica sdělil, že on pokus o majdan přežil. Oním pražským majdanem podle něho měla být hlavně demonstrace 17. listopadu 2014 na Albertově, kde létala vajíčka a jiné předměty a dav byl značně rozbouřený. Prý za tím mohl stát Soros a organizovat to Anna Šabatová. Je na tom něco pravdy?
To je otázka, z níž mi je smutno. Takovéto šílenosti nemůže radit prezidentu Zemanovi nikdo, kdo by to s ním myslel dobře. Ano, aktivity a modus operandi George Sorose jsou známy, a já si soukromě myslím, že jsou podobné tomu, co provádí Fethulah Gülen (a Erdogan, ať je jinak, jaký chce, mu to rázně zatrhl).
Ale to násilné roubování mezinárodního imperialismu, nebo co to má být dnes, na místní aktivisty, to je sama podstata toho, co bylo příšerného na minulém režimu. Není to ale nic, co by odeznělo, v současné době je tento způsob zkratového myšlení vlastní i mnoha politikům, zejména ve Velké Británii a Spojených státech.
Je to jedna z variant základního modelu „hledání vnějšího nepřítele“. Neprosazuji přitom nějaké sebemrskačství, to dodávám, abych zase předešel nějaké replice „tak to asi zase za všechno můžeme my“. Nikoliv. Jde mi o to, hledat skutečnou příčinu jevů, a je mi celkem jedno, na koho to ukáže. Jenomže takový přemejšlení, to dá mnoho práce, a lidi mají rádi zkratky. Pak se ale nesmějí divit, že jim politici ty zkratky naservírují, a když se chytnou, tak je pak vodí za nos! A dokola, k ničemu dobrému to nevede.
Viktor Orbán počtvrté uspěl a drtivě vyhrál parlamentní volby. Vypouští věty typu „Ochráním Maďarsko“, bojuje proti Georgi Sorosovi a vzdoruje EU. Trvá na důrazném NE islámu, nepřijímá migranty apod. Je jeho koncept správný?
Jeho koncept je především úspěšný, ale ve všem správný není. V mnoha věcech však ano. Zdanění zahraničních bank, svébytná politika vůči EU, trvání na dodržování zákonných postupů ohledně migrantů, proti tomu nelze nic namítat. Ale „ochráním Maďarsko“, to už zase atakuje tu hranici, kdy se začíná hledat vnější nepřítel, to už začíná být nebezpečné. A jak historie učí, dříve nebo později, ale vždy to odskáče ten, kdo měl být tím ochráněným.
Vyhrocený boj proti Sorosovi má taky nebezpečné konotace. Je pochopitelný, ale příliš často se tam objevuje, že Soros je Žid, ačkoliv to s problémem nemá vůbec nic společného. Tady vytéká a rozlévá se stoka méně či více skrytého antisemitismu, jehož stopa je v Maďarsku hodně smradlavá. Opět se tu odvádí pozornost od jádra problému, který ty Sorosovy aktivity představují, a směruje se „tradičním“ směrem, čímž se ovšem vůbec nic nevyřeší. Někteří Maďaři sice ukojí svůj antisemitismus, ale stáhnou zemi do sraček – a hlavně, podstatu problému nevyřeší. Myslím si proto, že rostoucí antisemitismus naopak Sorosovi nahrává, pomáhá mu dosáhnout jeho cílů a poskytuje mu nevyvratitelné argumenty!
Podobně je to s islámem. Samozvaní „znalci“ islámu tvrdí, že je jen jeden, a to právě a jenom ten, jehož podobu oni mají ve své mysli. Připomeňme však slova Hynka Kmoníčka, otištěná v ParlamentníchListech.cz 30. srpna loňského roku, že „základní problém tkví v tom, že mnozí Češi, ale i jiní Evropané, žijí v mylné představě, že existuje něco jako jednotný muslimský národ a jednotný islám. To není pravda. Ono v realitě je minimálně padesát devět typů islámu. Podle toho, jak je naroubovaný na místní tradici.“ Znamená to tedy, že ideologicky tupým odmítáním islámu jako takového se většinová společnost zbavuje pomoci místních, asimilovaných muslimů, čímž sama sebe oslabuje v boji proti případným teroristům, kteří by byli z muslimského prostředí. Těmi, kdo nejvíce ocení tento krátkozraký postoj, budou samozřejmě islamisté!
Psali jsme:
Mimochodem, ohledně muslimů a imigrantů… Tomáš Halík před Velikonocemi prohlásil, že Ježíš by odpůrce islámu nebo i homosexuálů hnal bičem. Sedí takový výklad? Není to skutečně tak, že základem křesťanství je solidarita a láska k bližnímu, ať jím je kdokoli?
Myslím si, že jak pietistická, tak i aktivistická interpretace Ježíše jsou mimo mísu a že namístě je jak solidarita, tak i hněv. Moudrost je v jejich volbě, dávkování, pořadí, intenzitě. Proto si nemyslím, že by Ježíš hned sahal v těchto případech po biči. Možná ale i proto, že by ho už měl hodně otřískaný z toho, jak by šel po jiných, na které třeba Halík ve své nezměrné skromnosti zapomněl. Nejspíš by vzal jako první ty kněží, kteří žehnají lžím, zbraním a válkám. Například bombardování Srbska, abych byl konkrétní!
Madeleine Albrightová vydala novou knihu o nebezpečí fašismu. Varuje v ní hlavně před Putinem a zmiňovaným Viktorem Orbánem. Fašismus podle ní přichází pomalu krok za krokem bez povšimnutí, dokud není pozdě. Dnes se tak prý děje v Polsku nebo Maďarsku. Nakolik vážně bychom měli brát varování Albrightové?
