Takto se chystal nový svět. Shrnuli jsme pro vás výsledky velkého jednání Ruska, Číny a jejich přátel

Absolutně dominantním tématem setkání byla ekonomie a především investice do rozvoje jako zdroj stabilního růstu pro ekonomiky BRICS a v regionu Eurasie, popřípadě jižní Asie. Summity ale měly také geopolitickou dimenzi a potvrdily směřování Ruska směrem na východ a nové těžiště jeho eurasijského integračního projektu. Summity ukázaly na ambice Ruska přetvořit z BRICS posilující globální platformu svojí zahraniční politiky a z oblasti Eurasie (střední Asie, Mongolsko, Afghánistán, Írán, Indie, Pákistán, Čína) ekonomicky i geopoliticky propojený prostor, ve kterém Rusko bude hrát a udržovat si významnou roli vedle Číny a Indie a samozřejmě vedle či v protiváze k USA. Summity demonstrovaly, že ne všichni světoví lídři a země přikládají takový význam ruské politice v Evropě, aby Rusko izolovali a otevřeně kritizovali či označovali za hrozbu. Nahlížet globálně propojený svět jenom z evropské perspektivy dnes už nestačí.

BRICS: Investice, investice a investice

Jednání pětky v celku i samostatně dominovala ekonomická spolupráce, která odrážela dvě hlavní témata. Prvním byl vznik Banky rozvoje a Rezervního fondu (pool) BRICS, kde v obou případech bude vloženo 100 miliard dolarů všemi členy. BRICS vidí ve svojí nové bance nově vytvořený finanční instrument zemí BRICS. Zdůrazňovalo se ale i z ruské strany, že jde o doplněk současného systému, ne přímo jeho alternativu. S tímto problémem se ale spojovalo frekventované téma reformy současné západocentrické finanční architektury, konkrétně MMF.

Druhé téma se týkalo vzájemných investic a navyšování ekonomické spolupráce v různých oblastech rozvoje, výměny některých technologií (z ruské strany především GLONASS a atomová energie) mezi pěti zeměmi jako motoru jejich stabilního růstu. Jinak řečeno, BRICS se pokouší o to, zajistit si ekonomickou stabilitu a růst také sám ze sebe investicemi do rozvoje, což by mohlo v budoucnu omezit jejich závislost na Západě a celkově posílit jejich ekonomiky i společnosti, a tím i jejich geopolitické ambice.

To neznamená, že by tyto země nějak radikálně omezovaly (kromě Ruska v důsledku sankcí) svoje ekonomické vztahy s EU či obecně se Západem. V rámci BRICS jsou vztahy k Západu velmi nuancované díky odlišným domácím tradicím, konkrétním zájmům a samozřejmě také geografii každé z těchto zemí.

Proto také byla Deklarace z Ufy, která ze summitu vyšla relativně umírněná v kritice západních politik. Nicméně z ní vyplynulo to, že země BRICS podpořily ruské postoje a politiky ohledně Sýrie a stanovisko k řešení ukrajinského konfliktu pomocí „inkluzivního politického dialogu“. Deklarace ale ukázala na poptávku po hlubší reformě OSN a Bezpečnostní rady, na důraz na suverenitu států a nevměšování, respekt k autonomii a nespokojenost s (ne)reprezentativností hlasovacích podílů v rámci MMF a finanční architektury. Z toho vyplývá především to, že země BRICS chtějí větší slovo a vliv ve světových záležitostech. Jejích nástrojem je ale prozatím reforma, nikoliv systémová změna.

Eurasijská integrace nabrala nový směr

V důsledku ukrajinské krize, ale i dlouhodobějších trendů ochlazení vztahů mezi Ruskem a EU nahradila idea Velké Evropy, kterou Putin prosazoval v souvislosti s EAEU, myšlenka Eurasie od Murmansku do Hongkongu. Těžištěm zájmu se stává Východ a platformou pro ruskou politiku v Eurasii ŠOS (=Šanghajská organizace spolupráce), ke kterému se různým způsobem připojují další země. Eurasijský projekt, jenž byl označován za pokus Moskvy o obnovení impéria, se podle všeho stává paralelním s projektem čínské Hedvábné stezky. Jednání v Ufě mezi Putinem a Si Ťin-pchingem tuto konvergenci znovu potvrdila. Putinova slova ve vztahu k eurasijskému prostoru ilustrují nový přístup. Putin řekl: „Pro nás to není šachovnice nebo pole geopolitických her – je to náš dům a společně chceme, aby v tomto domě panoval klid, dostatek, aby v něm nebylo místo pro extremismus a snahy zabezpečit si svoje zájmy na úkor druhých.“ Evropský dům, který Putin prosazoval až donedávna, nahradil eurasijský dům.

