Opět jsme prožili teroristický útok, nyní v Británii. Cítila jste to všeobecné mimořádné pohoršení nad tím, že oběťmi byly zejména děti a mládež? A co říkáte na profil teroristy? Nejdřív spořádaný potomek libyjských přistěhovalců, pak najednou začal zarůstat vousem, křičet modlitby na veřejnosti a nakonec prý odjel do Sýrie. Je nějaká šance zastavit u západních muslimů vývoj takovýchto „koníčků“? Kolik procent z nich se asi tetelilo blahem z „úspěchu“ svého bratra? 

Všimněte si onoho mustru: Kdosi v Evropě zaútočí, vyhodí spoustu lidí do vzduchu a následuje už jakýsi taneček, který známe z Paříže, z Nice a tak podobně: Média začnou chrlit zvěsti o „solidaritě s oběťmi“, dojemné příběhy o nezištné pomoci, začnou citovat nejrůznější lidi, podle kterých „nad námi teroristi nezvítězí“ a „my se bát nezačneme“... Sakra! Ten konkrétní sebevražedný atentátník má libyjské islamistické kořeny, žil v Británii ve společenství lidí z tak zvané Libyjské islámské odbojové skupiny, což jsou jistě samí roztomilí a plně asimilovaní a integrovaní lidé, které si britská vláda domů asi přivedla za jejich džihádistické „zásluhy“ na „demokratickém“ svržení Kaddáfího režimu… Nechutné. A k tomu se ještě jezdil do Sýrie kamarádit s teroristy a „trénovat“ s nimi. A to všechno „se ví“ hned v prvních hodinách po masakru. Není to podivné? A co s tím? 

Západ se kdysi rozhodl, že má právo svrhávat režimy tam a tuhle; a v rámci této šílenosti se spojoval se silami, které jsou ve skutečnosti protizápadní, ale v daném okamžiku bohatě stačilo, že měli společného nepřítele. A dokud tato politika bude pokračovat, například v Sýrii podporou „umírněného“ džihádu, budou v Evropě umírat lidé ve skutečnosti „našima rukama“. „My“ – tedy ve skutečnosti západní politici – jsme si je sem v mnoha případech vědomě a z různých důvodů dovezli, „my“ si můžeme za důsledky. O tom ale „paradoxně“ naše „elity“ vůbec nemluví. A čím víc mrtvých bude – rukou nějakého „domácího“ nebo importovaného islamistického šílence – přibývat, tím snáze se dají škrtit tradiční evropské hodnoty, protože v době ekonomické krize a blouznění Bruselu je svoboda v zásadě přepych, který ti „nahoře“ rozhodně nemohou tolerovat. Je naopak třeba mít vše pod kontrolou… Neříkejte mi, že v prošpiclovaném prostoru, jakým je Británie, žádná tajná služba nebo třebas i policie nevěděla, že zrovna ten a ten je budoucí masový vrah, tím spíš, když věděli, kam jezdí „na dovolenou“ a s kým cvičí navlékání sebevražedného pásu s výbušninami… Čili, až se média zase rituálně protočí nad „bílými oběťmi“ tentokrát z Manchesteru, hned poté by „naši lídři“ měli konečně zodpovědět triviální otázku: „Proč podporujete a hájíte islamistické vrahy v Libyi nebo Sýrii?“ Nebo kdekoli jinde, samozřejmě.