Juncker ve svém úterním projevu vyzval státy EU, aby všechny platily eurem. O Polsku nemluví, zato nám, Východoevropanům, předhodil doslova bonbonek: Že prý máme nárok na to jíst stejně kvalitní potraviny jako na Západě. Internetem kolují vtipy o tom, že když vezmeme migranty, dostaneme za to čokoládu. Případně poznámky, že eura jsou krytá leda tak kakaovými boby. Inu, co říci k projevu Junckera? Získal si více srdce českého národa? 

Netuším, zda si pan Juncker získal srdce Čechů, ale tipnu si, že spíš ne. Ostatně, ona zmínka o tom, že si zasloužíme v čokoládě víc kakaa, ve mně vyvolává dojem, že nás „na tom Západě“ dál mají za jakési zaostalé zapadlíky, jimž stačí rozdat něco bonbónů a barevných korálků a mají nás v kapse. Nic proti tomu, koneckonců, my velmi podobně shlížíme na všechny, co žijí na východ od nás, a taky nám to nepřijde nijak divné… 

Oproti loňskému, pobrexitovému projevu byl Junker ale optimistický, i když nevím, jestli po právu. Tvrdil například, že se EU za posledních dvanáct měsíců více semkla, což si v duchu tak nějak neumím ničím doložit, prý se taky ekonomicky odrazila ode dna, což při pohledu třebas na Francii, Itálii nebo Řecko taky moc pravdivě nevypadá, ale nepatlejme se v tom, raději prý máme „využít okamžiku a nechat vítr zadout do plachet“. A ekonomický zázrak má nejspíš slibovat vyhlídka na dohody o volném obchodu s Kanadou a do budoucna i s Austrálií a Novým Zélandem. Uf! Při vší úctě ke všem jmenovaným, nejsem si jistá, zda nás zrovna tyto země opravdu budou s to vytáhnout někam nahoru.