Přitom tu ale jsou zřejmé odlišné přístupy Číny a Ruska k ŠOS a jeho významu. Peking se nyní mnohem více koncentruje na projekt Hedvábné stezky než na vlastní regionální organizaci. Rusko v minulosti oponovalo vytvoření silné finanční a hospodářské struktury v rámci ŠOS v podobě banky, o kterou měl v minulosti zájem Peking. Nová Hedvábná stezka mimo ŠOS toto dilema Pekingu vyřešila, ale oslabila tak jeho zájem o vlastní ŠOS. Moskva chce ŠOS rozšiřovat o Indii a Pákistán, což bude znamenat, že získá větší prostor pro manévrování právě vůči Číně a s velkou pravděpodobností bude chtít nějakým způsobem propojit eurasijský integrační projekt a ŠOS. Povýšení Běloruska ze statusu partnera dialogu na pozorovatele v ŠOS takový vývoj signalizuje (kromě toho, že Moskva potřebuje Minsk udržet ve svém orbitu). Nicméně ŠOS má nejen pro Moskvu, ale i pro celý region a potažmo globálně významnou bezpečnostní dimenzi, která je minimálně stejně významná jako její ekonomická dimenze a konvergence s EAEU a novou Hedvábnou stezkou.

Rusko a Evropa: Z partnera problémem

Nový směr eurasijské integrace ale nebude nutně znamenat, že by se Putinovo Rusko zcela vzdalo svého projektu Eurasijské unie. Ten už nicméně nemá původní obrysy, které pořád stály na strategickém partnerství s EU a představě Velké Evropy. Těžištěm zájmu Ruska se stala Eurasie, a tím druhý partner na Východě – Čína. Tato volba celkově odpovídá geografické pozici Ruska a ukázala se zase v důsledku ukrajinské krize jako v podstatě jediná možnost.

Takové konstatování neznamená, že Rusko ztratí geopolitický a bezpečnostní zájem o svoji západní hranici. Není co slavit. Je jasné, že bude i nadále tvrdě oponovat dalšímu rozšíření NATO o Ukrajinu a Gruzii a že bude hrát roli aktéra v rámci pokračující vnitroevropské krize. Východní vektor ale Rusku umožní v budoucnu omezit ekonomickou závislost na EU, na níž po roce 2000 ekonomicky sázelo, a vytvoří mu větší manévrovací prostor v rámci jeho západní politiky. Pro EU to znamená, že Rusko tak zůstává součástí evropské politiky ne jako partner, ale jako problém. Dodejme, že jeden z mnoha.

O čem konkrétně se na summitech mluvilo

Při jednáních Číny a Ruska se jednalo o konkrétních investičních projektech, které se týkaly především čínských investic do ruských dopravně-infrastrukturních projektů, jako jsou rekonstrukce železničních sítí (Transsibiřská magistrála, BAM) a stavby vysokorychlostní magistrály mezi Moskvou a Kazaní. Tyto projekty ukazují na konvergenci s čínským projektem nové Hedvábné stezky.

Brazílie a Rusko chtějí posílit vzájemný obchodní obrat ze 6 miliard na 10 miliard dolarů ročně a posílit investiční spolupráci i platby ve vlastních měnách. Brazílie má zájem o ruskou nukleární energetiku, nákup zrna a ryb a Rusko zase o brazilské zemědělské výrobky (např. maso).

Byly uzavřeny také dohody mezi jednotlivými investičními agenturami všech pěti zemí BRICS o investiční spolupráci. Takzvaná cestovní mapa investičních projektů BRICS má být podle ruských očekávání vypracována do konce roku 2015. Patří sem celkem 50 projektů včetně vzniku Energetické asociace, Mezinárodního centra pro výzkum energetiky nebo Svazu metalurgického průmyslu či projektů na využití navigačních systémů (včetně GLONASS).