Docela rád bych věděl, co Albrightová tím fašismem vlastně myslí. Třeba to, o čem si tak pozoruhodně dopisovali Churchill s Mussolinim? Nezapomeňme však na Mussoliniho knihu „Jan Hus, muž pravdy“, byť byla napsána v roce 1913, tedy ještě před jeho fašistickým obdobím. Připomeňme i vyznamenání Řádem Bílého lva v roce 1926, tedy za T. G. Masaryka a přitom v době, kdy už v Itálii svůj fašistický režim stabilizoval. On ani mezi politology ten výměr „fašismu“ není ustálen.
Rozhodně jisté „fašistické“ prvky bude možno ve zmíněných zemích shledat, ale nebudou to jediné země na světě. Zajímalo by mě, jestli se Albrightová z tohoto hlediska podívala na Spojené státy? A na Velkou Británii, třeba zrovna v tom roce 1936, kdy vládl Edward VIII., přítel Hitlerův, a po Londýně pochodovaly fašistické bojůvky chráněné policií? Pohovořila též o režimech, které bývají v souvislosti s fašismem zmiňovány, třeba Pinochetovo Chile, Frankovo Španělsko či Salazarovo Portugalsko? A co třeba aktuálně Ukrajina?
Albrightová pro mne rozhodně není politologickou autoritou, proto si myslím, že není zajímavé, co píše, ale že to píše. Zřejmě jisté kruhy ztrácejí půdu pod nohama, hybridní válka ztrácí dech, a tak mobilizují každého, kdo se ještě trefí do klávesnice. Nadto bych se velmi zastavil u rozdílu mezi fašismem a nacismem, který možná nezpracovávají ani dnešní školní osnovy, a házejí vše do jednoho pytle. Nejde o obhajobu něčeho nebo někoho, ale o kritické poznání dějin a snahu poučit se z nich.
V Berlíně byl zmařen pokus o teroristický útok, který prý chtěli provést lidé spojení s teroristou Amrim, který dříve útočil na vánočních trzích. Statistiky ukazují, že mladá generace evropských muslimů častokrát schvaluje terorismus. V Belgii vznikla strana Islám, která otevřeně propaguje islamizaci, i legislativní. Co s takovým vývojem Evropy?
No, v tom Berlíně se ukázalo, že to celé bylo jinak, a je od německé policie fér, že to zveřejnila.
Ony ty ostatní reálné případy docela stačí, a není nic horšího než přispívat k rozněcování hysterií. Množstvím falešných podnětů se pak oslabuje schopnost společnosti se aktivizovat proti skutečnému nebezpečí! Velmi důležité je proto všímat si „vedlejších následků“ protiteroristických opatření, která mohou sloužit k udržování společnosti ve strachu. Vystresovaná společnost pak dá snadno zneužít k lecčemu. Ve finále třeba i k tomu, že si sama nasadí ohlávku!
Pokud jde o politické projevy islámu, jen ať jsou na světle božím, i když se to mnoha lidem líbit nebude, to je jasné. Ale zatlačením do podzemí se připravíme o možnost poznání jejich aktivit, protagonistů, způsobu myšlení, modu operandi, organizaci, financování apod. Poskytneme jim navíc vynikající protispolečenskou motivaci. Je to podobné polemice o zákazu komunistické strany, o němž si myslím, že by byl zcela kontraproduktivní. Jak bychom se dozvěděli, jakou mají podporu, kdyby nemohli do voleb?
Zvykneme-li si totiž na to, že nejrůznějším štváčům postačí jakýkoliv neodůvodněný odhad k tomu, aby hned jednali, přispějeme k posílení totalitárních tendencí! Stačí se podívat na Spojené státy a Velkou Británii (a nově i jejich francouzského přisírku), jak chtějí zneužít nedokázané, možná dokonce fiktivní kauzy Skripalových a chemických útoků v Sýrii.
Protizápadně orientovaní občané se zlobí, že vláda podlehla Británii a USA. Nejprve s případem Skripal a vyhazovem ruských diplomatů, poté s vydáním Nikulina. Byl postup našich orgánů v pořádku? Co říci na argumenty Hradu, že jsme se kauzou Nikulin zapojili do vnitroamerických politických sporů?
Kauza Nikulin byla blbá, protože obě rozhodnutí by byla svým způsobem špatná a důvodně napadnutelná. Ruská žádost byla sice platná, ale účelová a spíše formální, protože kdyby byl Nikulin takové eso, asi by se choval jinak a nenechal by se tak hloupě chytit. Ta nešikovná ruská žádost z něj dokonce udělala někoho zdánlivě mnohem důležitějšího, což Američané vtipně využijí, podaří-li se jim ho „přetočit“ na svou stranu. Bude-li pak Nikulin mluvit o ruském ovlivnění amerických voleb, bude to mít najednou zdánlivě větší grády, než odpovídá skutečnosti, ale bude to kvůli té ruské nešikovnosti.
Vydání Američanům bylo totálně trapné, Ryan si pro Nikulina přijel a my jsme vyměkli jak za bolševika. Ostuda, nedůstojnost. Hrůza. A přitom tam důvod k vydání samozřejmě byl, ale my jsme prošvihli příležitost licitovat o záruky, že bude stíhán jenom kvůli tomu, co bylo uvedeno v žádosti, a ne kvůli něčemu jinému, co se též odehrálo v minulosti a nebylo to v žádosti uvedeno. Pak bychom se mohli Rusům podívat do očí, že jsme udělali, co bylo v našich silách. Takhle jsme ale zvrtali, co se dalo!
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