Nově založená banka BRICS by měla začít pracovat do jara 2016 a její kapitál bude 100 miliard dolarů. Bude představovat další zdroj investic pro země BRICS. Rezervní fond valut BRICS ve výši 100 miliard bude sloužit jako záložní systém pro pomoc zemím BRICS, které se ocitnou v ekonomické krizi.

BRICS bude posilovat také technologickou, vědeckou a kulturní spolupráci na úrovni občanských společností všech pěti zemí, na úrovních parlamentů, odborů a mládežnických, dobrovolnických organizací.

Bělorusko bylo přizváno do ŠOS v roli země – pozorovatele a A. Lukašenko při tom Putina ubezpečil, že Bělorusko se zahraničněpoliticky neorientuje „jenom na Západ“. Summit potvrdil budoucí plnoprávné členství Indie a Pákistánu v ŠOS. O členství má zájem Írán a o status země – pozorovatele Ázerbájdžán, Arménie, Bangladéš, Srí Lanka, Sýrie, Kambodža nebo Egypt. Arménie, Kambodža, Nepál a Ázerbájdžán získaly na summitu status partnera dialogu. Kyrgyzstán vyjádřil zájem na založení nové Banky rozvoje ŠOS a získal k tomu podporu Číny, která vyzvala k velkorysým investicím do dopravních sítí zemí ŠOS.

Rusko, Mongolsko a Čína uzavřely dohodu o zřízení nových pohraničních přechodů mezi třemi zeměmi. Předtím Rusko a Mongolsko zrušily vízový režim mezi oběma zeměmi. Lídři všech tří zemí vidí v další hospodářské spolupráci mezi Ruskem, Mongolskem a Čínou velký potenciál. Konkrétně se mluvilo například o možnosti stavby plynovodu přes území Mongolska z Ruska do Číny a uzavření dohod ohledně dopravního tranzitu.

Nový koncert velmocí?

Putinská verze zahraničněpolitického realismu stavěla do značné míry na novodobé představě koncertu velmocí, který Evropa poznala po napoleonských válkách a v němž Rusko získalo pevné postavení v evropských záležitostech prakticky až do roku 1914. Koncert neznamenal, že by byly odstraněny odlišnosti zájmů a případně spory mezi velmocemi, ale jeho smyslem bylo pevné zakotvení Ruska v Evropě jako rovného, autonomního a spolupracujícího člena, který bude součástí evropských kompromisů. Modernizovaný evropský koncert se ale stal neslučitelný s moralizující geopolitikou Evropské unie, jejím atlantismem a také s paralelním rozšiřováním NATO.

Zdá se, že ruská diplomacie se vydala cestou kompenzačního eurasijského koncertu v trianglu Rusko – Indie – Čína a v prostoru střední Asie, Mongolska a jižní Asie. Existující rozdíly zájmů a mocenské asymetrie mezi Ruskem a Čínou tak nezmizí, i když je zřejmé, že se je obě země snaží pragmaticky překlenovat. Indie pravděpodobně dodá eurasijskému konceptu novou dynamiku, jak ve vztahu k Rusku a Číně, tak ve vztahu k postsovětské střední Asii. ŠOS se zároveň podle všeho pokusí institucionalizovat latentní konflikt mezi Indií a Pákistánem. Bezpečnost je kromě ekonomiky zcela kritickým tématem pro ŠOS. Organizace pod taktovkou Moskvy a Pekingu chce být stabilizačním faktorem v regionu, který je typický bezpečnostní volatilitou díky mezinárodními terorismu, nestabilitě v Afghánistánu a také nelegálnímu obchodu s narkotiky.

Zrovna tak platforma BRICS i přes svoji vnitřní diverzitu má rysy pětistranného velmocenského koncertu na globální úrovni, i s řadou omezení. BRICS učinil nicméně formalizující krok založením vlastní finanční instituce v podobě Banky rozvoje a jeho summit jasně ukázal na zájem o další ekonomickou spolupráci na ose Jih – Jih, která chce posílit ekonomiky všech pěti zemí, a konkurovat tak ose Jih – Sever. Summit svědčí také o zainteresovanosti všech lídrů pěti významných zemí světa na reformě mezinárodních institucí podle paramentů 21. století, a ne roku 1945.